O mozku

Kategorie O mozku

    Co je to Mindfulness a jaký má vliv na funkci mozku – 1. díl

    Mindfulness neboli „všímavost“ je v současné době vzrůstajícím trendem především v západním světě. Původně pochází z tradiční buddhistické psychologie. Co si pod tímto pojem lze představit?

    Díky jejímu buddhistickému původu není neobvyklé, že je často zaměňována s jógou či meditací, což se nevylučuje, ovšem není to totéž. Je pravda, že meditace je efektivní nástroj, skrze nějž můžeme mindfulness praktikovat, jedná se však o mnohem víc. Je to stav, ve kterém si člověk plně uvědomuje a věnuje pozornost tomu, co se děje v přítomném okamžiku – tady a teď. Nemusíme přitom sedět v tureckém sedu, můžeme v tomto stavu zažívat jakoukoli chvíli v každodenním fungování.

    Je to stav uvědomování si

    Jinou definici poskytuje také zakladatel osmitýdenního programu Mindfulness Based Stress Reduction (zkráceně MBSR), Jon Kabat-Zinn, který říká, že mindfulness je stav „uvědomování si, jež vyvstává prostřednictvím úmyslného soustředění pozornosti v přítomném okamžiku a bez posuzování zkušenosti, odhalující se okamžik za okamžikem“.

    Tento autor přinesl pojem mindfulness i do výzkumné sféry v západním světě. Je zakladatelem Kliniky pro redukci stresu, kde vyvinul léčebný program MBSR, jehož cílem je pomoci lidem efektivněji zvládat stresující podněty a zmírnit tak následky způsobené dlouhodobým působením stresové zátěže. Mezi tyto se řadí především úzkosti, deprese či syndrom vyhoření a s nimi spojená psychosomatická onemocnění. Intervence v rámci tohoto programu však vycházejí z mohutného výzkumu, který pojem všímavosti zbavuje původního náboženského – někdy až esoterického – zabarvení. Dnes slouží principy všímavosti (coby meditačního tréninku) i jako nástroj v rámci psychoterapie.

     

    Co je to všímavost?

    Všímavost znamená uvědomovat si se záměrem, co se právě teď děje uvnitř i kolem nás. Co vnímáme smysly, jak vnímáme své tělo, jaké nás napadají myšlenky, jaké prožíváme emoce – a to bez posuzování, hodnocení či očekávání. Tímto uvědomělým pozorováním vytváříme prostor mezi podnětem a reakcí. Díky tomu získáváme „odstup“, který nám poskytuje vhled a větší kontrolu na tím, co se děje v našem vnějším i vnitřním prostředí. To nám v praxi umožňuje obratněji reagovat především ve stresových a náročných situacích.

    Všímavý mozek

    V posledních letech se mindfulness pro svoji popularitu dostala i do popředí vědeckého výzkumu – díky předpokládanému pozitivnímu efektu na mozek a kognici. Několik současných studií potvrdilo, že trénink všímavosti (především formou meditace) produkuje fyzicky měřitelné změny ve strukturách mozku, které mají za následek zlepšení kognitivních schopností jako např. exekutivní funkce, regulace pozornosti, paměťové procesy či zvládání emocí. Při zobrazení mozku pomocí zobrazovací metody fMRI (funkční magnetická rezonance) u jedinců, kteří se účastnili dvouměsíčního tréninku všímavosti, došlo ke zvýšení hustoty šedé kůry mozkové, která má na starost především asociační funkci. Mimo jiné se oblasti mozku, mezi nimiž byla naměřena vyšší konektivita, podílí také na mechanismech pozornosti. Ty mají pozitivní efekt na schopnost „vyklidnit“ mysl, čímž předchází „toulavým myšlenkám“ a ztrátě pozornosti při práci.

    Být „všímavý“ se vyplatí

    V jiné studii zase zkoumali vliv programu meditace a vhledu (MBSR) na imunitní systém člověka. V tomto výzkumu se mimo EEG záznamů mozku pozorovala i odezva těla na vakcinaci chřipky. Prokázalo se, že u testované skupiny se, během i po absolvování programu, významně zvýšilo množství protilátek v krvi v reakci na vakcínu chřipky. Kromě toho byla u participantů, bezprostředně po ukončení programu, naměřena vyšší aktivita v levé anteriorní části mozku (oblast spojovaná s pozitivním cítěním).

    V mnoha dalších studiích se rovněž našla spojitost mezi pravidelnou praxí všímavosti a zvýšenou fyziologickou hladinou hormonu melatoninu, který má vliv na kvalitu spánku, ale také imunitu. Další prokázaná pozitivní stimulace prefrontálního laloku mozku tréninkem bdělé pozornosti, byla spojena s intuicí, introspekcí a regulací emocí – konkrétně strachu. Tyto poznatky dávají velký význam všímavosti v prevenci nejen duševních, ale i somatických onemocnění.

