O mozku | Mentem.cz

Kategorie O mozku

Zajímavosti o našem mozku

Lidský mozek necítí bolest. Nemá totiž receptory citlivé na bolest. Proto necítí ani změny teploty, žádný tlak, ani zranění, dokud není zasažená obast spojená s určitou funkcí. Když lidé cítí bolest, kterou jim způsobuje na mozku nějaký nádor nebo cysta, je to způsobeno tím, že tlačí na nervovou tkáň, která mozek obklopuje, nebo žíly, které jsou jím protkané. Neurochirurgie tohoto faktu využívá při operacích mozku, kdy během celé procedury zůstává pacient při vědomí, a může tak komunikovat s neurochirurgem o změnách svého cítění, což pomůže chirurgovi vyhnout se poranění kritických mozkových oblastí.

Věděli jste, že mužský mozek obsahuje více funkčních spojení v rámci každé hemisféry zvlášť, zatímco ženský mozek má více funkčních spojení vzájemně mezi hemisférami? U žen bylo také zjištěno, že corpus callosum (most spojující nervovými vlákny komunikaci obou hemisfér) je tlustší, než u mužů. Důsledky tohoto rozdílu již jistě domyslíte sami :-)

- zdroj

Mozek obsahuje kolem 80% vody, asi 12% tuku a 8% bílkovin. Je to velmi energeticky náročná tkáň. Neumí si utvářet zásoby energie, proto potřebuje její neustálý přísun. A to v podobě glukózy, která je jediným zdrojem energie pro mozek, kterou spaluje za přítomnosti kyslíku. Mozková činnost může spotřebovat až 20% celkové energetické spotřeby organismu.

Během raného vývoje plodu v děloze se mozkové buňky množí zhruba v počtu 250 000 neuronů za minutu.

Mozková kůra je fylogeneticky nejmladší část mozku. Jejím používáním houstne její neuronální síť.

Když si často povídáte s malými dětmi, nebo jim čtete či zpíváte písničky, umožňujete tak lepší a rychlejší rozvoj jejich mozku.

Mozek může žít bez kyslíku 4-6 minut. Když zůstane bez kyslíku déle, začne odumírat, a může dojít k závažným, mnohdy těžko rehabilitovatelným požkozením.

Nedostatek spánku má negativní vliv na tvorbu nových neuronů v určitých mozkových oblastech. Dotyčný má zhoršenou paměť a pozornost, a další kognitivní funkce. Dobrá zpráva je, že po obnovení dostatečného spánkového režimu se funkce obnovování neuronů vrací během cca 14 dní až 3 týdnů do normálu.

Mozek a výživa I.

Palivem pro mozkovou činnost je glukóza. Tu tělo získávám štěpením cukrů. Mozek si neumí vytvářet zásoby energie, proto vyžaduje její neustálý příjem.

Co je to glukóza?

Glukóza je vlastně hroznový cukr, je nazývána také krevním cukrem. Je to jednoduchý cukr, který je obsažen v řadě přírodních cukrů, jako je např. maltóza, sacharóza, galaktóza a polysacharidy, např. škrob nebo glykogen. Glukóza se nachází v rostlinách jako jeden z produktů fotosyntézy. Vyskytuje se ve sladkých plodech ovoce a v medu. Kaloricky je stejně vydatná jako řepný cukr, ale má asi o 20% menší sladivost. Glukóza vzniká také štěpením složitých sacharidů, jako je například škrob, který se vyskytuje v bramborách, kukuřici a obilovinách.

Zásobujte svůj mozek

Pro energetické zásobení mozku glukózou jsou tedy nejvhodnější potraviny obsahující cukry. Ovšem pozor, neplatí úměra, že čím více sacharidů sníme, tím více bude náš mozek pracovat. Mozek si z krve odebere pouze potřebné množství glukózy pro svůj optimální výkon, zbytek energie, který není využit (ani pro další energetické potřeby organismu, např. činnost svalů), se přeměňuje na glykogen a ukládá se v těle jako zásoba energie. Ten se však v této podobě může uchovávat jen v určitém množství, takže další přebytky glukózy jsou přeměňovány na tuk. Mozek a červené krevní buňky přitom spotřebují za jeden den průměrně asi 150g glukózy.

