Přečtěte si náš blog

Rizika, emoce a čísla, která nám unikají

18. listopadu 2019

Naše představivost nás může ovlivnit víc, než by se mohlo na první pohled zdát. Proč nás mnohem víc děsí úvahy o neznámém nebezpečí, než skutečné hrozby v našem okolí? A proč raději ignorujeme pravděpodobnost? Přečtěte si o tom v našem článku.

Už několik hodin vámi cloumá cestovní horečka a ve spáncích vám vytrvale tepe – konečně se dostáváte na řadu! Přichází zatěžkávací zkouška letištního maratonu – bezpečnostní kontrola. V rychlosti házíte své léky do průhledného sáčku, šacujete kapsy, jednou rukou si zouváte boty a druhou taháte z batohu notebook, abyste ho spolu s nejsoukromějšími daty poslali z dohledu, zatímco vám ostraha šmátrá rukou po lýtku. Ve jménu bezpečí, opakujete si, dělám to ve jménu bezpečí. Až příliš živě si totiž dokážete představit, co by se mohlo stát, kdyby kontroly nebyly dostatečně přísné.

Živé představy a odmítání pravděpodobnosti

A možná, že tady je ten problém – živé představy mohou být jednou z hlavních příčin, proč se rozhodneme ignorovat pravděpodobnost. Když naším tělem otřásají silné emoce, máme tendenci zaměřovat se na negativní možnosti a odmítáme pravděpodobnost, že se naše katastrofické představy (ne)naplní. Pak nás mnohem víc děsí nové a těžko kontrolovatelné hrozby, než statisticky významnější rizika, na která můžeme narazit v běžném životě.

Představivost se stává naším největším nepřítelem. Barvité obrazy živí naše obavy z rizika.
A obchodníci  si mohou mnout ruce. Částka, kterou jsou lidé ochotní zaplatit za pojištění škod souvisejících s terorismem, totiž převyšuje tu, kterou by zaplatili za pojištění ztrát způsobených jakýmikoli jinými událostmi. Děsivé představy a zesílené emoce posouvají zvážení pravděpodobnosti do pozadí, nebo jej rovnou zcela vystrnadí z naší mysli.

Podle odborníků může reakce veřejnosti dokonce vyústit v opatření, které se ukáže jako kontraproduktivní. Stresující a časově náročné kontroly na letištích mohou například některé osoby přimět, aby častěji využívaly automobilovou dopravu – i když je létání nepoměrně bezpečnějším způsobem přepravy. Kvůli obavám se začnou vyhýbat určitým činnostem nebo své chování úplně změní, aby se nemuseli potýkat se stresem. Nemohou jinak, ačkoliv si sami uvědomují, jak malé riziko jim hrozí.

Jak si v takové situaci poradit?

Jestli se u podobné představy zasekne i někdo z vašich přátel, logické vysvětlování a úvahy
o pravděpodobnosti vám nejspíš nebudou nic platné. Nejlépe uděláte, když jeho pozornost odvedete jiným směrem – třeba k azurovým plážím cílové destinace. Kdyby se nakonec přece jen stal jedním z oněch nešťastníků, kteří se do cíle nedostanou, vědomí toho, jak je jeho případ ojedinělý, mu stejně nijak nepomůže.

 

Literatura

Sunstein, C.R. (2003). Terrorism and Probability Neglect. Journal of Risk and Uncertainty, 26 (2/3), 121-136.

 

 

  přečteno 282×
Začít trénovat svůj mozek Zpět na výpis
Mgr. Eva Krejčí
Eva Krejčí je studentkou jednooborové psychologie a absolventkou žurnalistiky na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. V současnosti se zaměřuje především na fenomén snění, mediální komunikaci a účinky a kreativní myšlení. Popularizací psychologie by chtěla podpořit kritické myšlení veřejnosti.