    Mezi další příznivé účinky všímavosti na naše zdraví a kognici se řadí:

    zvýšení kapacity pracovní paměti zpomalení kognitivní degradace ve stáří redukce úzkostných stavů a následků deprese vlivem snížení hladiny kortizolu „zrychlení“ procesu učení u dětí (rozvoj kreativity) potencionální redukce risku deviantního chování u mladistvých snížení emocionální reaktivity zvýšení flexibility adaptivního chování v náročných či stresových situacích

    Závěrem

    Na chvíli „se zastavit“, všimnout si okamžiku, ve kterém se nacházíme, jak se v něm cítíme a co v něm prožíváme, aniž bychom je nějak „nálepkovali“ či hodnotili, může být v době zaměřené na výkon, maximální efektivitu a výsledky vítanou změnou. V druhé části článku se dočtete jak na to, na co si dát během tréninku mindfulness pozor a jaké benefity nám může všímavost přinést ve stáří.


     

    Zdroje

    Mooneyham, B. W., Mrazek, M. D., Mrazek, A. J., Mrazek, K. L., Ihm, E. D. & Schooler, J. W. (2017). An integrated assessment of changes in brain structure and function of the insula resulting from an intensive mindfulness-based intervention. Journal of Cognitive Enhancement.

    Sato, J. R., Kozasa, E. H., Wallace, B. A., & Amaro Jr., E. (2017). Neuroimaging data from a single participant before and after a meditation retreat: a proof of concept study. Journal of Cognitive Enhancement. doi:10.1007/s41465-017-0025-4.

    Benda, Jan (2007): Všímavost v psychologickém výzkumu a v klinické praxi.

    Československá psychologie, 51, 2, 129-140.

    Sheridan, J. F. (2003): Alterations in brain and immune function produced by mindfulness meditation. Psychosomatic Medicine. 65 (4), 564-570.

    Moore, C. (18. únor, 2020). What is mindfulness. Stařeno z https://positivepsychology.com/what-is-mindfulness/

    Selva, J. (4. únor, 2020). History of mindfulness. Staženo z https://positivepsychology.com/history-of-mindfulness/

    Rozšiřující online zdroje:

    Český mindfulness institut: http://www.mindfulness-institut.cz
    Jon Kabat Zinn o mindfulness: https://www.mindful.org/jon-kabat-zinn-defining-mindfulness/
    Mindfulness podle Americké psychologické společnosti: https://www.apa.org/monitor/2012/07-08/ce-corner

    Spánek jako nejlepší nootropikum

    Zkoušíte všechno možné, jak zvýšit intelektuální schopnosti sebe nebo svých dětí, od tabletek po cvičení mozku? Pak byste neměli zapomenout na jedno z nejefektivnějších nootropik, které známe: spánek. Jeho nedostatek totiž kognitivní výkon sníží natolik, že jej nevyváží ani cvičení s tabletkami dohromady.


    „Všichni pátrají po magické formulce, která zlepší vzdělání napříč všemi společenskými vrstvami a etniky, která měřitelně zlepší výsledky testů, docházku a počet úspěšně složených maturit, aniž bychom za to museli platit. Tady ji máte!“

    Anthony Portantin, kalifornský senátor a předkladatel zákona, který kalifornským školám zakazuje zahajovat výuku moc brzy, aby studenti měli čas se vyspat. Pokud Vám taková idea zní naivně nebo směšně, vězte, že se zákon zakládá na doporučení medicínských organizací a v říjnu 2019 byl za aplausu pediatrů a spánkových expertů schválen.


    Pozornost přirozeně podmiňuje veškeré další kognitivní funkce. Právě porucha pozornosti se tak mnohdy skrývá i za domnělými intelektuálními nedostatky nebo obtížemi s pamětí. Což z pozitivního pohledu znamená, že zlepšení pozornosti může zvýšit celkový kognitivní výkon, od školního prospěchu přes pracovní efektivitu až po kognitivní úpadek ve stáří. Pro mnohé z obyvatel uspěchaného prvního světa je přitom nejefektivnější cestou k navýšení pozornosti přestat ji blokovat nedostatkem spánku.

    Zaměření pozornosti požadovaným směrem v mozku začíná ještě dřív, než se předmět našeho soustředění vůbec dostane do vědomí. Mozek musí „zapnout“ oblasti, které se zabývají právě tím, čemu se chce věnovat: zvýšit činnost oblastí důležitých třeba pro studium fyzikálních pouček, a naopak omezit aktivitu center emočních vzpomínek, aby hlavu nevystavoval přemítání o posledním rande.

    Thalamus a další nervové struktury navíc upravují váhu různých podnětů, které soupeří o naši vědomou pozornost. Pokud se snažíte číst, mozek „zesílí“ zrakové vjemy, a naopak potlačí vzruchy z uší nebo útrobních nervů. Nervové impulzy ze zrakových center pak budou silnější nejen metaforicky, ale i fyzikálně. Díky tomu si je spíš uvědomíme, a také nervové dráhy při svém průchodu zásadněji ovlivní: lépe si je zapamatujeme.

    Pozornost ovlivňuje i jednotlivé neurony zpracovávající zrakové podněty: zvyšuje citlivost těch buněk, které zpracovávají právě takové podněty, na něž se chceme soustředit. Třeba v případě čtení tak naše zraková kůra bude citlivější na tvary připomínající písmenka a nacházející se v té části zrakového pole, kde leží knížka.

