Přečtěte si náš blog

Studenti

12. října 2014

I v době, kdy máte vždycky po ruce google, jsou kvalita a rozsah paměťových procesů, pozornosti a myšlení důležitým prediktorem pracovního a studijního úspěchu. A ještě nikdy nekladly škola a společnost na studenty tak vysoké nároky jako dnes.

Pravým znakem inteligence nejsou vědomosti, ale představivost.

– Albert Einstein

Systematické vzdělávání vyžaduje hromadění vědomostí, pro které jsou nezbytné paměťové funkce. Náročný denní program plný přednášek a seminářů klade zvýšené nároky na schopnost koncentrace a vyžaduje od studenta rychlou regeneraci sil. Navíc i efektivní a správný intelektuální výkon vyžaduje schopnost podržet ve vědomí najednou několik souvisejících informací, pracovat s nimi a současně vyhledávat další informace a spojitosti. Budoucí zaměstnavatelé očekávají nejenom široké znalosti a dovednosti, ale také schopnost řešit neobvyklé problémy, ideálně originálním způsobem, a to i pod tlakem.

Je pravdou, že se ve školách rozvíjení těchto dovedností a schopností věnuje neúměrně málo času, pokud vůbec. I proto můžou studenti propadat představě, že určitá schopnost učení jim byla dána a dále jí není možné rozvíjet. Není to pravda.

Negramotní 21. století nebudou ti, kteří nebudou umět číst a psát, ale ti, kteří se nebudou umět učit.

– Alvin Toffler

Projekt Mentem nabízí hotové tréninkové úkoly, které umožňují rozšiřovat kapacitu pozornosti a krátkodobé paměti, trénovat představivost, zlepšovat flexibilitu myšlení a rychlost reakcí. Výkon v jednotlivých úkolech se zaznamenává a je možné jej po čase znovu porovnat. Cvičení jsou vytvořené hravou formou, a proto pro Vás trénink nebude další prací, ale spíš zajímavým zpestřením dne. Můžete trénovat kdykoliv a kdekoliv, ideálně každý den zhruba 20minut.

  přečteno 1817×
Začít trénovat svůj mozek Zpět na výpis
Mgr. Ivana Jakubeková
Psycholožka, terapeutka. Absolvovala jednooborovou psychologii na FF MU v Brně. Mezi její další odborné vzdělání patří psychoterapeutický výcvik, kurzy a praxe v oblasti klinické psychologie a psychodiagnostiky. Osm let pracovala v Krizovém centru pro děti. V současné době pracuje v Pedagogicko-psychologické poradně a provozuje soukromou psychologickou praxi.

Podobné články

Děti a dospívající

" Je úžasné, co děti dokáží, když jim k tomu dáme příležitost. "

– Linda Dobson

Děti jsou z vývojového hlediska nejrozlišnější skupinou populace. Během docela krátké doby, v rozmezí 0-15 let dochází v porovnání s ostatními životními dekádami, k poměrně prudkému a zásadnímu vývoji jedince. Jaký tento vývoj je, určuje potom celý jeho další život. Věková hranice, kdy jsme a nejsme ještě dětmi není daná věkem 15 let, to je spíše stanoveno pro snadnější orientaci. 15. rok je v našem státě hranice daná zákonem, kdy začíná trestně právní odpovědnost. Dospívající dostávají tento rok občanský průkaz. Tato pomyslná hranice dospělosti je však stanovena uměle. V dnešní době dospívající dozrávají celkově poměrně později, než tomu bylo například před sto a více lety. Díky lepší výživě sice fyzicky dozrávají dříve, než dříve :-) ale psychosociální dospělost se naproti tomu posunuje věkově výš. Děti jsou tak déle dětmi. Abychom nekřivdili mládeži, dospívajícím trvá déle, než jsou schopni se zcela postavit na vlastní nohy. Říká se, že nejsou ani dětmi, ale ani ještě dospělými.

Oproti tomu, v dnešní době tolik bohaté na podněty, informace a výdobytky moderní techniky, důrazu kladenému na výkon, jsou dnešní děti jaksi "inteligentnější", než tomu v porovnání ve stejném věku u dřívěji narozených generacích. Odborné studie pokukazují na lepší výkony dnešních dětí v inteligenčních testech, než tomu bylo řekněme o 40 let dříve, proto se inteligenční a jiné testy neustále vyvíjejí a přizpůsobujií se požadavkům moderní doby. Možná, a to je docela škoda, je tento trend příznivější na úkor vývoje jiných důležitých vlastností osobnosti, jako jsou například emocionální a morální vývoj, a jiné, než materiální hodnoty.

