Odhaduje se, že až jeden člověk z padesáti „trpí“ afantazií – znamená to, že ve své mysli nedokážou vyvolávat vizuální představy. Schopnosti jako vnímání, myšlení, kreativita, paměť atd. u „afantaziků“ zůstávají neporušené, a samotný stav jim nepřináší žádné těžkosti – je zkrátka považován za normu. Pravděpodobně vám bude připadat nepochopitelné, že některým lidem při snaze vybavit si svůj dětský pokoj v mysli zkrátka nevidí nic nebo jen velmi neostré obrysy, ale přesto vám místnost se všemi detaily dovedou popsat. Možná však patříte mezi dvě procenta populace, pro něž bude překvapující zjištění, že většina lidí je schopna detailní vizualizace, že jejich představy dýchají živými podrobnostmi nepříliš vzdáleným reálným vjemům…
Je možná poněkud zvláštní začínat článek pobídnutím čtenáře k zavření očí – právě o to vás však za moment požádám. Až budete pozorovat svá víčka zevnitř, zkuste si představit třeba následující malebnou scenérii: mlha nad jazerem, zapadající slunce, stádo divoké zvěře přeskakující horizont. Tři, dva, jedna – uvidíme se u dalšího odstavce.
Podobný úkol by vám před dvěma stoletími býval zadával jedině Francis Galton. Tento Angličan měl mnoho výzkumných zájmů, pozornost byla donedávna věnována pouze těm méně povedeným – jeho jméno je především spojováno s myšlenkou eugeniky. Ne všechny jeho příspěvky byly naštěstí depresivně zvrhlé. Galton byl prvním, kdo shromažďoval zkušenosti lidí postrádajících schopnost vizuální představivosti. V roce 1880 publikoval svůj výzkum o mezilidských rozdílech ve schopnosti vizuální představivosti. Zpovídal nejprve své vědecké kolegy, výzkum postupně rozšířil na širší skupinu participantů. Představit si měli například svůj pracovní stůl či jiný objekt, a následně popsat, jak jasná či osvětlená (kategorie illumination), ostrá (definition) a barevná (colouring) tato představa byla. Tak schválně, jak byste svou představu zhodnotili?
V Galtonově výzkumu se nejblíže k vrcholu spektra umístili ti, kteří své představy popisovali jako „ve všech ohledech korespondující s realitou“, viditelné „stejně dobře, se všemi detaily, přesně jako když ten objekt vidím před sebou“, „zcela čisté a zřetelné“. Participanti s průměrnou úrovní schopnosti vizuální představivosti viděli své stoly „docela zřetelně“, obraz byl „definovaný, ale ne ostře; méně světlý než v realitě“, případně byli schopni si detailně vizualizovat konkrétní objekty na stole jeden po druhém, ale nikdy celý obraz se všemi objekty naráz. Na samotném konci kontinua pak najdeme ty, kteří své představy popisovali jako „mlhavé, nesrovnatelné s reálným obrazem, co se týče jasu. Málo ostré se světelnými skvrnami, velmi nekompletní“ s vjemy „ve všech ohledech tolik mlhavými, vágními a přechodnými, že pochybuji, zda se jim vůbec dá říkat představy“.
Tyto poznatky donedávna plavaly v moři teorií nepovšimnuté. Teprve sedmdesátá léta minulého století spatřila spory o tom, zda je představivost výlučně obrazová, nebo zda představy kódujeme pouze pomocí výroků o vztazích mezi pojmy (tzv. propozic). Výzkum představivosti se tehdy zaměřoval výlučně na pacienty s poškozením mozku či jedince s psychickým onemocněním. Až nedávno se však světlo majáku vědecké pozornosti zaměřilo i mimo oblast patologie, když na scénu vešel tým vědců v čele s profesorem Adamem Zemanem.
Právě jejich studie z roku 2015 přináší pojmenování dosud nedostatečně prozkoumaného psychologického fenoménu afantazie. Jedná se o složeninu řeckého phantasia (představivost), definované Aristotelem jako způsob, kterým nám v mysli zjevují obrazy, a předpony a- (bez).
Prvním novodobě popsaným případem afantazie byl pacient MX, který v důsledku operace srdce náhle přišel o schopnost vizuální představivosti, ačkoliv se u něj nevyskytovaly žádné neurologické či psychiatrické potíže. Pětašedesátiletý zeměměřič nedávno nastoupil do důchodu toto pociťoval jako ztrátu – „čas od času se mi stýská po schopnosti vidět“, řekl autorům studie, když při provádění detailního popisu významných míst v Edinburghu nedokázal porozumět tomu, jak si památky může pamatovat, ale zároveň je v mysli nevidět, jak byl zvyklý celý život. V návaznosti na populární článek informující o výsledku studie se jejím autorům začalo ozývat množství lidí, kteří tvrdili, že přesně s tím, co MX popisuje, mají zkušenost… až na to, že k afantazii nepřišli následkem operace, úrazu nebo čehokoliv – tento stav pro ně byl normou od narození! Zeman a kolektiv tento stav popsali jako dědičnou afantazii.
Sebediagnostikovanou afantazii u participantů hodnotili výzkumníci pomocí dotazníku, jehož zadání obsahovalo několik úkolů zaměřených na představivost, a následné subjektivní hodnocení její kvality. Dotazník obsahoval situace jako „představte si příbuzného či kamaráda, se kterým se často vídáte“ či „vizualizujte si východ slunce“. Obraz, který v mysli participantů (ne)vyvstal, měli pozorně vyhodnotit na pětistupňové škále od „dokonale jasný a stejně živý jako když se dívám doopravdy“ až po „vůbec žádný obraz, pouze vím, že na ten objekt myslím“.