    Klíčovou roli přitom hraje noradrenalin, hormon vyplavovaný při stresu, ale taky důležitý neurotransmiter – a centrum, které jej produkuje v mozku: locus coeruleus (nebo krátce LC). Při spánku nebo odpočinku zůstávají neurony LC v relativním klidu, zatímco ve stresu naopak pálí o sto šest, čímž podporuje naši ostražitost – tedy schopnost věnovat pozornost rozličným podnětům ze všech stran a smyslů. Pro poklidné soustředění pak potřebujeme přesně odměřené a načasované výstřely buněk LC, které v mozku „zdůrazní“ právě ty podněty, na které se chceme soustředit, zatímco v souvislosti s jinými se odmlčí. 

    Právě tento jemný mechanizmus může nevyspání narušit. Únava a útlum přirozeně LC inhibuje. Mozek pak může na nedostatečnou aktivaci reagovat zvýšením biologického stresu, která činnost LC povzbudí. Stres ale zaprvé LC povzbuzuje k nespecifickému zvýšení aktivity a zadruhé ovlivňuje i řadu dalších nervových procesů, takže nás sice udrží v bdělém stavu, ale soustředění znesnadňuje.

    Podobně působí i řada dalších, biologicky odlišných mechanizmů, které spojují dobré soustředění a dostatek spánku. Kromě přímých spojitostí se na důležitosti spánku pro duševní výkon podílí i jeho vliv na emoční a tělesné obtíže: snížení doby spánku o pouhou hodinu zvyšuje o desítky procent pravděpodobnost vzniku depresí nebo úzkostí – a významně se podílí i na riziku obezity, cukrovky a onemocnění cév a srdce.


    O tom, že spíme málo, přitom není pochyb. Jak američtí, tak čeští náctiletí spí v průměru sedm a půl hodiny: o 75 minut méně než před první světovou válkou a o 60 méně než 8,5 až 9,5 hodiny, které doporučují odborníci. A může za to hlavně začátek školy rigidně nastavený na osmou, který nutí adolescenty vstávat pořád stejně brzy, zatímco čas usínání se od průmyslové revoluce nepřestává opožďovat. A právě na začátek vyučování se soustředí současné debaty – které vyústily například v kalifornský zákon zakazující základkám začínat před osmou a středním školám před půl devátou.

    Posunutí školy z osmé na devátou se skrz lepší školní úspěchy přetaví v celoživotní lepší pracovní uplatnění – z ekonomického hlediska tak pro žáky znamená pětistovku ke každé výplatě navíc.

    Co může přinést půl hodiny spánku navíc, dobře ilustrují propočty dopadů posunutí prvního zvonění o hodinu, které v praxi školákům přidá ke spánku právě přibližně půlhodinu. Závěr amerického think tanku mluví o zlepšení napříč předměty o 0,175 směrodatné odchylky – číslo, které si lze představit jako zvýšení v IQ testech o dva a půl bodu. A takové školní zlepšení se projeví i finančně: podle citovaného modelu celoživotním navýšením příjmů o 1,4%.

    Pro základní orientaci si tak můžeme ekonomický přínos bonusové půlhodiny spánku během školní docházky představit jako pětistovku navíc ke každé výplatě, kterou za celý život dostaneme. Spát dost se zkrátka vyplatí.


    K přečtení:

    O spánku a nepozornosti: Arns et al. (2019). Editorial: Time to Wake Up: Appreciating the Role of Sleep in Attention-Deficit/Hyperactivity Disorder. O zaměření pozornosti: Moore: Neural Mechanisms of Selective Visual Attention O noradrenalinu: Aston-Jones: Brain structures and receptors involved in alertness O zkracování spánku napříč dvacátým stoletím: Matriccani et al. (2014). In search of lost sleep: Secular trends in the sleep time of school-aged children and adolescents.

    Existuje souvislost mezi koronavirem a demencí?

    V Číně a v USA byly zaznamenány případy, kdy koronavirus přímo ovlivnil činnost mozku a kognitivních funkcí. Virus nenapadl jen dýchací ústrojí, ale pronikl do mozku. Následkem byl vznik zánětu – někdy s různými komplikacemi. U takto postižených osob se poté projevily známky demence.

    Zasažení jedinci byli zmatení, nedokázali popsat, kde jsou či jak se jmenují, a u některých z nich se předtím objevil delirantní stav. Z dosud zjištěných informací vyplývá, že lidé, kteří prodělali encefalitické komplikace, by byli pravděpodobně takto postiženi i jinými typy virových onemocnění (např. pokud by prodělali těžkou chřipku). Zdá se také, že byli nějakým způsobem oslabení, ať už se jednalo o chronické onemocnění, či onemocnění neurodegenerativní.

    Podobných případů je zatím minimum

    Je ovšem velmi důležité říci, že jde o komplikace při vážném průběhu onemocnění a jsou popsány pouze jednotky případů. Jen pro přehled – ve světě se od začátku letošního roku k 13. 4. nakazilo přes 1,8 milionů lidí a z toho jich přes 113 000 zemřelo.