Nejlepším zdrojem sacharidů, tedy cukrů, jsou celozrnné potraviny a sladké ovoce, které zároveň obsahují vlákninu, takže se glukóza uvolňuje během trávení postupně a dodává mozku tak energii kontinuálně, nikoli naráz.

Pozor ovšem na potraviny s vysokým obsahem škrobů.

Ty jsou stravovány poměrně rychle. Dochází k vysokému a relativně prudkému vzestupu hladiny krevního cukru, což podporuje zvýšenou produkci inzulínu. O to rychleji jsou potom stráveny a dostaví se hypoglykémie, což je pokles hladiny cukru v krvi. Mozek se tak dostane do útlumu, což nejběžněji známe při "poobědové únavě". Potom pocítíte hlad a kolotoč začne nanovo. Nehledě na to, že tímto procesem si zaděláváte na cukrovku II. typu.

Bez kyslíku mozek nepřežije déle než 6 minut

Mozek ovšem taktéž nemůže fungovat bez neustálého přísunu kyslíku. Ten se do něj dostává transportem krevním řečištěm. Pokud mozek nedostává kyslík po dobu od 4 do 6 minut, jeho tkáň odumírá. To je například problém při mozkové mrtvici, kdy díky nedostatečnému zásobení určitých cévek v mozku odumírá příslušná tkáň. Proto je kromě mozku také třeba pečovat o svůj srdečně cévní systém. Tělo i mozek je komplexní nástroj a proto je potřeba o něj pečovat ve všech ohledech – o celé tělo, ale i duši a psychický stav.

Abychom příliš neodbočili od tématu. Mozek a nervová tkáň spotřebovává asi 20% vdechnutého kyslíku. Nedostatek kyslíku postihuje jako první nervový systém. Při mírném nedostatku pociťujeme slabost, či chvilkovou nepozornost. Trvá-li nedostatek kyslíku déle, nastávají poruchy logického myšlení, krátkodobé paměti a smyslů, zejména zraku, poruchy hybnosti, ad.

Kyslík zlepšuje koncentraci, pozornost, paměť, zlepšuje spánek, přirozenou cestou odstraňuje bolesti hlavy, zpomaluje stárnutí, zvyšuje odolnost organismu, zklidňuje a stabilizuje nervový systém a je zdrojem dobré nálady.

Jak si zajistit dostatek kyslíku?

Nejlepším způsobem, jak dostat do těla a tedy i do mozku kyslík, je přiměřený pohyb. Kromě toho se hlava „pročistí“ a člověk přijde na jiné myšlenky. Také se odreaguje od činnosti spojené s mozkovým výkonem, eventuálně zatíží jiné mozkové okruhy než při řešení běžných denních úkolů. Při svalové zátěži se do mozku také vyplavují endorfiny, nazývané též „přírodní opiáty“ či „hormony štěstí“. Způsobují pocit spokojenosti a celkového úspěchu v životě.

Přísun kyslíku do mozku lze také regulovat uměle. Známé jsou tzv. kyslíkové bomby používané např. v lékařství.

Zdroje:

Wikipedia: Glukóza Wikipedia: Hypoxie Hypoxie Wikipedia: Endorfin

Genetika a mentální výkon

Čeho všeho můžeme tréninkem dosáhnout? Jak veliké jsou naše schopnosti? Dokážeme víc, než si myslíme? Kde jsou naše hranice? Existují vůbec nějaké?

Na příkladu fyzického cvičení si zkusíme přiblížit některé aspekty tréninku mentálního.

Člověk se rodí s určitou genetickou výbavou. Geneticky je dané v podstatě všechno. Tělesné proporce, dispozice i vlastnosti. Výška, barva očí, krevní skupina, barva vlasů, délka prstů, sklony k obezitě, k srdečním chorobám, tělesná specifika (např. albinismus, některé choroby jako porucha krevní srážlivosti a další) i abnormality (např. Downův syndrom, anencefalus, ...). Geneticky dané jsou i hraniční možnosti fyzického výkonu. Například délka nohou u běžců či agilita či ohebnost u gymnastů, apod.

