Přečtěte si náš blog

Zakrní nám kvůli Googlu mozek?

2. dubna 2015
Zakrní nám kvůli Googlu mozek?

Moderní technologie hrají v našem životě stále větší a větší roli. Jsme obklopeni počítači, smartphony, tablety... Jaký vliv ale mají tyto nové technologie na naše myšlení? Jsme díky nim chytřejší nebo hloupneme? Odpověď na tuto otázku není jednoduchá a tato debata se vede téměř pokaždé, když se objeví nějaký nový přístroj či vynález. Už ve starém Řecku protestoval filosof Sókratés proti používání písma a knih. Myslel si totiž, že kvůli nim budou lidé hloupnout, protože když si budou moci všechno přečíst a napsat, nebudou si muset vůbec nic pamatovat. Čas ukázal, že neměl pravdu. Lidé už sice neumí zpaměti odrecitovat celou Odysseu a Iliadu jako za časů Sókrata, ale rozšíření písma vedlo k nebývalému pokroku a nárůstu vzdělanosti. V průběhu staletí se lidé přeli ještě o vlivu knihtisku, psacích strojů, telegrafu a televize. Dnes pak proti sobě stojí zastánci a odpůrci počítačů a internetu. Skutečně nám tedy kvůli Google zakrní mozek nebo je to jinak? Pojďme se teď tedy krátce podívat na zástupce obou táborů.

Na straně odpůrců moderních technologii stojí německý psychiatr a psycholog Manfred Spitzer, který v jednom rozhovoru prohlásil: “Když používáte auto, atrofují vám svaly. Když používáte GPS, atrofuje Vám mozek.” Ve své knize Digitální demence, která vyšla v roce 2014 i u nás, pak uvádí řadu výzkumů, které podle něj potvrzují to, že používání počítačů a mobilních telefonů má na naše kognitivní schopnosti převážně negativní účinky. Spitzer zde popisuje například výsledky výzkumu, který se zaměřil na vliv moderních technologií na paměť a mezilidskou komunikaci. V tomto výzkumu sledovali účastníci společně krátký hraný film. Po jeho shlédnutí si pak z něj měli vybavit co možná nejvíce detailů. Někteří účastníci si na tyto detaily měli vzpomenout sami, aniž by měli možnost diskutovat s ostatními. Další účastníci pak mohli navzájem spolupracovat a tento úkol měli společně prodiskutovat tváří v tvář nebo pomocí internetového chatu. Ukázalo se, že na nejvíce detailů si vzpomněli lidé, kteří diskutovali tváří v tvář.

Spitzer pak dále v této knize poukazuje na výzkumy, podle kterých má multitasking negativní vliv na naši pozornost a zvyšuje naši impulzivitu. Další jím zmiňované výzkumy ukazují, že kvůli snadné dostupnosti informací na internetu mnohem rychleji zapomínáme. Je tomu skutečně tak? Patrně ano, i jiné, nejnovější výzkumy, které Spitzer ve své knize neuvádí, tomu nasvědčují. Například průzkum, který byl proveden v USA v roce 2013, ukázal, že lidé mezi 18-34 lety jsou více zapomnětliví než lidé starší 55 let. Častěji totiž zapomínali například na to, co je dnes za den, kam si dali klíče nebo kde nechali telefon.

Dalším velkým odpůrcem moderních technologií je americký novinář Nicholas Carr, podle kterého mají počítače a internet špatný vliv především na naše čtenářské návyky. Kvůli přívalu informací podle něj čteme stále rychleji, povrchněji a mnohem méně rozumíme psanému textu. Carr o tomto tématu vydal již několik knih, já osobně bych vám však doporučil spíše jeho kratší texty a to především jeho slavný článek Is Google making us stupid?, který vyšel v časopise The Atlantic.

Mezi optimisty, kteří se více zaměřují na pozitivní stránku nových technologií, patří naopak kanadský novinář Clive Thompson, autor knihy Smarter Than You Think: How Technology Is Changing Our Minds for the Better. V této knize se Thompson věnuje tomu, jak vlastně mohou moderní technologie zlepšovat naše myšlení. Poukazuje zde například na to, že kvůli počítačům, mobilům a internetu píšeme dnes mnohem více a častěji než předchozí generace. Právě díky tomu by se měli zlepšovat naše vyjadřovací schopnosti. To potvrzuje například výzkum Andrey Lunsfordové ze Stanfordské univerzity. Ta ve své práci analyzovala eseje studentů vysokých škol, které byly napsány v současnosti a na počátku dvacátého století. Ukázalo se, že v textech dnešních studentů byl přibližně stejný počet gramatických chyb, byly však mnohem delší než texty napsané téměř před sto lety. Kromě délky však došlo i k výraznému posunu ve stylu. Eseje současných studentů byly mnohem propracovanější a obsahovaly více jasných argumentů.

