Přečtěte si náš blog

Bez telefonu ani ránu: Mozek pod vlivem smartphonů

13. března 2020

Z původních neelegantních minipočítačů pro nadšence a podnikatele se za pár desítek let vyvinuly lehoučké spotřebiče akorát do ruky, bez kterých si spousta z nás každodenní fungování dovede jen těžko představit. Odhaduje se, že více než polovina světového obyvatelstva vlastní chytrý telefon – samozřejmě platí, že čím vyspělejší stát, tím větší procento uživatelů mobilních zařízení. Jsou ale skutečně takovým přínosem, jak se zdá, nebo spíše omezením, které nás izoluje?

Snadný a téměř neomezený přístup k informacím, možnost komunikovat v reálném čase i s lidmi z opačných koutů světa, aplikace a vychytávky usnadňující a obohacující naše životy tolika způsoby - není složité pochopit, proč se chytré telefony staly hitem. Poslední dobou však věda začíná upozorňovat i na druhou stranu mince.

Temná stránka

Jako uživatelé sociálních sítí jsme nepřetržitě v reálném čase zavalováni zprávami o dění po celém světě ale i novinkách ze životů našich přátel, celebrit a idolů. Přepínáme z jedné aplikace na druhou, účastníme se několika konverzací najednou, „lajkujeme“ jako o závod a soutěžíme o pozornost online světa. Ať už to jsou palce nahoru, srdíčka, hvězdičky, nebo cokoliv dalšího, jedno mají společné: potenciál způsobit závislost.

Odlož ten mobil na chvilku!

Tak schválně: dovedete si představit, že strávíte jeden den bez internetu, jakýchkoliv elektronických komunikačních zařízení, ale i televize, rádia a novin? Necelá tisícovka vysokoškolských studentů napříč kontinenty si ve studii „ The World Unplugged “ vyzkoušela abstinovat od médií po čtyřiadvacet hodin; ti, kteří vydrželi celý den, popisovali svou zkušenost v rámci spektra nepříjemných pocitů – panika, osamělost, nuda, prázdnota, bezmoc, úzkost, izolace apod. Nemálo účastníků studie bylo konfrontováno se svou, jak napsali, „závislostí“, a popisovali tělesné a psychické stavy podobné k abstinenčním příznakům.

Od pokusných krys k blikajícím automatům na dopamin

  1. F. Skinner byl významným představitelem behaviorismu (psychologický směr zabývající se reakcí organismů na podněty prostředí). Jako snad každý vědec rád zavíral zvířata do klecí, a v takto kontrolovaném prostředí pomocí odměn a trestů (jídlo/voda a elektrické šoky) zkoumal, jaký způsob posilování vyžadovaného chování funguje nejlépe.

Nejefektivnějším řešením se ukázalo být posilování v náhodném poměru k počtu reakcí (variable ratio). Myši odměňované v náhodných časových intervalech mačkaly páčku uvnitř skříňky kompulzivně, častěji než „participanti“ ve skupině s pravidelnou odměnou.

My lidé si takový vlastní Skinner box dobrovolně nosíme v kapsách. „ Když klikáme na červené ikonky upozornění vedle aplikací, nevíme, jestli objevíme zajímavý e-mail, lavinu „lajků“, nebo naopak vůbec nic. Je to ta možnost zklamání, co nás nutí ke kompulzivitě “, řekl deníku Guardian bývalý zaměstnanec Googlu, T. Harris. Rutinní swipování směrem dolů trefně přirovnává k mechanismu herních automatů – nikdy nevíme, co přijde. Každou minutu mimo síť riskujeme nepřítomnost v momentu, kdy se na nás má usmát štěstí a my opět zvítězíme v loterii společenského uznání, vyčíslené jak jinak než počtem srdíček či odpovědí pod naším příspěvkem.

Neurobiologickým vysvětlením toho, proč se pro společenské uznání z obrazovek našich mobilů rádi vracíme, je neurotransmiter jménem dopamin. Tato látka přirozeně vznikající v mozku ovlivňuje funkce související s motivací, emocemi a systémem odměny. Dopamin zásobuje lidský organismus příjemnými pocity po uskutečnění nějaké pro nás prospěšné aktivity. Odměňované chování v mozku posiluje asociaci mezi stimulem, procesem chování a výslednou odměnou, a proto se k činnosti uvolňující dopamin vracíme, abychom znovu mohli cítit potěšení a spokojenost. Může jít o cokoliv – od potřeby jídla, sexu či společenské interakce až po vyhledání další dávky drogy nebo znovupřilepení zraku (a prstů) na obrazovku telefonu.