    Případů, kdy nový typ koronaviru napadl mozek, byla hrstka. Právě z důvodu malého počtu případů nelze dělat závěry, nejprve musí být známy výsledky klinických studií a průběh onemocnění u takto postižených lidí. Vědci i lékaři tak čekají na klinické studie a výzkumy, aby mohli zjistit více o tom, jak se vir dostal do mozku, co pomáhá v léčbě právě této komplikace, zda má trvalé následky a kdo je touto vzácnou komplikací nejvíce ohrožen. V Itálii, která je nejvíce postiženou zemí Evropy, vzniklo speciální oddělení NeuroCovid pro nemocné s neurologickými obtížemi.

    Dodržujte zásady ochrany

    Pro všechny tak stále platí stejné zásady ochrany:

    Nestýkat se s lidmi, nechodit na místa, kde je více osob najednou a vycházet ven jen v nejnutnějších případech. Dodržovat odstup alespoň dva metry, nepodávat si ruce ani se jinak dotýkat. Mít ochranu úst a nosu, pokud vycházím z domova. Při příchodu domů si pečlivě umýt ruce a hlavně – nesahat si špinavýma rukama na obličej, do očí nebo do otevřených ran či oděrek.

    Nejvíce ohroženi novým typem koronaviru jsou chronicky nemocní lidé a senioři. Pro ty existuje mnoho dobrovolnické pomoci, takže nemusí chodit na nákupy, do drogerie ani do lékárny. Sledujte dění v místě svého bydliště a zjistěte, jaké služby jsou pro vás dostupné.

    Společně to zvládneme!

    Zdroje:

    https://pubs.rsna.org/doi/full/10.1148/radiol.2020201187

    https://www.mdpi.com/1999-4915/12/1/14

    http://www.szu.cz/tema/prevence/aktualni-situace-poctu-onemocneni-2019-ncov-podle-ecdc

    https://www.wikiskripta.eu/w/Encefalitida

    https://www.novinky.cz/zahranicni/koronavirus/clanek/cast-pacientu-s-covid-19-ma-poskozeni-mozku-40319231

    https://smartmania.cz/vedci-varuji-koronavirus-muze-zpusobit-poskozeni-mozku/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

     

    Bez telefonu ani ránu: Mozek pod vlivem smartphonů

    Z původních neelegantních minipočítačů pro nadšence a podnikatele se za pár desítek let vyvinuly lehoučké spotřebiče akorát do ruky, bez kterých si spousta z nás každodenní fungování dovede jen těžko představit. Odhaduje se, že více než polovina světového obyvatelstva vlastní chytrý telefon – samozřejmě platí, že čím vyspělejší stát, tím větší procento uživatelů mobilních zařízení. Jsou ale skutečně takovým přínosem, jak se zdá, nebo spíše omezením, které nás izoluje?

    Snadný a téměř neomezený přístup k informacím, možnost komunikovat v reálném čase i s lidmi z opačných koutů světa, aplikace a vychytávky usnadňující a obohacující naše životy tolika způsoby - není složité pochopit, proč se chytré telefony staly hitem. Poslední dobou však věda začíná upozorňovat i na druhou stranu mince.

    Temná stránka

    Jako uživatelé sociálních sítí jsme nepřetržitě v reálném čase zavalováni zprávami o dění po celém světě ale i novinkách ze životů našich přátel, celebrit a idolů. Přepínáme z jedné aplikace na druhou, účastníme se několika konverzací najednou, „lajkujeme“ jako o závod a soutěžíme o pozornost online světa. Ať už to jsou palce nahoru, srdíčka, hvězdičky, nebo cokoliv dalšího, jedno mají společné: potenciál způsobit závislost.

    Odlož ten mobil na chvilku!

    Tak schválně: dovedete si představit, že strávíte jeden den bez internetu, jakýchkoliv elektronických komunikačních zařízení, ale i televize, rádia a novin? Necelá tisícovka vysokoškolských studentů napříč kontinenty si ve studii „ The World Unplugged “ vyzkoušela abstinovat od médií po čtyřiadvacet hodin; ti, kteří vydrželi celý den, popisovali svou zkušenost v rámci spektra nepříjemných pocitů – panika, osamělost, nuda, prázdnota, bezmoc, úzkost, izolace apod. Nemálo účastníků studie bylo konfrontováno se svou, jak napsali, „závislostí“, a popisovali tělesné a psychické stavy podobné k abstinenčním příznakům.

    Od pokusných krys k blikajícím automatům na dopamin

    F. Skinner byl významným představitelem behaviorismu (psychologický směr zabývající se reakcí organismů na podněty prostředí). Jako snad každý vědec rád zavíral zvířata do klecí, a v takto kontrolovaném prostředí pomocí odměn a trestů (jídlo/voda a elektrické šoky) zkoumal, jaký způsob posilování vyžadovaného chování funguje nejlépe.

    Nejefektivnějším řešením se ukázalo být posilování v náhodném poměru k počtu reakcí (variable ratio). Myši odměňované v náhodných časových intervalech mačkaly páčku uvnitř skříňky kompulzivně, častěji než „participanti“ ve skupině s pravidelnou odměnou.