Předurčeni k úspěchu?

V dětství se obvykle pozná, které dítě má vlohy ke které činnosti. Děti nadané pro sport navštěvují sportovní kroužky, kde se jejich vlohy rozvíjí, zlepšuje se jejich kondice, trénuje se jejich ohebnost, agilita, buduje se specifická svalová hmota. Pravidelným tréninkem se pracuje na rozvoji těchto a dalších dílčích dovedností. Některé děti z kroužků odejdou pro "nedostatek talentu", nebo protože je to prostě nebaví, jiné ukončí sportovní "kariéru" během střední školy, a některé se začnou sportu věnovat profesionálně. Ani tady však není zdaleka vyhráno. Republikové mistrovství může vystřídat mistrovství celosvětové, či Olympiáda.

Není pochyb, že vrcholoví sportovci tvrdě dřou, pravidelně trénují, a s podporou odborného týmu (trenéři, lékaři, nutriční specialisté, psychologové, ad.) pracují na co nejlepších výsledcích a nejvyšších výkonech. A přece, zpravidla vyhrává jen jeden. Jen jeden je nejlepší. V dané disciplíně, v dané kategorii, v daném roce, v daném věku. Proč všichni, kteří tak tvrdě dřeli nedosáhli stejného - tak dobrého výkonu? Pomineme-li vhodnou "konstelaci hvězd", dávku štěstí a další vedlejší faktory, odpověď se stáčí k jediné odpovědi. Na "vině" je genetika. Vrcholoví sportovci rozvíjejí vlohy vhodné ke sportu až k hranicícm svých možností. Už jen kvůli tomu, že soupeř je např. o tři centimetry vyšší, může skočit do výšky o něco víc, a to i navzdory tomu, že tento svůj nedostatek mohu kompenzovat větší svalovou silou v nohách, ev. rukách, ohebností i mrštností. Ale ruku na srdce, kdo z nás má v běžném pracovním životě čas zkoušet, kam až jeho fyzické schopnosti sahají?

Oproti tomu jsou děti, které takovou příležitost nedostanou, a jejich vlohy rozvíjeny nejsou. Proto mohou děti, jejichž vlohy rozvíjeny jsou, dosáhnout v určitých ohledech lepších výsledků, než děti, jejichž vlohy mohou být pro danou oblast lepší, ale rozvíjeny nejsou. Je důležité vědět, že rozvoj určitých schopností závisí nejen na genetické dispozici, ale i na vlivu prostředí. Prostředí totiž svou stimulací působí na určitou oblast genů, které se díky této stimulaci mají možnost "realizovat". Pokud je stimulace prostředí na organismus stereotypní, ostatní geneticky podložené vlohy možnost k realizaci nedostanou. A to je škoda.

Duševní trénink funguje na podobném principu

Podobně to funguje i s tréninkem duševních, potažmo mentálních dovedností. Podívejte se například na herce. Celý život trénují paměť, a další mentální schopnosti, a mohou se učit další role až do vysokého věku. Příznivý mentální výkon se také odráží v jejich duševní a nezřídka i fyzické svěžesti. Obchodník trénuje komunikační a prezentační dovednosti, i když se mu zpočátku nemusí moc dařit, s postupným tréninkem neustále zlepšuje prodejní strategie. Podobně jsou na tom učitelé či vědečtí pracovníci. Profesionální řidiči, letečtí dispečeři či piloti, to jsou profese náročné na pozornost a práci pod tlakem. Tam, kde z počátku musí investovat více energie do činností potřebných pro výkon profese, po čase jsou díky tréninku investice menší a výkonnost lepší. Díky tomu i nabytým zkušenostem se potom mohou posouvat na vyšší, třeba i řídící pozice. Navíc se tyto schopnosti, potřebné pro výkon jejich profesí, pozitivně odrazí i v jejich dalším životě.

Oproti fyzickému, je to s mentálním tréninkem přece jen jednodušší, protože ho můžeme provádět z domova, nebo prakticky kdekoli, kde je online připojení (při moderních technologiích to může být i cestování vlakem či autobusem, kavárna, atp.). I přesto se na něj v našich podmínkách zapomíná více než na trénink fyzický.