Mezi další zastánce internetu a počítačů patří například psychiatr Garry Small. Ten ve svém výzkumu v roce 2008 zjistil, že při surfování na internetu dochází k vyšší aktivitě mozku než při běžném čtení knih. Ke zvýšení aktivity pak došlo především v těch částech mozku, které jsou zodpovědné za komplexní uvažování a rozhodování. To, že moderní technologie, mohou mít na naše myšlení pozitivní vliv, ukazuje i výzkum psycholožky Betsy Sparrowové. Jeho výsledky naznačují, že díky moderním technologiím si nemusíme pamatovat tolik informací a tím pádem má náš mozek při řešení problémů mnohem větší kapacitu na promýšlení různých postupů a strategií. Díky tomu jsme pak při hledání řešení mnohem více kreativní.

Zakrní nám tedy kvůli Googlu mozek? Těžko říct. Počítače a internet mají stejně jako jiné věci své pro a proti. Jsme díky nim patrně kreativnější při hledání řešení různých problémů a dokážeme díky nim lépe prezentovat svoje myšlenky a postoje. Zároveň jsme však kvůli nim také roztěkanější a impulzivnější. Články a zprávy čteme často rychle, povrchně a pamatujeme si z nich méně informací. Moderní technologie zkrátka mohou být dobrým sluhou, ale špatným pánem, a proto vždy přemýšlejme nad tím, kdy a jak je používáme.

  přečteno 2036×
Začít trénovat svůj mozek Zpět na výpis
Mgr. Luboš Brabenec
Psycholog a absolvent Fakulty sociálních studií MU v Brně. V rámci sdružení Práh se podílel na kognitivním tréninku na psychiatrickém oddělení v Bohunicích a nyní pracuje jako poradce v Internetové poradně Katedry psychologie FSS MU. K jeho zájmům patří právě výzkum kognitivních funkcí, momentálně se pak podílí na výzkumném projektu ve spolupráci s Goldsmiths, University of London. V současné době také spolupracuje s několika seniorskými organizacemi, pro které pořádá přednášky o paměti.

Podobné články

Myšlenková mapa: geniální metoda, kterou používal už Einstein

Asi každý zná ten pocit zoufalství, když má na kus bílého papíru sepsat složitý plán nebo myšlenku, kterou zatím nosil jenom v hlavě. Když má určit, která informace dostane přednost před jinou nebo jaké jsou mezi nimi vztahy. Naštěstí však existuje praktický a elegantní způsob, jak tento proces výrazně zlehčit. Jmenuje se myšlenková mapa.

Teorii myšlenkových map vyvinul v 70. letech britský psycholog a spisovatel Tony Buzan. Dlouholetým studiem způsobů, jakými si lidé zaznamenávají důležité informace, zjistil, že většina klasických poznámek je vysoce neefektivní a pro jejich zapamatování je zapotřebí vyvinout velké úsilí.

Věnoval se proto rozboru poznámek géniů jako byli Leonardo da Vinci, Charles Darwin nebo Albert Einstein. Co tyto lidi spojovalo, byl zvláštní způsob vytváření poznámek. Jejich text se zdánlivě neorganizovaně rozplýval po celém ploše papíru a obsahoval symboly a šipky propojující jednotlivé poznámky. Na základě těchto poznatků Buzan vytvořil metodu myšlenkových map, ve které skloubil uvažování dávných velikánů s poznatky moderní doby.

V čem metoda spočívá

Oproti klasickým odrážkovým seznamům jsou myšlenkové mapy efektivnější, protože lépe odpovídají fungování lidského mozku. Ten produkuje myšlenky na principu asociací – jeden pojem vyvolá představu pojmů dalších. Struktura myšlení, připomínající větve stromu, může teoreticky obsahovat nekonečné množství informací. A úplně stejně funguje i myšlenková mapa.

Na jedno ústřední téma myšlenkové mapy paprskovitě navazují související pojmy, které se pak dále větví na další a další položky. Pro lepší zapamatování obsahu myšlenkové mapy je užitečné každou rozvětvenou oblast rozlišit barvami, protože tím mozku umožníme lépe se orientovat ve struktuře informací. Doporučit můžeme i používání obrázků, protože vizuální informace je pro mozek méně komplikovaná.

Spolupráce hemisfér

Nespornou výhodou používání myšlenkových map je zvýšení kreativity, výkonnosti a efektivity práce. Buzan pro to má i jednoduché vysvětlení – informace totiž zpracovávají obě hemisféry mozku najednou.

Zatímco levá hemisféra se zaměřuje na jazyk, fakta a čísla, pravá vnímá obrazy, barvy a celkový dojem. A jelikož platí, že spolupráce obou hemisfér výrazně zvyšuje šanci na zapamatování informací, stává se metoda myšlenkových map jen těžko porazitelnou. Navíc existuje velká pravděpodobnost, že při vytváření mapy vznikne spousta nových myšlenek, protože jde o proces prakticky totožný s metodou brainstormingu.