Nicméně, využijme dnešní dobu a možnosti, které máme a věnujme se nyní výkonům v poznávacích, tedy kognitivních oblastech.

Postavte vedle sebe 3 leté dítě a 7 leté dítě. Oboje spadají do katergorie děti, ale všichni vidíme, jak výrazný kognitivního posunu během 5 let díte doshálo. Vývoj kognitivních schopností u dětí je velmi složitý a má svoje zákonité etapy. Zájemce o tuto problematiku odkazujeme buď na odbornou literaturu, či o totmo tématu pojednáme na tomto webu jindy.

Zhodnotíme-li stav dnešního českého školství, oproti minulosti se zde objevilo ve vzdělávání dětí mnoho nového. Nicméně není to prioritní resort, a proto je ve školství stále málo peněz k tomu, aby byli všichni učitelé dále odborně a moderně vzděláváni s ohledem na vývoj moderních vzdělávacích metod, a mnoho mladých učitelů svůj obor opuští, aby našli lépe placené místo. Je tedy otázkou, zda je ve všech školách dostatek prostoru vyhovět individuálním kognitivním nárokům a požadavkům všech žáků a studentů. Pomineme-li specializované školy, zaměřené na rozvoj toho či onoho talentu (školy s rozšířenou výukou cizího jazyka., tvůrčích či matematicko-logických dovedností), často soukromého zaměření, je tu stále velké množství škol státních.

Díky značnému zkvalitnění stravy v posledních desetiletích, dostává mozek našich dětí větší přísun vitamínů a látek potřebných pro optimální rozvoj vrozených dispozic a schopností, včetně těch mentálních. Otázkou ale je, nakolik mají děti a dospívající ve škole možnost tyto dispozice optimálně rozvinout.

" Jestliže neumíš, naučíme tě, jestliže nemůžeš, pomůžeme ti, jestliže nechceš, nepotřebujeme tě. "

– Jan Werich

Trendem dnešní doby jsou počítače a počítačové hry. Ne všechny děti a mládež mají ale tu motivaci svůj vrozený potenciál dále rozvíjet. Často je k tomu nikdo nevede, byť třeba jen proto, že neví o možnostech, kteréexistují. Počítač a internet má dnes obrovskou výhodu v tom, že je na každé škole a takřka v každé domácnosti. Je tedy relativně snadno dostupný. A levný. A s tím i možnost tréninku vlastních schopností a dovedností.

Komerčně je mezi dětmi a mláděží rozšířeno mnoho her, které sice osobnost nějakým způsobem stimulují, otázkou ale je, zda je vždy k jejich vlastnímu dobru a rozvoji. Je spousta mladých lidí, kteří nevědí sami, jak by svůj volný čas využili.

Díky tréninku kognitivních schopností mohou děti ve škole dosáhnout ve škole lepších výkonů, a to zejména díky tomu, že Mentem trénink je pojat formou hry a zábavy. Místo toho, aby se ve škole předháněli, kdo vykouří více cigaret, mohou se přehánět v tom, kdo dosál v jaké hře lepších výsledků.

Tak do toho! :-)

" Váš život, čas a mozek by měl patřit vám a ne nějaké instituci. "

– Grace Llewellyn

Specifické poruchy učení

Každý z nás se s těmito poruchami již setkal. Ať už některou z nich trpí sám, nebo se v jeho okolí vyskytuje příbuzný, známý či kamarád, specifické poruchy učení se v populaci nevyskytují jen zřídka.

První zmínky o těchto poruchách můžeme vypátrat již v 20. letech minulého století, jejich přesnější diagnostika a výzkum začaly v 60. letech. Přesná diagnostika a povědomí široké veřejnosti o poruchách učení je důležitá zejména proto, že děti takto diagnostikovány nemají problémy jen se školním prospěchem, ale i se sebevědomím, které jde ruku v ruce právě s dobrými známkami a uznáním spolužáků. Není výjimkou, že poruchami učení trpí děti nadané, proto včasná a správná diagnostika může takové nadání odhalit a pomoci dítěti úspěšně zvládat nároky školy.

Celkově můžeme poruchy učení rozdělit na dvě skupiny. Jednou jsou poruchy, které nebrání dítěti v úspěšném fungování ve škole. Patří mezi ně například dysmúzie, specifická porucha vyznačující se neschopností správně rozpoznávat tóny a melodie, také neschopností správně vyjadřovat tóny, či hlasovými a vokálními obtížemi při zpěvu. Dalšími jsou dyspinxie, ​​porucha kreslení, zda dyspraxie, porucha koordinace, spojená s obtížemi při rytmickém pohybu či neobratností.