Mozek a inteligence

" "Inteligence? Hahaha." Řekla naše asistentka a nacpala si plnou pusu hlávkového salátu. Pozn.: Je to tmavovláska. "Co to je? Něco o inteligenčním kvocientu? A výpočtu?" "

Budiž IQ = MV/CHV * 100 (MV=mentální věk, CHV=chronologický věk).

" Když se na to podíval vedoucí našeho technického oddělení, ing. XY, řekl: "Co to na mně zkoušíš? To je nějakej test, nebo co?" Copywriter sedící vedle se hlásí o slovo: "Co to je? Já chci taky, já chci taky!" "

S inteligencí je to těžké. Existuje minimálně dvacet různých definic, co to je inteligence.

Co je to inteligence?

Inteligence (z lat. inter-legere, rozlišovat, poznávat, chápat) je rozumová schopnost řešit nově vzniklé nebo obtížné situace, učit se ze zkušeností či se přizpůsobit novým okolnostem. Je podmíněna schopností správného určení podstatných souvislostí a vztahů, pomocí nichž řešíme nové problémy a orientujeme se v nastalých situacích. Je z části geneticky podmíněná, ale můžeme ji rozvíjet získáváním zkušeností a procvičováním modelových situací.

– zdroj Wikipedie

Takto docela trefně a obecně popsla základní principy inteligence naše Wiki.

Historie měření IQ

Historie definování pojmu inteligence a jejího měření se datuje už od 19. století a souvisí se jmény Francise Galtona, Alfreda Bineta a Théodora Simona. V roce 1912 zavedl německý psycholog William Stern pojem inteligenčního kvocientu, známý pod svou zkratkou IQ. K jeho výpočtu využil již výše uvedeného vzorce.

Ačkoli od té doby bylo vyvinuto na těchto základech velké množství různých testů snažících se změřit inteligenci, do dnešní doby je definice inteligence v podstatě nejednoznačná. Ch. Spearman se sice pokusil vyčlenit obecný faktor inteligence, který je nazýván g-faktorem (g = general, tj. anglicky obecný), neboli obecnou rozumovou schopností. Podle jiných autorů je však inteligence velmi rozmanitá lidská schopnost, která v sobě zahrnuje spoustu různých, někdy možná i protichůdných rysů.

Mezi tyto autory se řadí například J. P. Guilford, který pracoval se třemi rozměry inteligence, a to: mentálními operacemi, obsahy a produkty mentální činnosti. Dále např. Howard Gardner hovořil o multifaktoriální inteligenci. Pro něj není inteligence pouze jediný a jednotný pojem, nýbrž osm na sobě vzájemně nezávislých inteligencích (lingvistické, logicko-matematické, vizuálně-prostorové, pohybové, hudební, interpersonální, intrapersonální a přirozené).

Buďme také opatrní při posuzování výsledků inteligenčních testů, ať už se jedná o kterýkoli. Inteligenční test a výsledný inteligenční kvocient nám slouží pouze jako určité orientační vodítko. Člověka jednoduše nelze vměstnat do určitých políček, definicí, pravidel či měřících nástrojů. Na to jsme příliš komplexní a složití, a naše individualita v kombinaci s rozličnými vlivy prostředí nám umožńuje být jedinečnými, neměřitelnými a neopakovatelnými bytostmi v tom velkém nebo jen svém malém, vlastním světě.

Mozkové hemisféry

Položíme-li vedle sebe mozek a polovinu celé „koule“ vlašského ořechu, najdeme zde jistou podobnost, tedy alespoň na první pohled. Dvě půlky ořechu jsou podobné jako dvě poloviny mozku, zvané hemisféry (sféra = koule, hemi = poloviční). Obě hemisféry jsou spojené složitou neuronální sítí zvanou kalózní těleso (corpus callosum), která umožňuje jejich vzájemnou komunikaci.

