Přečtěte si náš blog

Články na téma reakce

Eriksenův flanker: jedna z nejznámějších úloh na selektivní pozornost

Když psychologové Barbara A. Eriksen a Charles W. Eriksen v roce 1974 představili svůj flanker, ještě v té době vůbec netušili, že se stane jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších testů na selektivní pozornost vůbec. A přece se tak stalo.

Expertní vysvětlení flankeru může znít trošku krkolomně. Jedná se totiž o úlohu, v rámci které musíte potlačit odpověď, jež je v rámci daného kontextu nevhodná.

V praxi to je mnohem jednodušší. Představte si seskupení jakýchkoliv proměnných (třeba čísel), z nichž musíte vždy vybrat a správně pojmenovat to, které je (nejčastěji uprostřed) mezi nimi. V tomto úkolu tedy ignorujete všechna čísla v okolí – a soustředíte se jen na jedno jediné.

Úplně první flanker z roku 1974 však pracoval s písmeny.

Například pro řadu sedmi písmen složených z šesti písmen H a jednoho odlišného písmene jste znali toto pravidlo:

pokud mezi písmeny H bude písmeno K, řekněte „pravá“ pokud mezi písmeny H bude písmeno C, řekněte „levá“

Zadání pak znělo HHHKHHH (museli jste hlásit pravá) nebo HHHCHHH (museli jste hlásit levá). V praxi to bylo trošku složitější, protože Eriksenové pracovali s více písmeny – ale princip zůstává stejný. Měří se rychlost vaší reakce a chybovost vašich odpovědí.

Později se namísto písmen začaly používat barvy, znaky nebo šipky. Např. i naše hra Armádní letka vychází z flankeru – bez ohledu na směr ostatních stíhaček vždy určujete směr jenom té, kterou vidíte na vrcholu trojúhelníku.

Neurologický základ

O tom, že flanker není jenom zábavnou hrou, ale skutečným „zlepšovačem mozku“ (konkrétně přední cingulární kůry) svědčí řada experimentů a výzkumů. Bylo například prokázáno, že lidé po požití alkoholu nebo drog mají mnohem delší reakční dobu, než za střízlivého stavu. To dokonce vedlo k tomu, že flanker zavedli i do některých testů pro řidiče.

Na výkon ve flankeru mají vliv také psychologické stavy. Zatímco dlouhodobí schizofrenici podávají srovnatelné výkony, jako zdraví lidé, akutní schizofrenici jsou dokonce lepší = jejich reakční doba je kratší. To vědce a lékaře vede k domněnce, že akutní schizofrenický stav má co dočinění se selektivní pozorností.

Zkoumání se nevyhnuli ani lidé trpící Parkinsonovou chorobou, u kterých často docházelo k chybným odpovědím – o to více, pokud věděli, že jejich trénink je časově omezený.

S původním flankerem se můžete setkat i dnes – většinou v rámci speciálních kognitivních testů. U nás na Mentemu ale máme mnohem zábavnější formu – ve zmíněné hře Armádní letka můžete svou selektivní pozornost trénovat třeba každý den.

Řidiči

" Osmdesát procent všech lidí se považuje za nadprůměrné řidiče. "

Řízení motorového vozidla je z kognitivního hlediska velice náročný úkol. Řidič musí být soustředěný na docela široké spektrum podnětů, jako jsou dopravní značky, chodci, semafory, jiné auta či samotná trasa cesty. Dále si řidič všímá také povrchu cesty, aby se vyhnul kanálům a jiným nerovnostem. Musí také poslouchat motor, sledovat rychlost a další věci a tomu všemu může bránit nepříznivé počasí nebo ukecaný spolucestující.

Řízení ale není jenom o rozsahu pozornosti (o tom kolik věcí musí člověk vnímat naráz). Často je důležitá také časová stálost pozornosti. Kdyby totiž řidič přestal sledovat cestu, mohlo by to vést k havárii. Proto je důležité, aby nebyl unavený, nebo neřešil věci náročné na soustředění přes telefon během cesty. Zvýšení soustředění na telefon může způsobit snížení soustředění na cestu. Proto hovor se spolucestujícím je méně nebezpečný. Složitosti situace na cestě si všímá také a tomu podvědomě přizpůsobuje obtížnost konverzace.

