Přečtěte si náš blog

Elegance v neurovědách: terapie zrcadlovou krabicí

9. května 2016

Terapie bolesti pomocí zrcadlového boxu – který skutečně není ničím než krabicí vybavenou zrcadly – vyčnívá mezi sofistikovanými neurozobrazovacími zařízeními a složitě působícími léky svou jednoduchostí. Přímočaré řešení takzvaných fantomových bolestí, jimiž trpí pacienti po amputacích, ukazuje, že ani ve světě sofistikovaných neurozobrazovacích zařízení nechybí prostor pro elegantní teorie a vynalézavost.

Jakkoli je užitečné si lidské tělo v učebnicích rozdělovat na množství oddělených soustav a součástí, ve skutečnosti funguje jako úzce propojený celek. Ovlivnění jedné části systému se tak může odrazit kdekoli jinde: odsud také pramení například široká škála možných vedlejších nebo nežádoucích účinků léků. Ani končetiny nejsou uzavřené systémy, které by bylo možné jednoduše odejmout – takže po jejich amputaci zůstanou v mozku určitá prázdná místa.

Po amputaci paže člověk přijde o celou větev nervů, které řídily procesy v chybějící končetině a přinášely signály z ruky do mozku – zatímco mozková centra specializovaná na tuto končetinu zůstávají aktivní. Činnost center, které pohyb ruky řídí, lze doložit jednoduchým experimentem: pokud zdravý člověk jednou rukou kreslí kolečka, není zároveň schopný kreslit druhou rukou jiné tvary. A pokud si pacient po amputaci bude představovat, že kreslí kolečka svou amputovanou rukou, výsledek je stejný.

Centrům, která byla zvyklá přijímat signály z nervů v paži, naopak chybí jakékoli vstupy. Protože je mozek propojený a neustále se učí a proměňuje, centra, jimž chybí signály, se často do určité míry propojí s okolními nervy. Totéž se často děje například i u vrozené slepoty. Buňky, jejichž podráždění odpovídá podnětu na prstu ruky, se tak například aktivují i v případě doteku na některém místě obličeje. Člověk tak při doteku na tváři nebo rtu zároveň ucítí stejný dotek třeba na prsteníčku (totéž se může stát i po amputaci penisu; stejně jako u chybějící ruky začnou mozková centra zodpovědná za penis reagovat na stimulaci jiné části těla a pacient tak může prožít i orgasmus – někdy popisovaný jako výrazně silnější než kdy dříve – díky dotykům v jiné části těla).

Po amputaci paže se někdo cítí, jako by ji měl stále zdravou: může s ní třeba („v duchu“) zamávat na pozdrav nebo si s někým potřást rukou. 50-80 % pacientů ji ale vnímá jako ochrnutou nebo zdřevěnělou; ruka se může nacházet v nezdravé pozici a intenzivně bolet nebo brnět, může mít silné křeče, může v ní bodat – a to do té míry, že takový problém zásadně ovlivní celkovou spokojenost pacienta se svým životem. Zdá se, že tyto nepříjemné pocity mohou vyvěrat z pociťované strnulosti ruky nebo ze stavu před amputací: pokud měl člověk ruku ochrnutou nebo v nepohodlné poloze už před amputací, do mozku se nikdy nedostala informace o nápravě – takže v jeho paměti ruka zůstává pokřivená a zdřevěnělá.

Z mnoha pohledů může být taková potíž poměrně těžko řešitelná: bez přítomnosti paže nelze problém odstranit fyzioterapií, lokální anestetika nepomohou a mnohé další prostředky tlumení bolesti také ne, protože působí na přenos signálů o bolesti do mozku – zatímco fantomová bolest má svůj původ přímo v mozku. Jak by bylo možné dosáhnout toho, aby se neexistující ruka uvolnila a přestala bolet?

Základním principem učení a fungování mozku je velmi silné propojování signálů, které přichází zároveň. Nervy tak od dětství propojily pohyb ruky s pohledem na ruku, která se skutečně požadovaným způsobem pohybuje. Profesor neurologie Vilayanur S. Ramachandran se proslavil svým použitím zrcadla: posadit pacienta ke stolu, na němž stálo zrcadlo tak, aby pacient přesně na místě své chybějící amputované paže viděl odraz zdravé končetiny.

Požádal pacienta, aby simultánně pohyboval oběma rukama a jejich pohyby sledoval v zrcadle. Pacient díky vizuálnímu potvrzení, že se neexistující ruka pohybuje, vykonávané pohyby skutečně cítil – a s nimi i úlevu od křečí a bolesti. Kvantitativní studie i kazuistiky ukazují, že se nejednalo o výjimku a zrcadlová terapie může významně zvýšit kvalitu života.

Jakkoli se nejedná o stoprocentně účinnou a zřejmě ani trvalou léčbu a pro definitivní potvrzení budou zapotřebí ještě další výzkumy, zrcadlová krabice se úspěšně užívá. Metaanalýza z roku 2012 její účinnost jasně prokazuje minimálně pro dočasnou úlevu od fantomových bolestí. Zároveň existují i důkazy o její účinnosti například při léčbě chronické bolesti nebo hemiparézy.

Jednou z uchvacujících charakteristik Ramachandranova řešení je spojení poznatků „tradiční“ neurologie, které známe díky stovkám let medicínského výzkumu neurozobrazovacích technologií, ve své podstatě hypnotickým postupem: přichystáním prostoru, z něhož si pacient odnese velmi jednoduchý, ale zato specifický zážitek, který na něj má silný vliv. Společně s levnou a efektivní terapií některých neurologických syndromů bez vedlejších účinků zrcadlový box přináší i ukázku moderní celostní medicíny založené na kombinaci biologického poznání a psychoterapeutických metod.

  přečteno 2621×
Začít trénovat svůj mozek Zpět na výpis
Vojtěch Pišl
Vojtěch Pišl vystudoval bakalářskou psychologii na Masarykově univerzitě, na dílčích kurzech studoval například na maďarské ELTE, dánské Aalborg University nebo londýnské The Coaching Academy. V Praze a Hannoveru získal vzdělání jako neurofeedbackový terapeut, několikrát z finančních důvodů odmítl přijetí ke studiu neurověd na Maastricht University, aby se nakonec rozhodl, že chce prací v první řadě vydelávat a začal pracovat jako finanční analytik. Neurovědám a psychologii se od té doby věnuje ve volném čase jako publicista a překladatel: v poslední době mu například vyšel seriál o neurofeedbacku v Psychologii Dnes, momentálně překládá jednu z Ramachandranových publikací.