Mozkové hemisféry nejsou, ani jako žádný párový orgán v lidském těle, zcela identické a souměrné. V zásadě se však nejedná o dvě poloviny mozku, jak obvykle slýcháme, ale o dvě poloviny tzv. koncového mozku, což je vývojově nejmladší část lidského mozku. Povrch hemisfér je tvořen mozkovou kůrou, která má typicky šedavé zbarvení. Ta se skládá ze závitů, které jsou od sebe odděleny tzv. rýhami. Tímto způsobem se zvyšuje i funkční povrch mozkové kůry.

Zjištění specializací mozkových hemisfér

Už v 19. století vědci zjistili, že poranění mozku na určitých místech v levé hemisféře souvisí s deficitem schopnosti řeči. K teorii funkční specializace hemisfér přispěl však významnou měrou v 60. letech 20 století americký neurofyziolog Roger W. Sperry, který za to byl oceněn Nobelovou cenou. Sperry pracoval s epileptickými pacienty. Aby zabránil šíření se epileptického záchvatu z jedné hemisféry do druhé, protnul pacientům corpus callosum. Došlo k vymizení epileptických záchvatů, a pacienti se mohli zpět vrátit do běžného života. Současně však u těchto pacientů bylo po provedení zákroku pozorováno „zvláštní chování“. Díky tomuto Sperry dospěl k teorii funkční specializace hemisfér. Nutno podotknout, že tento zákrok se provádí v určitých případech do dneška, avšak s pomocí moderních technologií, a odstraní se pouze malinká část kalózního tělesa.

Co která hemisféra obstarává?

Levé hemisféře se připisují především funkce jako analytické myšlení, matematicko - logické schopnosti, řečové schopnosti, vědecké uvažování, psaní, počítání, motorické reakce, pojem o čase, atd. Zatímco pravá hemiféra hostí funkce jako celostní myšlení, intuice, sluchové vjemy, představivost, tvořivost, hudba a umění či denní snění.

Pozdější výzkumy ale ukázaly, že mozek není bezpodmínečně tak dichotomní, jak se zpočátku myslelo. Obě hemisféry spolu úzce spolupracují, i když někdy, díky neuronální plasticitě, mohou do jisté míry v případě potřeby (tj. poškození), přebírat funkce té druhé. Například matematické schopnosti jsou nejsilnější, když obě hemisféry pracují dohromady (díky komunikaci přes kalozní těleso).

Např. levá hemisféra se specializuje na zachytávání zvuků, která tvoří slova, a pracuje na složení slov, nicméně nemá monopol na zpracování jazyka. Zatímco pravá hemisféra je citlivější na emoční aspekty řeči, které převádí řečového rytmu, který je nositelem intonace a důrazu. Více čtěte zde (Angličtina)

Plasticita mozku

Lidský mozek je tvořen desítkami miliard nervových buněk – neuronů. Každá z těchto buněk je přitom spojena až s desetitisícem dalších. Do nedávné doby panoval názor, že jediné buňky, které se v těle neobnovují jsou buňky mozkové. Moderní metody výzkumu mozku však tento mýtus vyvrátily.

Stimulací mozku lze obnovovat mozkové buňky

Díky nejnovějším přístrojům lze mapovat činnost mozku a lze dlouhodobě sledovat vliv činností na jeho strukturu. Bylo opakovaně prokázáno, že stimulací určitých mozkových center dochází ke zlepšování jeho příslušných stávajících funkcí. Plasticita mozku je potvrzována funkčním zobrazování mozku a může být simulována např. v neuronových sítích. více

Mozek a mícha, jako centrální nervová soustava, je vysoce plastický. Denně vzniká až několik tisíc nových nervových buněk. více, ke stažení z CUNI Díky plasticitě neuronů se v podstatě člověk stimulací příslušných mozkových center vyvinul do dnešní podoby. A vyvíjí se dál.