Druhou skupinou jsou poruchy vážnější, které přímo zasahují do každodenního školního života dítěte. První z nich, které se budeme věnovat je známá dyslexie. Je to porucha čtení, kdy se dítě s přiměřeným nadáním z dobrých sociokulturních podmínek v běžné výuce není schopno naučit číst. Dyslexie může mít různé příčiny, například nedostatky v zrakové nebo sluchové percepci, problémy s plynulostí očních pohybů, celková dynamika psychických procesů. S dyslexií velmi často bývá spojena dysortografie, porucha pravopisu. Nejčastěji se vyznačuje vynecháváním hlásek ve slovech či komolení slov. Také jsou typické problémy se správným použitím i / y, nebo nedostatečným rozlišováním písmen, které se na sebe v psané formě podobají (b, d, p). Do hry opět může vstupovat dynamika psychických procesů (dítě píše příliš pomalu a nestíhá, naopak dítě píše rychle a unáhleně). Podobně znějící poruchou je dysgrafie, která je typická problémy s psaním. Nejde však o gramatiku a pravopis, jak to bylo v předchozím případě, ale o vizuální stránku písma. Dítě se i přesto, že netrpí motorickou poruchou, nedokáže naučit čitelně psát, písmena splývají, vyskytuje se škrtání a gumování, psaní mimo linek sešitu, písmena jsou nečitelně malá nebo příliš velká. Dítě s touto poruchou často drží při psaní tužku křečovitě, objevuje se bolest ruky. Poslední poruchou, které se dnes budeme věnovat je dyskalkulie. Už z názvu můžeme uhodnout, že se jedná o poruchu matematických schopností. Dítě má problémy s počítáním, jde pravděpodobně o poruchu pramenící z potíží v chápání symbolů až problémů v abstraktním myšlení.

Diagnostika specifických poruch učení probíhá ve velké většině případů v pedagogicko-psychologické poradně na doporučení učitele. Dítě je na první pohled šikovné, ale v určité sféře školního fungování se mu nedaří. Takové vyšetření je učitelem navrženo rodičům, ti musí s vyšetřením souhlasit a dítě na něj objednat.

Vyšetření samotné se skládá ze všeobecných testů inteligence, percepce, laterality (levorukost / pravorukost), vyšetření koordinace, pozornosti. Dále se pracuje se specifickými testy určenými pro konkrétní poruchy, na které se objevilo podezření (zkouška čtení, psaní, matematických schopností). Při diagnostice se samozřejmě pracuje i s informacemi od učitelů, rodičů, z rodinné anamnézy.

Pokud se u dítěte prokáže porucha učení, následuje úprava studijního plánu, která většinou znamená určitou změnu v hodnocení dítěte v konkrétním předmětu. Například děti s dysortografií nemají hodnocené diktáty a podobně. Taková změna v hodnocení může přinést dítěti úlevu, zmírnit stres ze školy a zvýšit nízké sebevědomí. Právě proto je povědomí o poruchách učení a jejich diagnostika velmi důležitá a neměla by se zanedbávat.

Nezaměstnaní

" Pokud chceš dosáhnout trvalého úspěchu, musí motivace, která tě žene k tomuto cíli, vycházet z nitra. Nezáleží na tom, kdo jsi, ani jak jsi starý. "

– P.J.Meyer

Ztráta zaměstnání s následnou nezaměstnaností s sebou nese řadu nepříjemných následků. Nezáleží na tom, zda člověk dosavadní práci opustili z vlastního rozhodnutí, nebo ho propustil z různých důvodů zaměstnavatel. Pokud někdo opustil zaměstnání kvůli zaměstnání novému, je všechno fajn. Pokud ale nemá kam nastoupit a čeká ho Úřad práce, je to jiné. Mnoho aktivních lidí různého věku prožívá návštěvy na Úřadu práce přinejmenším rozpačitě, pracovat by chtěli, ale není nikdo, kdo by "o ně stál".

Řešením je začít si hledat nové místo, ale málokomu se podaří uspět hned napoprvé, případně na začátku. Opakované pracovní pohovory s negativním výsledkem jsou časem zákonitě demotivující a deprimující. Při dlouhodobé nezaměstnanosti člověk ztrácí svůj denní režim, a často se propadá do negativních pocitů a negativního sebehodnocení, uzavírá se doma, přestává na sobě pracovat.

Je to velká škoda, protože každý člověk má v sobě nějaký potenciál, který je na trhu uplatnitelný a prospěšný. Existuje velmi málo motivačních a stimulujících programů pro nezaměstnané. Následkem dlouhodobé nezaměstnanosti je i menší stimulace a ztráta určité míry našich mentálních schopností, což ještě přispívá k prohlubování pochybností o sobě samém.

