Vedlejší účinky kapitalismu mohou zahrnovat: vyhoření, úzkosti, deprese, zneužívání návykových látek, pocit ztráty kontroly, stres, problémy ve vztazích… a konec výčtu nepříjemností je v nedohlednu. Ve světě jako našem tedy není vůbec překvapivé, že meditace a mindfulness zažívají rozmach. Jsou odpovědí na volání uspěchané, výkonem posedlé doby, jež prošly testem času a slibují (naštěstí ne planě) zlepšení skoro čehokoliv, co souvisí s vnitřním neklidem.
Z buddhistických tradic se stává masová záležitost, kterou si nemůžeme vynachválit. Nádech, výdech, ticho, turecký sed, žádný stres, žádný svět – na chvíli, jen dech. Pět z pěti hvězd patří meditaci za její cenovou dostupnost (proč platit sezení u psychologa, když se můžu doma uvelebit do příjemné polohy, procvičit si vědomou pozornost nebo dýchání, a za chviličku se cítit líp – úplně zadarmo?), absenci nepříjemných vedlejších účinků (které se bohužel ne a ne odlepí od jinak úžasně užitečných psychofarmak), a především vědecky prokázanou účinnost.
Studie prokázaly efekt meditace na snížení stresu a zmírnění stavů s ním souvisejícími (např. fibromyalgie nebo posttraumatické stresové poruchy), úlevu od úzkosti a deprese, a dokonce zlepšení kognitivních funkcí ve stáří. Jednou z forem meditačních technik, které se v současnosti těší obrovské popularitě, je mindfulness (do češtiny překládáná jako ‚všímavost‘ nebo ‚bdělá pozornost‘) — o zdraví prospěšných účincích tohoto „stavu, ve kterém si člověk plně uvědomuje a věnuje pozornost tomu, co se děje v přítomném okamžiku“ a využití léčebného programu založeného na mindfulness (MBSR) si můžete přečíst zde na blogu v sérii článků mé kolegyně (části 1, 2).
Meditace prokazatelně funguje, ačkoliv věda ještě nemá plně jasno v tom, jak přesně. „Mírné až střední“ snížení psychologického stresu, které meditační techniky nabízí, je skvělým přínosem jak v kombinaci s psychoterapií, tak i jako nástroj svépomoci. Samozřejmě, ne všichni využívají meditaci jako lékárničku – oblíbena je stejně tak jako způsob rozšíření vědomí a dosažení moudrosti.
Ačkoliv jde o fenomén, který je lidstvu známý tisícovky let, vědecký výzkum meditace je stále teprve v začátcích… a jak tomu občas bývá, studie jsou příliš zaneprázdněné objevováním a informováním o fascinujících pozitivech a léčebném potenciálu, až někdy „zapomínají“ upozorňovat na existující odvrácenou stranu.
Před pár lety vzbudila zájem médií studie, která se vydala pátrat po pravdě o negativních účincích meditace. Čtyřčlenný tým vědců v analýze velkého množství akademických článků informuje, že podle dosavadních studií se nejméně jeden meditaci praktikující člověk z dvanácti setká s negativními účinky.
Nejběžněji se vyskytujícími potížemi byly příznaky úzkosti a deprese, následované druhou nejčastější skupinou zahrnující psychotické stavy (halucinace, bludy) a pocity depersonalizace nebo disociace. U některých participantů došlo k “znovuprožití” traumat, jiní mluvili o pocitech strachu až hrůzy. Téměř třetina negativních účinků byla somatického rázu – u některých se objevily zažívací problémy, zatímco jiní zmiňovali stres, tenzi, nebo bolest. Nejméně častými byly tzv. ‘kognitivní anomálie’, příznaky jako např. dezorganizované myšlenky, amnézie, nespolehlivá paměť.
Dalo by se argumentovat – konečně, jak sami autoři výše zmíněné studie zmiňují – že i psychoterapie způsobuje nechtěné, dočasné, zdraví-zhoršující účinky u srovnatelného počtu lidí. Problém však je, že tento “každý dvanáctý člověk”, nebo 8 % participantů, je velmi pravděpodobně velké podcenění. Na škodlivé účinky nesprávně prováděné meditace upozorňují už staré texty, příklady z historie (zneužití meditace pro válečné účely na japonských vojácích)… no a pak tu jsou všechny možné starší studie, všemožně opomíjené, upozorňující na temnou stránku meditace – panika, relaxací navozená úzkost, snížená životní motivace, zmatenost, poškozené vnímání reality, výjimečně i závislost na meditování (v této studii se s negativními účinky potkala nadpoloviční většina participantů a 7,4 % dalších zažilo v důsledku meditace vážné problémy), Craven popsal u meditujících vedlejší příznaky disociace, nepříjemné kinestetické počitky, pocity viny ale i grandiozity, sebevražedné myšlenky, destruktivní chování…
Tento článek nemá za cíl bezdůvodně strašit nebo odrazovat od meditace – její přínosy jsou nepopiratelné, vědecky potvrzené, a miliony lidí ji vyzkoušely. Zároveň si ale myslím, že je třeba přivést pozornost i k nebezpečím, která mohou nastat v důsledku špatně aplikovaných technik. Stejně jako “pohyb je zdravý, pojď si zaběhat” nebude dobrou radou pro člověka se zlomeným kotníkem, meditace v jejích nejrůznějších podobách nemusí sedět všem. Meditace může být skvělým pomocníkem na cestě k lepšímu psychickému zdraví – pokud je prováděna správně. Problém leží i v tom, že instruktorské kurzy meditace nebývají vždy kvalitní, z čehož pak pramení nepříjemnost až nebezpečí při nesprávném “použití” meditace. Plánujete-li se pustit do meditování o samotě, pro co největší bezpečí doporučují odborníci postupovat podle vedených meditací (vedené lektorem/učitelem, nebo ve formě zvukových nahrávek v mobilních aplikacích).