Pokrok probíhá neustále

" "Současná děcka se nechtějí učit a jsou drzá." "Vyučovaná látka je nezajímá a neposlouchají." "Drogují, kouří a chlastají!" "Jó za našich starých dobrých časů, to fugovalo jinak". Docela časté komentáře, které můžeme slýchávat kole sebe. Včetně označení kauzální příčiny. My dospělí jsme dávno evolučně zastaralí, proto domnívat se, že současné děti musí být stejné jako my před 20 a více roky, je jednen z nejzásadnějších omylů dospělých. "

zdroj

Vývoj mozku od narození

Mozek a jeho základy se utváří prakticky ihned od početí. Už během prenatálního vývoje a v obodbí po narození je mozek nejtvárnější a nejcitlivější vůči stimulaci. Proto taky naše ranné zážitky rozhodujícím způsobem ovlivňují náš celý další život. Neznamená to ovšem, že posadíme naše děti k počítači a budeme po nich chtít maximální výkony. Mozek zraje v průběhu celého dospívání a během něho uzrávají různé kognitivní funkce. Děti je třeba proto stimulovat postupně s ohledem na jejich věk a v co největší možné variabilitě činností. Ale musíme si dát velký pozor na to, abychom je nepřetěžovali. V dospělém věku si své činnosti zpravidla řídíme již sami a stále máme potenciál se rozvíjet právě díky plasticitě mozku, v podstatě až do vysokého stáří.

Stimulací mozku ke změnám v neuronové síti

Výzkumy v této oblasti prokazují, že vlivem stimulace různých mozkových center dochází k pozitivním strukturálním změnám v neuronové síti. Laicky řečeno, mozkové buňky, které jsou přenašečem signálu, vykazují nárůst ať už ve své stavbě či ve smyslu nárůstu jejich počtu. Proto platí, že u lidí, kteří svůj mozek nijak pozitivně nestimulují a netrénují, dochází ke snížení (nejen) kognitivních funkcí. To lze však díky neuronální plasticitě napravit vhodným tréninkem. Jedním z nástrojů je pak právě online Mentem trénink.

Mozek se umí uzdravit i po úrazu

Plasticita mozku, nebo chcete-li jeho přizpůsobivost, se pozitivně projevuje v případě mozkových poranění nejrůznějšího původu. Pokud došlo ke zranění v některém z center zodpovědných za určitou funkci, tuto funkci, vlivem stimulace, tréninku a odborné neurorehabilitace přebírá některá z alternativních či sousedních oblastí. V odborných kruzích je známo mnoho případů, kdy zcela dříve zdravý člověk prošel některým ze závažných mozkových traumat, zranění, a díky následné odborné péči i vlastní snaze a tréninku se opět uzdravil. Až následná pitva ukázala rozsáhlá poranění mozku. I přesto byl ale tento člověk díky snaze a pomoci plnohodnotně žít svůj život.

Tyto zkušenosti a další výzkumy lékaře dovedli právě k již výše zmíněným poznatkům o mozkové plasticitě a jeho schopnosti přebírat funce zničených oblastí, eventuelně restrukturalizace, nebo-li přeuspořádání neuronových funčních sítí pro obnovení některých kognitivních a dalších funkcí mozku.

Jak funguje mozek

Lidský mozek je základní řídící jednotkou lidského těla a našeho duševního života. Přitom váží asi 1,5 kg, tedy zhruba 2% celkové hmotnosti lidského těla. Na první pohled připomíná vlašský ořech. Ne nadarmo. Vlašské ořechy a ořechy obecně obsahují obrovské množství látek, ktré jsou pro optimální fungování mozku nezbytné.

Nicméně je patrné, že vnější obrázek mozku nám ukáže, že mozek je rozdělen na dvě poloviny, které nazýváme hemisférami. Exituje tedy hemisféra pravá a hemisféra levá. Tyto hemisféry ovšem neexistují každá zvlášť nýbrž jsou spojeny složitou neuronální sítí (corpus callosum), která převádí informace z jedné poloviny mozku do druhé. Takže obě hemisféry spolu čile komunikují.