    My lidé si takový vlastní Skinner box dobrovolně nosíme v kapsách. „ Když klikáme na červené ikonky upozornění vedle aplikací, nevíme, jestli objevíme zajímavý e-mail, lavinu „lajků“, nebo naopak vůbec nic. Je to ta možnost zklamání, co nás nutí ke kompulzivitě “, řekl deníku Guardian bývalý zaměstnanec Googlu, T. Harris. Rutinní swipování směrem dolů trefně přirovnává k mechanismu herních automatů – nikdy nevíme, co přijde. Každou minutu mimo síť riskujeme nepřítomnost v momentu, kdy se na nás má usmát štěstí a my opět zvítězíme v loterii společenského uznání, vyčíslené jak jinak než počtem srdíček či odpovědí pod naším příspěvkem.

    Neurobiologickým vysvětlením toho, proč se pro společenské uznání z obrazovek našich mobilů rádi vracíme, je neurotransmiter jménem dopamin. Tato látka přirozeně vznikající v mozku ovlivňuje funkce související s motivací, emocemi a systémem odměny. Dopamin zásobuje lidský organismus příjemnými pocity po uskutečnění nějaké pro nás prospěšné aktivity. Odměňované chování v mozku posiluje asociaci mezi stimulem, procesem chování a výslednou odměnou, a proto se k činnosti uvolňující dopamin vracíme, abychom znovu mohli cítit potěšení a spokojenost. Může jít o cokoliv – od potřeby jídla, sexu či společenské interakce až po vyhledání další dávky drogy nebo znovupřilepení zraku (a prstů) na obrazovku telefonu.

    Nadměrné užívání smartphonů mění strukturu mozku

    Odbornice na problematiku závislostí Mandy Saligari v rozhovoru pro deník Independent prohlásila: „ Když mluvíme o závislosti, lidé mají tendenci soustředit se na danou substanci či věc – ale ve skutečnosti je to vzorec chování, který se projevuje různými způsoby “, a jako příklad uvedla kromě závislosti na smartphonech např. posedlost jídlem nebo sebepoškozování. Tento názor zapadá do moderního konceptu tzv. behaviorálních závislostí.

    Vedle „klasické“ závislosti (psychoaktivní látka a fyzická závislost na ní) tedy rozlišujeme závislost behaviorální či nelátkovou, jejíž definice je postavena na projevech nekontrolovatelného chování, výskytu bažení a nesouladu cítění s chováním.

    Ve studii publikované v únoru 2020 přinesl tým vědců fascinující, ale zároveň velmi znepokojivé zjištění. Při srovnání mozkové struktury zdravých participantů a osob skórujících vysoko v testech „závislosti na smartphonech“ ( smartphone addiction – novodobý pojem označující závislostní chování související se smartphony, a jeho fyzické a psychosociální důsledky) byly nalezeny významné fyzické odlišnosti. Analýza snímků z magnetické resonance odhalila u skupiny závislých na smartphonech snížený objem šedé hmoty, a to v různých oblastech mozku zpracovávajících např. emoce, identifikaci objektů a paměť.

    Co přesně si z tohoto můžeme vzít a jaké další výzkumy toto zjištění přinese? Na zodpovězení podobných otázek nejspíš  nebudeme muset čekat příliš dlouho. Pokud jste podobný problém zaznamenali i u sebe, nezoufejte, nejste v tom zdaleka sami. Jak rozpoznat závislost na smartphonech a které kroky podniknout, abyste ji překonali, si můžete přečíst například zde .

     

    Zdroje:

    Laura Silver - Smartphone Ownership Is Growing Rapidly Around the World, but Not Always Equally.
    https://www.pewresearch.org/global/2019/02/05/
    smartphone-ownership-is-growing-rapidly-around-the-world-but-not-always-equally/ International Center for Media & the Public Agenda (ICMPA) - The World Unplugged.
    https://theworldunplugged.wordpress.com/ Kendra Cherry - The Skinner Box or Operant Conditioning Chamber.
    https://www.verywellmind.com/what-is-a-skinner-box-2795875 Simon Parkin - Has dopamine got us hooked on tech?
    https://www.theguardian.com/technology/
    2018/mar/04/has-dopamine-got-us-hooked-on-tech-facebook-apps-addiction Juliane Horvath et. al. - Structural and functional correlates of smartphone addiction.
    https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0306460319313802?via%3Dihub PsychologyToday – Dopamine. https://www.psychologytoday.com/us/basics/dopamine Trevor Haynes - Dopamine, Smartphones & You: A battle for your time.
    http://sitn.hms.harvard.edu/flash/2018/dopamine-smartphones-battle-time/ Jeff Parsons - Smartphone addiction physically changes the human brain, argue scientists.
    https://metro.co.uk/2020/02/19/smartphone-addiction-physically-changes-human-brain-argue-scientists-12261335/ Paul Lewis - 'Our minds can be hijacked': the tech insiders who fear a smartphone dystopia.
    https://www.theguardian.com/technology/2017/oct/05/smartphone-addiction-silicon-valley-dystopia?
    CMP=fb_gu&utm_medium=Social&utm_source=Facebook&
    fbclid=IwAR2tjjJPzNdf5bP_fy11sa74XqBdsASEafqWUDu4SIjQyTYeSiym1lwK0Y4#
    Echobox=1581945479 Nir Eyal - Variable Rewards: Want To Hook Users? Drive Them Crazy.
    https://www.nirandfar.com/want-to-hook-your-users-drive-them-crazy/

    Multitasking poškozuje mozek, tvrdí nová studie / Proč nedělat více věcí naráz?