" Naší největší chloubou není to, že nikdy nepadneme, ale že se pokaždé znovu zvedneme. "

– Hal Urban

Pro nezaměstnané může být Mentem trénink pomocníkem, jak se udržet mentálně v kondici, jak neztratit své dosavadní mentální dovednosti. Může je trénovat a zvyšovat jejich funkčnost nad úroveň, kterou měl ještě před ztrátou zaměstnání. Kromě procvičování poznávacích schopností může MT nezaměstnaným přinést také podporu sebeúcty, pocit, že na sobě pracují, pomůže jim udržet se duševně v kondici, porovnávat svoje výsledky dnes a za měsíc. Stimulovat je k vyšším výkonům. Samotné vítězství sám nad sebou, forma hry, která je MT vlastní a vědomí, že se rozvíjejí, může nezaměstnaným přinášet i pocity uspokojení a nové naděje, aby se nevzdávali a bojovali. Rozvoj tvořivosti díky MT je také může posunout k doposud "nebojeveným" možnostem realizace svého vlatního potenciálu. A najít tak na trhu práce vlastní uplatnění, ve kterém by spatřili možnost realizace vlastních přání a cílů. A našli v MT podporu pro to je realizovat.

" Člověk nepřestane pátrat, pokud je poháněn nějakým vášnivým zájmem. "

– Teilhard De Chardin

5 věcí, které byste měli vědět o svém mozku

Lidský mozek. Impozantní, složitý a tajuplný orgán. I ten největší hlupák pod sluncem nosí ve své hlavě malý zázrak, který po dlouhá staletí fascinuje vědce i laické nadšence po celém světě. Ačkoliv o mozku ani zdaleka nevíme vše a neustále se o něm dozvídáme něco nového, těchto pět věcí je jistých - a měli byste je znát.

1. Ve své hlavě nosíme miliardy neuronů

Obecně se má za to, že v mozku člověka najdeme odhadem 100 miliard neuronů. Podle posledních průzkumů je to o něco méně - asi 86 miliard neuronů. K tomu ale přičtěte dalších 85 miliard ostatních buněk! Je to právě vysoký počet buněk, který nás odlišuje od ostatních živočišných druhů na této planetě a který z nás dělá nejvyspělejší stvoření, jež Země v celé svojí historii pamatuje.

2. Náš mozek je plastický

Ne, není vyroben z plastu. Plasticitou mozku rozumíme jeho schopnost se formovat a měnit na základě získaných zkušeností. Pokaždé, když se dozvíte nějakou novou informaci, zažijete jakoukoliv emoci nebo si třeba vezmete drogu, změníte tím uspořádání ve svém mozku. Vytvoříte, oslabíte nebo zcela pozměníte spojení mezi jednotlivými neurony, což následně ovlivní vaše budoucí chování. Jednoduše změníte svůj mozek.

3. Některé psychiatrické či neurologické poruchy se dědí. Ale lze jim předejít

Nikde není psáno, že zdědíte depresivní sklony svojí babičky nebo chorobnou podezíravost svého tatínka. Ale pokud někdo z vaší rodiny podobnou chorobou trpí, existuje zvýšené riziko, že vás potká taky. A to zejména v případě, že se hodně stresujete a celkově žijete v nezdravém prostředí.

Máme pro vás ale dobrou zprávu - lze tomu předejít. Stačí o zvýšeném riziku dané choroby předem vědět - a udělat všechno pro to, abyste jejímu rozvinutí zabránili.

4. V průběhu života si vytváříme nové neurony

I mozek dospělého člověka dokáže vytvářet nové neurony a tyto zařadit do existující neuronové sítě. „Nové neurony“ dokonce zastávají funkci kmenových buněk a pomáhají tak s léčbou různých neurodegenerativních onemocnění. Jsme díky nim sami sobě lékařem.

5. Frekvenci vytváření nových neuronů můžeme ovlivnit

Opravdu. Pravidelným tréninkem mozku nastartujeme tzv. neurogenezi, tedy proces vytváření nových neuronů. Čím víc cvičíme a trénujeme, tím více neuronů vytváříme. Naopak např. konzumace alkoholu neurogenezi zpomaluje.

Sečteno a podtrženo - náš mozek je úžasný a my navíc máme tu možnost ho zlepšovat. Vyhýbejme se alkoholu či stresovým situacím, naopak pravidelně trénujme, učme se, vzdělávejme se. Výsledky na sebe nenechají čekat.