
Bronz, který bychom neměli chtít vyhrát: nadměrná konzumace alkoholu v Česku
Všichni to známe – večerní pivíčko s přáteli, tu a tam nějaká ta oslava, o víkendu panáky na zábavě nebo všednodenní sklenička či dvě u filmu před spaním. Kdo nepije ať se připraví na překvapené výrazy ostatních, opakování „opravdu si nedám“ nebo vymyšlené lékařské diagnózy neumožňující přiťuknout si s ostatními lektvarem společenskosti.
Průzkumy Světové zdravotnické organizace dlouhodobě staví Českou republiku na přední příčky konzumace alkoholu (v roce 2005 se dokonce jednalo o druhé místo na světě), a i při snaze vědců upozorňovat na negativní účinky této látky nadále zůstáváme při starém.
Alkohol je obrovskou částí naší kultury; pivo považujeme za dominantní charakteristiku českého národa, jsme hrdí na slivovici a moravská vína… a něco o nás koneckonců možná vypovídá i občany zvolený prezident, který otevřeně hájí nadměrné pití a svými excesy vzbuzuje posměch i v zahraničí (x, x, x).
Roli hraje určitě i cenová dostupnost – vědci z amerických univerzit analýzou dat zjistili, že nižší cena alkoholických nápojů pozitivně koreluje s vyšší mírou zneužívání alkoholu a s ním spojeným násilí a zločiny. V Česku je alkohol bezprecedentně levný – například v průzkumu provedeném v roce 2016 byla Praha označena za nejlevnější metropoli v Evropě co se alkoholu týče.
Pít jako Čech
Ve statistice OECD z roku 2017 Česká republika s přehledem trumfla i příslovečné Dánsko. Zatímco většina zemí (včetně Lotyšska a Francie, ve kterých byla tehdy spotřeba alkoholu vyšší než u nás) vykresluje v grafu v posledních deseti letech úsečky směřující dolů, Česko své trendy v ročních průměrech spotřeby nějak drasticky nemění.
V nejnovější statistice Světové zdravotnické organizace (2018) se změnily první dvě příčky (první Litva, druhé Moldavsko), za kterými následujeme my s roční spotřebou 12.9 litrů čistého alkoholu na osobu (15+). Jen něco přes čtvrtinu celkové dospělé populace tvoří podle Státního zdravotního ústavu trvalí abstinenti (3,7 %) a umírnění konzumenti alkoholu (24,6 %). Největší částí populace jsou pijáci s mírným rizikem (53,2 %), a zbývajících 18,6 % obyvatel (více než jeden milion lidí) spadá do kategorie rizikového pití. Pod „rizikovým pitím“ rozumíme jak osoby, které alkohol zneužívají, tak i jedince zařazené do kategorie „problémového pití“ a alkoholiky.
Metla lidstva
Když mluvíme o „alkoholu“, přesněji máme na mysli ethanol, celebritu chemické skupiny alkoholů. Jedná se o psychoaktivní látku působící euforicky v malých dávkách a ve větších množství tlumivě, v extrémně vysokých dávkách je pak pro lidský organismus jedovatá.
Při požití alkoholu se nejprve dostaví pocity uvolněnosti, zvýšeného sebevědomí, máme lepší náladu. Jak noc pokračuje a skleničky přibývají, cítíme zhoršení jemné motoriky, problémy s rovnováhou, rozmazané vidění. Někde mezi 0.25-0.4% koncentrací alkoholu v krvi může dojít k výpadkům vědomí či celkovému bezvědomí, zpomaluje se tepová frekvence, přichází zvracení. Nebezpečná hranice je u každého jinde, obecně však mezi 0.35 až 0.8 procenty alkoholu v krvi jedinec upadá do kómatu, respirační a tepová frekvence jsou nebezpečně sníženy a hrozí smrt.
Ročně je alkohol je zodpovědný za obrovské množství úmrtí – v porovnání s ostatními drogami představuje výrazně nejvyšší společenské riziko. Podle Světové zdravotnické organizace je alkohol nejvyšším rizikovým faktorem předčasné úmrtnosti, zodpovědný za 10 % úmrtí lidí mezi patnácti a devětačtyřiceti lety. Tři miliony úmrtí v roce 2016 souvisely se škodlivým užíváním alkoholu – 1.2 milionu lidí zemřelo na následky trávicích a kardiovaskulárních onemocnění, dalších 400 tisíc na rakovinu, zbylý necelý milion na následky zranění (nehody, sebepoškozování, napadení).
Malé množství je ale zdravé, tak na zdraví! …nebo raději ne?
Zajisté jste zaslechli o prospěšnosti pití malého množství alkoholu (až 1 sklenička denně pro ženy a 2 pro muže). Některé studie opravdu prokázaly souvislost mírného pití s lepším celkovým zdravím - například zde u zdravě se stravujících diabetiků došlo ke „skromnému“ snížení kardiometabolického rizika, v této studii potvrdili snížené riziko onemocnění diabetem, v britské studii zaznamenali u mírných pijáků menší četnost ledvinových kamenů…
Novější vědecké články však ukazují, že to se vztahem mírného pití a zdravotní benefity nebude tak slavné. V jedné novozélandské studii například skupina mírných pijáků ukazovala lepší zdraví než abstinenti a osoby s vysokým příjmem alkoholu; po tom, co vědci při analýze ošetřili proměnné související se socioekonomickým stavem participantů, rozdíl byl mezi skupinami téměř nulový.
Autoři zde také upozorňují, že závěry dřívějších studií naznačujících prospěšný vliv alkoholu na zdraví nejednou pramenily z chybné metodologie – abstinenti v kontrolní skupině, se kterou vědci výsledky porovnávali, často nepili alkohol z nějakého zdravotního důvodu, což samozřejmě vedlo ke zkreslení výsledků.
Když se nad tím zamyslíte, dává to smysl. Ti, kteří pijí příliš, samozřejmě pozitivní účinky na zdraví očekávat nemohou. Opačný extrém, abstinenti, mohou mít pro nepití nejrůznější důvody – například jim to nedovoluje zdravotní stav, žijí v chudobě, nebo byli v minulosti závislí na alkoholu. Někde uprostřed pak leží ideální populace těch, kterým bylo dáno vzdělání a bohatství, a mohou si tedy spíš dovolit žít šetrněji, dbát na své zdraví, netrávit čas v nebezpečném prostředí.
„V podstatě je nemožné ze spousty těchto výzkumů usoudit, zda mírné pití přispívá ke zdraví, nebo je to jen tím, že část společnosti, která pije mírně, je jen bohatší a má se lépe, a proto máme dojem, že mírné pití je pro nás dobré“, shrnul Gideon M-K v článku pro The Guardian.
Pokud vás zajímá, do jaké kategorie konzumenta alkoholu se řadíte, a zda byste své návyky možná měli změnit, doporučuji vyzkoušet krátký a přehledný test na stránkách kampaně Suchej únor.