    Nejspíš jste už zaslechli, že multitasking může být problematický, nové studie však prokázaly ještě závěžnější skutečnost – multitasking snižuje výkon a může dokonce poškodit váš mozek.

    Výzkum provedený na Stanfordské univerzitě prokázal, že multitasking vede k menší produktivitě, než když se v jednom okamžiku věnujete pouze jedné činnosti. Vědci také zjistili, že lidé, kteří jsou neustále bombardováni mnoha informacemi naráz, nedokážou udržet pozornost, vybavovat si informace nebo přecházet od jednoho úkolu ke druhému stejně plynule, jako lidé, kteří se běžně soustředí jen na jeden úkol.

    Speciální dovednost, nebo utkvělá představa?

    Myslíte, že někteří lidé mají speciální schopnost multitaskingu? Vědci ze Stanfordu porovnávali skupiny lidí, kteří mají ve zvyku dělat několik věcí naráz, protože věří, že se tak zvýší jejich výkon. Jejich zjištění bylo zarážející – pro osoby, které se pravidelně věnují více činnostem souběžně, je daleko náročnější dokončit všechny tyto činnosti úspěšně, než pro osoby, které multitasking neprovozují. „Multitaskeři“ si nedovedli rychle utřídit myšlenky a vyfiltrovat relevantní informace. Pomaleji přepínali mezi jednotlivými úkoly.

    Proč? Mozek se dovede v jeden moment plně soustředit pouze na jednu věc. Když se pokoušíte dělat dvě věci naráz, chybí mu potřebná kapacita na to, aby oba úkoly úspěšně splnil.

    Multitasking snižuje IQ

    Kromě výkonu ovlivňuje multitasking také vaše IQ. Studie na Londýnské univerzitě uvedla, že u účastníků testu, kteří využívali multitasking během plnění kognitivních úkolů, byl zaznamenán pokles IQ, k jakému dochází při užívání marihuany, nebo dlouhodobém nevyspání. Inteligenční kvocient testovaných subjektů se snížil až o 15 bodů – na úroveň osmiletého dítěte.

    Takže až se příště rozhodnete psát e-mail během firemní porady, vzpomeňte si, že vaše kognitivní kapacita se snižuje na úroveň žáka 2. třídy základní školy.

    Hrozí trvalé poškození mozku?

    Dlouho se věřilo, že kognitivní poškození, způsobené multitaskingem, je dočasné, ale nová studie naznačuje něco jiného. Vědci z Univerzity v Sussexu ve Velké Británii porovnali množství času, který lidé tráví na více zařízeních (například posílají textové zprávy, a přitom ještě  sledují televizi) s MRI skeny mozku.

    Zjistili, že u mozku multitaskerů dochází k úbytku šedé hmoty mozkové v předním cingulárním kortexu, tzn. v regionu odpovědném za empatii a kontrolu emočního chování.

    K tomu, aby bylo možné s jistotou určit, zda multitasking fyzicky poškozuje mozek, je zapotřebí další výzkum, jeho negativní účinky jsou však prokazetelné. Neurovědec Kep Kee Loh, hlavní autor studie, popsal důsledky multitaskingu následujícím způsobem:

    „Podle mě je důležité si uvědomit, že naše interakce s různými zařízeními může měnit způsob našeho uvažování a k těmto změnám může docházet na úrovni mozkové struktury.“

    Co z toho pro vás vyplývá?

    Multitasking není zvyk, který byste měli podporovat – podepíše se na kvalitě vaší práce. A i kdyby nezpůsoboval trvalé poškození mozku, může prohloubit vaše stávající problémy s pozorností, soustředěním a organizací času.

    Multitasking během pracovních schůzek a dalších sociálních situací vypovídá o nízké úrovni sebeuvědomění a sociálního uvědomění, dvou schopností emocionální inteligence (EQ), které jsou k úspěchu stěžejní. TalentSmart provedl testy u více než milionu lidí – výsledek ukákal, že až 90 % špičkových umělců má vysoké EQ. Pokud multitasking skutečně poškozuje přední cingulární kortex, jak výzkum naznačuje a vy ho budete i nadále provozovat, vaše EQ se významně sníží.

    Kdykoliv se snažíte dělat více věcí naráz, nepoškozujete pouze svůj výkon v dané chvíli, ale dost možná ničíte oblast mozku, která je klíčová pro vaše budoucí pracovní úspěchy.

    Naše doporučení? Přestaňte se zbytečně přetěžovat, plně se ponořte do řešení jednoho úkolu a snažte se spíše výkon svého mozku zvyšovat – třeba prostřednictvím zábavných vědeckých her.

     

     

     

    Vychází z článku:

    https://www.forbes.com/sites/travisbradberry/2014/10/08/multitasking-damages-your-brain-and-career-new-studies-suggest/

     

     

    Rizika, emoce a čísla, která nám unikají

    Naše představivost nás může ovlivnit víc, než by se mohlo na první pohled zdát. Proč nás mnohem víc děsí úvahy o neznámém nebezpečí, než skutečné hrozby v našem okolí? A proč raději ignorujeme pravděpodobnost? Přečtěte si o tom v našem článku.