Nadměrné užívání smartphonů mění strukturu mozku

Odbornice na problematiku závislostí Mandy Saligari v rozhovoru pro deník Independent prohlásila: „ Když mluvíme o závislosti, lidé mají tendenci soustředit se na danou substanci či věc – ale ve skutečnosti je to vzorec chování, který se projevuje různými způsoby “, a jako příklad uvedla kromě závislosti na smartphonech např. posedlost jídlem nebo sebepoškozování. Tento názor zapadá do moderního konceptu tzv. behaviorálních závislostí.

Vedle „klasické“ závislosti (psychoaktivní látka a fyzická závislost na ní) tedy rozlišujeme závislost behaviorální či nelátkovou, jejíž definice je postavena na projevech nekontrolovatelného chování, výskytu bažení a nesouladu cítění s chováním.

Ve studii publikované v únoru 2020 přinesl tým vědců fascinující, ale zároveň velmi znepokojivé zjištění. Při srovnání mozkové struktury zdravých participantů a osob skórujících vysoko v testech „závislosti na smartphonech“ ( smartphone addiction – novodobý pojem označující závislostní chování související se smartphony, a jeho fyzické a psychosociální důsledky) byly nalezeny významné fyzické odlišnosti. Analýza snímků z magnetické resonance odhalila u skupiny závislých na smartphonech snížený objem šedé hmoty, a to v různých oblastech mozku zpracovávajících např. emoce, identifikaci objektů a paměť.

Co přesně si z tohoto můžeme vzít a jaké další výzkumy toto zjištění přinese? Na zodpovězení podobných otázek nejspíš  nebudeme muset čekat příliš dlouho. Pokud jste podobný problém zaznamenali i u sebe, nezoufejte, nejste v tom zdaleka sami. Jak rozpoznat závislost na smartphonech a které kroky podniknout, abyste ji překonali, si můžete přečíst například zde .

smartphone a mozek

 

Zdroje:

  přečteno 3644×
Začít trénovat svůj mozek Zpět na výpis

Podobné články

Bronz, který bychom neměli chtít vyhrát: nadměrná konzumace alkoholu v Česku

Všichni to známe – večerní pivíčko s přáteli, tu a tam nějaká ta oslava, o víkendu panáky na zábavě nebo všednodenní sklenička či dvě u filmu před spaním. Kdo nepije ať se připraví na překvapené výrazy ostatních, opakování „opravdu si nedám“ nebo vymyšlené lékařské diagnózy neumožňující přiťuknout si s ostatními lektvarem společenskosti.

Průzkumy Světové zdravotnické organizace dlouhodobě staví Českou republiku na přední příčky konzumace alkoholu (v roce 2005 se dokonce jednalo o druhé místo na světě), a i při snaze vědců upozorňovat na negativní účinky této látky nadále zůstáváme při starém.

Alkohol je obrovskou částí naší kultury; pivo považujeme za dominantní charakteristiku českého národa, jsme hrdí na slivovici a moravská vína… a něco o nás koneckonců možná vypovídá i občany zvolený prezident, který otevřeně hájí nadměrné pití a svými excesy vzbuzuje posměch i v zahraničí (x, x, x).

Roli hraje určitě i cenová dostupnost – vědci z amerických univerzit analýzou dat zjistili, že nižší cena alkoholických nápojů pozitivně koreluje s vyšší mírou zneužívání alkoholu a s ním spojeným násilí a zločiny. V Česku je alkohol bezprecedentně levný – například v průzkumu provedeném v roce 2016 byla Praha označena za nejlevnější metropoli v Evropě co se alkoholu týče.

Pít jako Čech

Ve statistice OECD z roku 2017 Česká republika s přehledem trumfla i příslovečné Dánsko. Zatímco většina zemí (včetně Lotyšska a Francie, ve kterých byla tehdy spotřeba alkoholu vyšší než u nás) vykresluje v grafu v posledních deseti letech úsečky směřující dolů, Česko své trendy v ročních průměrech spotřeby nějak drasticky nemění.

V nejnovější statistice Světové zdravotnické organizace (2018) se změnily první dvě příčky (první Litva, druhé Moldavsko), za kterými následujeme my s roční spotřebou 12.9 litrů čistého alkoholu na osobu (15+). Jen něco přes čtvrtinu celkové dospělé populace tvoří podle Státního zdravotního ústavu trvalí abstinenti (3,7 %) a umírnění konzumenti alkoholu (24,6 %). Největší částí populace jsou pijáci s mírným rizikem (53,2 %), a zbývajících 18,6 % obyvatel (více než jeden milion lidí) spadá do kategorie rizikového pití. Pod „rizikovým pitím“ rozumíme jak osoby, které alkohol zneužívají, tak i jedince zařazené do kategorie „problémového pití“ a alkoholiky.