Mozková kůra – čím více, tím lépe

Při vnějším ohledání mozku si také povšimneme, že mozek vypadá jaksi "pomačkaně", je plný rýh a závitů. Zcela správně. Právě tyto rýhy a závity zvětšují vnější plochu mozkové kůry, proto čím více, tím lépe :-) "Šedá kůra mozková" je opravdu mozková kůra a má skutečně našedlou barvu. Je to způsobeno tím, že je tvořena převážně těly nervových buněk – neuronů, které mají šedou barvu. Z těchto mozkových buněk potom vybíhají do vnitřních mozkových struktur nervová vlákna, která jsou většinou obalena myelinem. Ten je naopak bílý, proto je mozek ve vnitřní struktuře převážně právě bílý. A právě šedá mozková kůra je sídlem vůlí řízených kognitivních, tedy poznávacích procesů.

"Komunikace" mozkových hemisfér a přenášení informací v mozku a celé nervové soustavě se děje pomocí obrovského množství elektrických signálů mezi jednotlivými neurony. Jedna mozková buňka může být spojena s až desetitisícem dalších.

" "Mozek je extrémně komplexní struktura, ve které neustále vzniká obrovské množství elektrických výbojů." "

– z článku MUNI

Malé části fungující jako veliký celek

Z hlediska fungování mozku je v dnešní době mozek členěn na velké množství dílčích struktur, strukturálních a funkčních komplexů, z nichž každý má odlišnou funkci. Mozek však pracuje komplexně a neustále zpracovává a vyhodnocuje obrovské množství informací. Ať už jde o poznatky z vnějšího světa (smysly, vnímání), nebo vnitřního světa (zabezpečování správné funkce orgánů, zpracovávání přijatých informaci).

Za všechny strukturální oblasti uvedeme namátkově například již zmíněnou mozkovou kůru, která je, jak již bylo řečeno, sídlem volných kognitivních procesů, v jejích oblatech sídlí např. schopnost řeči. V limbickém systému se nacházejí centra emocí a paměti. Mozeček reguluje koordinaci. Hypokampus je zodpovědný za analýzu prostorových informací. Hypotalamus řídí funkce těla jako například teplotu a sexuální chování. Také v koncovém mozku se nachází smyslová centra, a ústředí vědomých pohybů, emocí, myšlení i paměti. To je však jen částečný výčet toho, co vše náš mozek řídí a dokáže.

Mozek na Wikipedii

" "Nikdy asi nejsme schopni pochopit do detailu funkce lidského mozku." "

– z článku MUNI

Trénink těla, trénink mysli

" Mít dobrou mysl nestačí. Hlavní je používat ji. "

– Marcus Tullius Cicero

" Mysl je trochu jako zahrada. Když jí nedodáváme výživu a nekultivujeme ji, zaroste plevelem. "

– neznámý autor

Dnešní doba má jeden typický rys: jsme společností vedeni ke konzumnímu životu. K vnější formě, k majetku, vnější kráse a vnějšímu bohatství. Když si položíme otázku, jak vypadá spokojený člověk, většinou nás napadne ten, kdo má krásný účes, dokonalý make-up, kvalitní, nejlépe značkové oblečení, a v neposlední řadě krásné tělo. Dnes a denně utrácíme spoustu peněz za krásné věci a věci, které nás samy krásnými učiní. Drahá (a krásná) auta, krásné domy, kvalitní přípravky, které nás zkrášlí, krémy, dekorativní kosmetika, parfémy, oblečení, boty, zubní pasty, kosmetické zákroky a operace. Chodíme do fittness center, solárních studií, apod.

Krása samozřejmě není nic špatného, je příjemné dívat se na krásné věci, krásnými věcmi se obklopovat a sami krásnými být. Je přirozené, že se snažíme všemožně svou krásu a atraktivitu všemožně udržet. Kdo by se nechtěl líbit ostatním?

Cvičením k vyšší kvalitě života

Fyzická krása, krása těla má ale i jiný důležitý význam. Optimální a pravidelný fyzický trénink z medicínského hlediska působí pozitivně i na kvalitu života. Cítíme se lépe, jelikož pohyb v kombinaci se správnou životosprávou a racionální stravou omezují výskyt mnoha civilizačních onemocnění. Od obezity, přes choroby srdce a cév, až po pohybového ústrojí.

Nezapomínáte ale na mysl?