    Už několik hodin vámi cloumá cestovní horečka a ve spáncích vám vytrvale tepe – konečně se dostáváte na řadu! Přichází zatěžkávací zkouška letištního maratonu – bezpečnostní kontrola. V rychlosti házíte své léky do průhledného sáčku, šacujete kapsy, jednou rukou si zouváte boty a druhou taháte z batohu notebook, abyste ho spolu s nejsoukromějšími daty poslali z dohledu, zatímco vám ostraha šmátrá rukou po lýtku. Ve jménu bezpečí, opakujete si, dělám to ve jménu bezpečí. Až příliš živě si totiž dokážete představit, co by se mohlo stát, kdyby kontroly nebyly dostatečně přísné.

    Živé představy a odmítání pravděpodobnosti

    A možná, že tady je ten problém – živé představy mohou být jednou z hlavních příčin, proč se rozhodneme ignorovat pravděpodobnost. Když naším tělem otřásají silné emoce, máme tendenci zaměřovat se na negativní možnosti a odmítáme pravděpodobnost, že se naše katastrofické představy (ne)naplní. Pak nás mnohem víc děsí nové a těžko kontrolovatelné hrozby, než statisticky významnější rizika, na která můžeme narazit v běžném životě.

    Představivost se stává naším největším nepřítelem. Barvité obrazy živí naše obavy z rizika.
    A obchodníci  si mohou mnout ruce. Částka, kterou jsou lidé ochotní zaplatit za pojištění škod souvisejících s terorismem, totiž převyšuje tu, kterou by zaplatili za pojištění ztrát způsobených jakýmikoli jinými událostmi. Děsivé představy a zesílené emoce posouvají zvážení pravděpodobnosti do pozadí, nebo jej rovnou zcela vystrnadí z naší mysli.

    Podle odborníků může reakce veřejnosti dokonce vyústit v opatření, které se ukáže jako kontraproduktivní. Stresující a časově náročné kontroly na letištích mohou například některé osoby přimět, aby častěji využívaly automobilovou dopravu – i když je létání nepoměrně bezpečnějším způsobem přepravy. Kvůli obavám se začnou vyhýbat určitým činnostem nebo své chování úplně změní, aby se nemuseli potýkat se stresem. Nemohou jinak, ačkoliv si sami uvědomují, jak malé riziko jim hrozí.

    Jak si v takové situaci poradit?

    Jestli se u podobné představy zasekne i někdo z vašich přátel, logické vysvětlování a úvahy
    o pravděpodobnosti vám nejspíš nebudou nic platné. Nejlépe uděláte, když jeho pozornost odvedete jiným směrem – třeba k azurovým plážím cílové destinace. Kdyby se nakonec přece jen stal jedním z oněch nešťastníků, kteří se do cíle nedostanou, vědomí toho, jak je jeho případ ojedinělý, mu stejně nijak nepomůže.

     

    Literatura

    Sunstein, C.R. (2003). Terrorism and Probability Neglect. Journal of Risk and Uncertainty, 26 (2/3), 121-136.

     

     

    Jak vábení vítězství mění volební preference

    Kalendář hlásí pár dní před volbami a ve vzduchu je cítit volební šílenství. Vás se ale netýká. Znalost politické scény nikdy nebyla vaší silnou stránkou, a protože si ani vlastním výběrem zatím nejste moc jistí, snažíte se nenápadně vyhýbat společenským debatám i všetečným otázkám přátel. Alespoň za dveřmi svého bytu jste v bezpečí. Tedy téměř. Jen co zapnete televizi, už se na vás hrnou výsledky předvolebních průzkumů. Kandidát, o kterém jste dosud uvažovali, skončil daleko za ostatními. Na přední pozici se však umístil oblíbenec vašich přátel. Zřejmě mají dobré důvody, když jim tolik lidí dává za pravdu. Možná bude skutečně tou nejlepší volbou, říkáte si.


    A tak jste se rozhodli naskočit na vítězný vůz. Právě podle něj totiž dostal tento fenomén jméno – bandwagon effect. Označení pochází z prostředí americké politiky 19. století a odkazuje na alegorický vůz s kapelou, za jejíž hudbou se vine zástup okouzlených následovatelů. Podle jeho definice se ve svých preferencích a postojích připojujeme k tomu, co vnímáme jako hlas většiny nebo projev dominantní pozice ve společnosti. Zatímco tedy voliči, kteří se rozhodli pro vítězící stranu, svou volbu měnit netouží, ti, kteří se chystali volit jinak, a ti, co si svým rozhodnutím nebyli jistí, k tomu inklinují. Populární rozhodnutí tak získávají stále větší zastání, až se nakonec veřejné mínění vytvaruje v duchu sebenaplňujícího proroctví. Na jeho počátku přitom může stát třeba i pouhý hlas známé osobnosti, jejíž zapojení přiláká další finanční a dobrovolnickou podporu. Dav příznivců se zvětšuje, jejich vliv sílí a snáze tak zaujmou ostatní.