Metla lidstva

Když mluvíme o „alkoholu“, přesněji máme na mysli ethanol, celebritu chemické skupiny alkoholů. Jedná se o psychoaktivní látku působící euforicky v malých dávkách a ve větších množství tlumivě, v extrémně vysokých dávkách je pak pro lidský organismus jedovatá.
Při požití alkoholu se nejprve dostaví pocity uvolněnosti, zvýšeného sebevědomí, máme lepší náladu. Jak noc pokračuje a skleničky přibývají, cítíme zhoršení jemné motoriky, problémy s rovnováhou, rozmazané vidění. Někde mezi 0.25-0.4% koncentrací alkoholu v krvi může dojít k výpadkům vědomí či celkovému bezvědomí, zpomaluje se tepová frekvence, přichází zvracení. Nebezpečná hranice je u každého jinde, obecně však mezi 0.35 až 0.8 procenty alkoholu v krvi jedinec upadá do kómatu, respirační a tepová frekvence jsou nebezpečně sníženy a hrozí smrt.

Ročně je alkohol je zodpovědný za obrovské množství úmrtí – v porovnání s ostatními drogami představuje výrazně nejvyšší společenské riziko. Podle Světové zdravotnické organizace je alkohol nejvyšším rizikovým faktorem předčasné úmrtnosti, zodpovědný za 10 % úmrtí lidí mezi patnácti a devětačtyřiceti lety. Tři miliony úmrtí v roce 2016 souvisely se škodlivým užíváním alkoholu – 1.2 milionu lidí zemřelo na následky trávicích a kardiovaskulárních onemocnění, dalších 400 tisíc na rakovinu, zbylý necelý milion na následky zranění (nehody, sebepoškozování, napadení).

Malé množství je ale zdravé, tak na zdraví! …nebo raději ne?

Zajisté jste zaslechli o prospěšnosti pití malého množství alkoholu (až 1 sklenička denně pro ženy a 2 pro muže). Některé studie opravdu prokázaly souvislost mírného pití s lepším celkovým zdravím - například zde u zdravě se stravujících diabetiků došlo ke „skromnému“ snížení kardiometabolického rizika, v této studii potvrdili snížené riziko onemocnění diabetem, v britské studii zaznamenali u mírných pijáků menší četnost ledvinových kamenů…

Novější vědecké články však ukazují, že to se vztahem mírného pití a zdravotní benefity nebude tak slavné. V jedné novozélandské studii například skupina mírných pijáků ukazovala lepší zdraví než abstinenti a osoby s vysokým příjmem alkoholu; po tom, co vědci při analýze ošetřili proměnné související se socioekonomickým stavem participantů, rozdíl byl mezi skupinami téměř nulový.

Autoři zde také upozorňují, že závěry dřívějších studií naznačujících prospěšný vliv alkoholu na zdraví nejednou pramenily z chybné metodologie – abstinenti v kontrolní skupině, se kterou vědci výsledky porovnávali, často nepili alkohol z nějakého zdravotního důvodu, což samozřejmě vedlo ke zkreslení výsledků.

Když se nad tím zamyslíte, dává to smysl. Ti, kteří pijí příliš, samozřejmě pozitivní účinky na zdraví očekávat nemohou. Opačný extrém, abstinenti, mohou mít pro nepití nejrůznější důvody – například jim to nedovoluje zdravotní stav, žijí v chudobě, nebo byli v minulosti závislí na alkoholu. Někde uprostřed pak leží ideální populace těch, kterým bylo dáno vzdělání a bohatství, a mohou si tedy spíš dovolit žít šetrněji, dbát na své zdraví, netrávit čas v nebezpečném prostředí. 

„V podstatě je nemožné ze spousty těchto výzkumů usoudit, zda mírné pití přispívá ke zdraví, nebo je to jen tím, že část společnosti, která pije mírně, je jen bohatší a má se lépe, a proto máme dojem, že mírné pití je pro nás dobré“, shrnul Gideon M-K v článku pro The Guardian.

Pokud vás zajímá, do jaké kategorie konzumenta alkoholu se řadíte, a zda byste své návyky možná měli změnit, doporučuji vyzkoušet krátký a přehledný test na stránkách kampaně Suchej únor.