Často jsme však zaměřeni na svoje tělo tolik, že zapomínáme na druhou podstatnou složku našeho života: duši a mysl. Vědecky bylo opakovaně prokázáno, že podobně, jak trénujeme svaly fyzického těla, můžeme trénovat a posilovat a rozvíjet také náš mozek, přesněji řečeno naši mysl, jednotlivé její složky.

Současná společnost umožňuje člověku vést v podstatě pohodlný život, spoustu věcí za nás dnes obstarají přístroje. Kromě toho, že za nás obstarají fyzicky náročné práce, ulehčují nám i vykonávání složitých myšlenkových činností. Na počítání máme kalkulačku, její velký bratr počítač nám pomocí různých programů umožňí spočítat náročné vzorce a algoritmy v různých oborech a vědních disciplínách, GPS nás navede kam potřebujeme, a jistě sami najdete mnoho dalších. Každá profese má svá specifika, ale obecné počty a myšlenkové schopnosti, potřebuje ke každodennímu životu každý z nás.

Budeme-li se ale v životě spoléhat pouze na to, co za nás udělají stroje, naše svaly zakrní. Naší povinností potom bude už jen ráno vstát z postele, udělat několik nezbytných kroků, abychom došli do auta, z auta do kanceláře ke stolu, na oběd, do kanceláře, do auta, a nejlépe doma opět k PC, a tři kroky k televizi. Odměnou nám bude obezita, úbytek svalové hmoty, a když se k tomu přidá ještě nezdravá strava či kouření, na civilizační nemoci je zaděláno. Obezita, cukrovka, vysoký krevní tlak, to jsou ty nejznámější. Každý lékaž vám řekne, že pohyb a přiměřené pravidelné zatěžování svalů vede nejen k tělesné, ale i duševní svěžesti a prodloužení života. Budeme-li své schopnosti používat na to, k čemu jsou, budeme-li je trénovat, ony nás potom budou odměňovat.

Mysl můžete trénovat stejně jako své tělo

Totéž se týká i naší mysli. Nebudeme-li ji trénovat, posilovat její jednotlivé složky, zvlášť či komplexně, mysl „usne“, a její výkonnost bude pramalá. Staneme se pouze pasivními konzumenty toho, co nám společnost nabídne. Jaká potom bude kvalita našeho života? Každý z nás byl zrozen s určitými schopnostmi a potenciálem, který by mohl v životě realizovat, v nejlepším případě můžeme mluvit o seberealizaci. Seberealizace nám umožní žít skutečně kvalitní a spokojený život. Nebudeme již jen pasivními konzumenty, ale budeme se aktivně podílet na tvorbě svého života a svého nejbližšího či širšího okolí.

Sami určitě ve svém životě znáte mnoho lidí, kteří, byť jsou již vyššího věku, jsou stále mentálně výkonní, lidově řečeno duševně svěží. Povšimněte si například herců, kteří svou paměť trénují celý život až do vysokého věku. Podobně jsou na tom namátkou například vědečtí, výzkumní, či pedagogičtí pracovníci, lékaři, a mnoho dalších.

Oproti tomu existuje spousta tzv. „starých mladých“, tj. lidí, kteří ač je jim relativně málo let, jsou žijící „mrtvoly“. Jejich duševní výkonnost je, oproti jejich vrozenému potenciálu, nízká. Většinou je na vině právě slabé využívání svých mentálních schopností.

Je to velká škoda vidět, kolik lidí jen tak zahodí svůj život. Kolik lidí nevyužije svého vrozeného potenciálu k realizaci svých snů, životních cílů. Kolik lidí se nechá ovlivňovat konzumním životem namísto toho, aby sami tvořili a realizovali svůj vrozený potenciál.

Změňte přístup ke své mysli, budete se cítit lépe!

Trénink mysli, který vám nabízí projekt Mentem je vytvořen tak, aby vám pomohl tuto stránku vašeho života trénovat, a pomoci vám ke zkvalitnění vašeho mentálního výkonu. Je tady proto, aby vám pomohl nezakrnět. Aby vám pomohl udržet svůj mentální výkon na vysoké úrovni a vy si tak mohli svého života užíat plnými doušky. Dopřejte si to, stojí to za to!