Jak se člověk vůbez dozví o tom, že jeho způsob myšlení, konkrétněji tedy představivosti se fundamentálně liší od většinové zkušenosti? Zvláštního způsobu chůze či třeba výslovnostních problémů si všimneme bez problému a okamžitě... dostat se ale ke zjištění, že většina lidí při představování si tváře kamaráda na rozdíl od nás neprožívá jen vizuální černotu, vágní pojmy, a pouhý pocit něčeho jako „na tohoto člověka teď myslím“, není tak snadné. Někteří svou zvláštnost zpozorují skrz rozhovory s přáteli, jiní se o existenci odlišných způsobů vizuální představivosti dozvídají z článků na internetu nebo třeba při snaze o meditaci. Šokující zjištění některým jen na chvilku „zavaří mozek“, zatímco jiní se cítí izolováni a smutní z toho, že přichází o něco tak úžasného jako je živá vizuální představivost. Zvlášť umělci toto mohou vnímat jako extrémně důležité; zdá se intuitivní, že vizuální představivost úzce souvisí s kreativou a uměleckými schopnostmi – ale dobrá zpráva, toto neplatí. „Afantazici“ jsou pořád schopni představivosti, jen k ní dochází jiným, dosud nevysvětleným způsobem.
O původu afantazie se zatím moc neví – výzkum tohoto jevu je velmi složitý (vnitřní zkušenost je vždy neobjektivní, je těžké ji měřit a porovnávat) a teprve v počátcích. Mluví se o rozdílech ve strukturách frontálního a parietálního laloku, které se podílejí na schopnosti vizualizace – nedostatečná zpětná vazba z těchto mozkových částí možná neumožňuje aktivaci vizuální mozkové kůry, a člověk tedy přichází o schopnost formovat v mysli obrazy. Roli nejspíše hraje i deficit vizuální paměti. Někteří vědci tvrdí, že za výskytem afantazie mohou kromě mozkových zvláštností stát i důvody psychologické – s afantazií se často pojí depresivní, disociativní či úzkostné poruchy. Na přesnější poznatky si však budeme muset počkat.
Jasné není ani to, zda je afantazie trvalá. Hypotézu o celoživotní stabilnosti tohoto stavu nedávno zpochybnil případ muže, který se z kategorie absolutní afantazie dokázal přehoupnout do velmi slabé schopnosti vizualizace – a to díky užití halucinogenu Ayahuasca. V rámci šamanského rituálu s touto psychedelickou látkou muž dokázal (alespoň částečně) zpracovat své trauma z dětství, a následně znovu nabyl schopnost vizuální představivosti (ač velmi slabé). Možná tedy nebyl s afantazií narozen, ale objevila se u něj jako důsledek duševního trápení, tudíž cestou vyrovnání se s psychickými potížemi mohlo dojít k celkovému zlepšení. Popsán je na druhou stranu i případ osoby experimentující s halucinogeny, u níž ke zlepšení/“vyléčení“ afantazie nedošlo – zdá se, že minimálně vrozená afantazie by tedy mohla být nezvratitelná.
V tuto chvíli je však příliš brzy činit jakékoliv závěry. Možná se uvidíme znovu za pár let u článku osvětlujícího daleko víc. Jak jste na tom s představivostí vy? Co vidíte, když zavřete oči? Napište nám do komentářů!
Zdroje:
de Vito, S. & Bartolomeo, P. - Refusing to imagine? On the possibility of psychogenic aphantasia. A commentary on Zeman et al. - https://www.researchgate.net/publication/279634813_Refusing_to_imagine_On_the_possibility_of_psychogenic_aphantasia_A_commentary_on_Zeman_et_al_2015
Gallagher, J. - Aphantasia: Ex-Pixar chief Ed Catmull says 'my mind's eye is blind'. https://www.bbc.com/news/health-47830256
Green, C. D. - Statistics of Mental Imagery. https://psychclassics.yorku.ca/Galton/imagery.htm
Keogh, R., Pearson J. - The blind mind: No sensory imagery in aphantasia. https://www.researchgate.net/publication/314945328_The_blind_mind_No_sensory_imagery_in_aphantasia
Luke, D. - Reply to “Ayahuasca turned on my mind’s eye”: A case of acquired versus congenital aphantasia, as evidenced with DMT use?. https://akjournals.com/view/journals/2054/2/2/article-p97.xml
Rafael G. dos Santos, Scotty Enyart , José Carlos Bouso, Òscar Pares, Jaime E. C. Hallak – „Ayahuasca turned on my mind’s eye”: Enhanced visual imagery after ayahuasca intake in a man with “blind imagination” (aphantasia) - https://akjournals.com/view/journals/2054/2/2/article-p74.xml
Wikisofia.cz - Představivost, druhy představ a jejich vlastnosti. Teorie představivosti. Fantazie. https://wikisofia.cz/wiki/P%C5%99edstavivost,_druhy_p%C5%99edstav_a_jejich_vlastnosti._Teorie_p%C5%99edstavivosti._Fantazie.
Zeman, A. Z. J., Della Sala, S., Torrens, L. A., Gountouna, V.-E., McGonigle, D. J., & Logie, R. H. - Loss of imagery phenomenology with intact visuo-spatial task performance: A case of ‘blind imagination’. https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0028393209003418
Zeman, A., Dewar, M., Salla, S. D. - Lives without imagery – congenital aphantasia. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/26115582/