S tím souvisí fakt, že na některé věci se soustředíme více a na některé méně. Řidič je nucený tuto intenzitu pozornosti správně modulovat, aby mu neunikly důležité informace (například, že na semaforu svítí červená) kvůli těm méně důležitým (vedlejší pruh vede do jiného města).

Všechny tyhle vlastnosti pozornosti se dají trénovat pomocí kognitivního tréninku.

Možná se vám ale zdá, že na řízení nestačí jenom dobrá pozornost. Máte pravdu. Taky jsou potřebné rychlé reakce, schopnost rozhodování, plánování a vykonávaní činnosti, které se nazývají i exekutivní funkce. Ty se lehko dají trénovat během kognitivních her.

Trénování těchto kognitivních funkcí je proto dobré pro řidiče ve všeobecnosti, kteří si je tak udržují ve formě. Ještě o něco přínosnější může být ale pro řidiče, kteří se chystají z nějakých důvodů na dopravně psychologické vyšetření. Jeho součástí je totiž právě i testování kognitivních funkcí řidiče.

A na závěr zákon Murphyho dědečka: „Člověk se nenaučí nadávat, dokud se nenaučí řídit.“

Rychlost

Rychlost psychických funkcí zahrnuje zejména: reakční rychlost, rychlost myšlenkových operací (zpracovávání zadání a řešení problému), rychlost ukládání si a znovuvybavování informací, resp. rychlost vybavení si informací z dlouhodobé paměti, pohotovost, rychlost související s pozorností (přepínání poroznosti, apod.), zpracování smyslových informací (jednoduché či složité vizuální, auditivní, olfaktorické, chuťové či hmatové ponděty).

Aby byla rychlost psychických funkcí měřitelná, obvykle ( i když ne vždy) je tato rychlost spjata s motorickým systémem, tedy tím, co převádí zpracovanou informaci na okolím pozorovatelnou rovinu (například zmáčknutí tlačítka, vyřčení slova, napsání výsledku, uskočení stranou, apod.). Motorický systém je systém cenrálních i periferních nervů, který je vykonávací jednotkou příkazu, který mozek vydá. Začíná v mozku, ale konečným efektorem je například ruka, noha, obličejové svaly, ad., případně jejich kombinace.

Reakční čas je doba, která uplyne od podnětu do adekvátní reakce. Člověk tedy musí podnět zaznamenat, zpracovat a správně vyhodnotit, a následně provést adekvátní reakci. Uveďme si to na příkladu řidičů. Řidič jedoucí po městě rychlostí 50 km za hodinu v plynulém provozu. Auto jedoucí před ním náhle prudce zabrzdí (třeba mu vběhne do cesty malé dítě). Řidič auta jedoucího za ním má jen velmi krátkou dobu na to, aby danou situaci postřehl, zaznamenal, v mozku potom vyhodnotil a vyslal správnou reakci, tedy dupnul na brzdu, aby si zachránil auto, potažmo zdraví, či život. Jedná se o sekundy. A i sekunda může hrát v dopravních situacích důležitou roli.

V jiných povoláních, například u lékařů, či managerů, hraje rychlost také důležitou úlohu. Rychlost správného lékařského postupu např. v urgentní medicíně může pacientovi zachránit život. Jedná se přitom o složitý myšlenkový proces, kdy dochází jak k vyhodnocování situace, tak i k "vytahování" potřebných informací z krátkodobé či dlouhodobé paměti (co se naučili na univerzitě, v dalším vzdělávání a praxi) a stejně tak i rychlost motorických aplikací těchto lékařských postupů.

U managerů je nutnost často rychle rozhodovat ve stresových či vypjatých situacích, kdy rovněž využívají ke správnému rozhodnutí svého vzdělání a dosavadních praxí nabytých zkušeností.

Rychlost myšlenkových operací je dobře postřehnutelná i v běžném životě. Uskočíme před projíždějícím automobilem. Ve spěchu musíme najít klíče, mobil. Zorganizovat si nejbližší čas pod přívalem aktuálních informací. A tak dále.

Mentem Vám dává právě tu příležitost rozvíjet a zdokonalovat rychlost myšlenkových operací, abyste mohli lépe fungovat jak v profesním tak i soukromém životě.