    Právě vnímání je stěžejní, dojem vítězství se totiž vůbec nemusí zakládat na faktech... A přesto na preference působí. Svou roli tak mohou sehrát třeba i hromadné protesty nebo rozhovory s lidmi v okolí. Nejsilněji ale zřejmě působí masová média, výsledky průzkumů a anket. Jejich vliv přitom nespočívá jen v číslech, důležitá je také interpretace. Jako vítěz by totiž mohl být chápán i ten, kdo oproti předchozímu výsledku poskočil nejvíce vpřed, typicky se ale pozornost věnuje především předním pozicím.

    K podlehnutí hlasu většiny navíc tíhnou zvláště lidé, kteří si nejsou v dané oblasti příliš jistí. Stejně jako člověk chystající se ke koupi auta, jehož parametrům příliš nerozumí, dají i oni raději na ostatní. Výběr většiny musí být, jak soudí, dobře opodstatněný, a představuje tím pádem „bezpečnou“ volbu. Čím více úzkosti přitom prožívají, tím jsou ke změně původního rozhodnutí náchylnější.

    Politické preference ale nejsou jedinou oblastí, kde se s efektem setkáváme. Narazit na něj můžete třeba i v obchodě. Přesněji, v poptávce po luxusním zboží, které má demonstrovat podobnost s významnými osobnostmi, filmovými hvězdami a celebritami. Právě připomenutí těchto „vítězů“ zvyšuje ochotu zaplatit za zboží vyšší cenu a dostat logo značky na dohled ostatních. Kýžené produkty by měly být jasně rozpoznatelné, stejně jako jejich limitované množství. Jejich majitelé v nich tak získávají nejen nový kus šatníku, ale i spojení s vyšším společenským postavením, úspěchem a slávou.

    Vliv ročního období na fungování mozku

    Střídání ročních období má významný vliv nejen na přírodu a zvířata, ale také na lidský organismus. Sice už dávno ne tak významný, jako před tisíci lety, protože jsme si postupem času uzpůsobili své prostředí tak, aby byl život co nejpohodlnější. Žijeme ve vyhřátých domovech, vozíme se autem, celoročně dovážíme potraviny z opačného konce zeměkoule a v nejchladnějších měsících jezdíme na exotické dovolené. Existují ale přírodní podmínky, jejichž vliv jsme naštěstí ještě zcela neovládli. Například nedostatek slunečního svitu, který je nejpatrnější v době zimním slunovratu, chladné počasí nebo klidná odpočívající příroda, třebaže trochu chudá na pestrobarevné podněty.


    Přes všechny snahy zmírnit nepohodlí, které zima přináší, nás ovlivňují evoluční mechanismy. Mezi ně patří nejen zvýšená únava a potřeba odpočinku, ale také změny v mozku. Čím je to způsobené? Tělo se tak po tisíce let chytře vyrovnávalo s nedostatkem světla (a s tím spojeného nedostatku vitamínu D) a především s nedostatkem kvalitní a vyvážené potravy. A protože mozek spotřebovává zhruba 20 % tělesné energie, musel zkrátka omezit svoji funkci, aby zvýšil šanci na přežití celého organismu. Jak ale známo, evoluci těžko přebijeme novodobými zvyky, a proto se mozek v chladných měsících mění i v dnešní době, kdy máme jídla dostatek po celý rok a rozhodně nám nehrozí riziko smrti vyčerpáním.

    A kterých mozkových funkcí se sezónní změna mozkové aktivity týká? Odpovědí se zatím zabývalo jen několik výzkumných týmů. Nejzajímavější poznatky přinesly tyto dvě studie:

    Vědci z belgické univerzity v Lutychu sledovali po dobu 18 měsíců skupinu 28 osob a zjistili, že nejvýrazněji kolísá jejich pozornost. Zatímco v červnu byla na nejvyšším bodě, v prosinci naopak na nejnižším. Pracovní paměť pak dosahovala svého maxima v září, ale přes zimu postupně klesala a v březnu byla v nejhorší kondici. Další tým vědců z univerzity v Torontu zkoumal přes 3000 starších osob z Kanady, USA a Francie a zaměřoval se na projevy Alzheimerovy choroby u těchto probandů, přičemž jen část z nich trpěla touto nemocí. Mezi zkoumané projevy řadili kromě kognitivních funkcí také fyzickou aktivitu, kvalitu spánku a symptomy deprese. Zjistili, že typické projevy demence se nejvíce projevovaly v zimě a na jaře. Naopak v létě a na podzim se příznaky značně snížily.

    Vliv ročního období na činnost mozku je tedy prokazatelný. Povědomí o těchto mechanismech se ale stále ještě nedostalo do povědomí širší veřejnosti. Přitom by bylo víc než příjemné, kdyby se v chladných měsících snížily nároky například na pracovní tempo nebo systém školní výuky. Kdyby měli lidé více času na odpočinek a nenechali se stresovat předvánočním šílenstvím. Možná by se pak snížil výskyt tzv. sezónní afektivní poruchy, která se vyznačuje pocity smutku a deprese a přichází právě v období zimních měsíců.

    Zdroje:

    https://www.pnas.org/content/113/11/3066.abstract

    https://journals.plos.org/plosmedicine/article?id=10.1371/journal.pmed.1002647#pmed.1002647.ref002