Kdy přicházejí myšlenkové mapy vhod

Myšlenkové mapy mají široké užití v praxi. Ať už se potřebujete naučit látku ke zkoušce nebo máte za úkol prezentovat své myšlenky před publikem, pomůže vám mapa ujasnit si sled informací. To zvyšuje pravděpodobnost, že nezapomenete žádnou část – a navíc si ujasníte, co je důležité a co méně.

Vytíženému manažerovi myšlenková mapa pomáhá určit priority v úkolech nebo naplánovat práci na celý týden. Ve školách napomáhá pochopení složitě strukturované látky. Ulehčuje taky práci žákům s poruchami učení nebo dyslexií. A koneckonců přijde vhod i v běžném životě – např. zvažujete-li, jak budete trávit volnou chvíli, nebo vymýšlíte, čím o Vánocích obdarovat blízké.

Proč tedy nezačít s myšlenkovou mapou hned teď? Ze začátku si své myšlenky zapisujte třeba jen na papír, pokud to ale myslíte vážně, vyplatí se nainstalovat některý z počítačových programů, které jsou k tomuto účelu přímo vytvořeny. Využít můžete také mobilní aplikaci.

Zdroje:

Buzan, T. (2007). Mentální mapování. Praha: Portál. How to mind map imindmap.com/how-to-mind-map

Techniky dechu pro posílení těla i mysli – 2. část

V minulém článku jsme popsali techniku dechu jménem Nadí Šodhana, která redukuje stres, posiluje nervy a pozornost a vyrovnává funkci obou mozkových hemisfér. Tento článek se zaměří na další techniku dechu, která významně prokrvuje mozek a pomáhá jeho kognitivním funkcím, především paměti a pozornosti. Jmenuje se Kapálabháti, což se dá přeložit jako „pročištěná lebka“ nebo také „rozzářená lebka“. Příval krve do mozku je totiž při praktikování Kapálabháti tak silný, že získáte pocit, jako by vám z hlavy prýštily prameny energie.

Co tedy tato technika dechu může přinést:

zásobuje kyslíkem i ty nejzazší buňky našeho těla, vyživuje je a detoxikuje,

obnovuje celý nervový systém,

posiluje mozek a jeho kognitivní funkce: především pozornost, reakční rychlost a paměť,

snižuje ospalost a únavový syndrom, zvyšuje pocit tepla v celém těle

uzdravuje plíce,

posiluje břišní orgány, břišní svaly a zkvalitňuje zažívání,

posiluje tělo i mysl lidí se sedavým stylem života

Vliv na kognici – vědecky potvrzeno

Účinek této techniky byl potvrzen i vědeckou studií uspořádanou v roce 2011 na výzkumném institutu Puducherry v Indii. Probandi mělo za úkol trénovat Kapálabháti 35 minut 3x týdně po dobu 12 týdnů. Výsledky oproti kontrolní skupině byly obdivuhodné. V paměťových testech se probandi zlepšili v průměru o 11%. Reakční rychlost a pozornost se zvedly dokonce o 20%.

Oproti jiným jógovým dechům je Kapálabháti specifický tím, že aktivní je výdech, nikoli nádech (ten se děje samovolně bez našeho úsilí). Zvláštní je také tím, že jde o velmi rychlé a relativně povrchové dýchání. Řadí se tak mezi energizující techniky, které během 5-6 minut nabudí celý organismus. Je pravda, že krev můžeme rozproudit i sportovními aktivitami, ale při nich je kyslík okamžitě spotřebován svaly. Při Kapálabháti ale svaly zůstávají nečinné, takže kyslík může putovat i do ostatních tkání.

Postup cvičení Rozzářené lebky:

Nejprve se pohodlně usaďte do tureckého nebo lotosového sedu. Páteř propněte, hlava je vzpřímená. Kapálabháti je brániční technika dýchání, hrudník i ramena tedy zůstanou nehybná. Na začátku cviku se hruď vypne a po celou dobu cviku zůstávají žebra roztažená.

Soustřeďte svou pozornost na podbřišek. Uvolněte břicho a vnímejte, jak se lehce vyboulí. Uvolněte svaly v obličeji.

Nyní silně stáhněte břišní svaly, což způsobí velmi prudký výdech nosem. Sílu výdechu můžete posoudit podle rozšíření nosního chřípí. Pro lepší zvládnutí techniky výdechu si můžete představit, že se břišní stěnou prudce udeříte do podbřišku.

Hned po výdechu břišní svaly opět uvolněte. Tím dosáhnete pasivního, jemného a tichého nádechu. Chřípí nosu musí zůstat uvolněné. Nádech trvá přibližně 3x déle než výdech.

Tuto sérii provádějte po dobu jedné minuty. Postupně zvyšujte frekvenci výdechů na 60 za minutu. Maximum je pak 120 výdechů za minutu. Za tuto hranici už není doporučováno zacházet, bylo by to na úkor prospěšnosti cvičení. Důležitější než počet výdechů je jejich kvalita, tedy jejich síla.

Nezapomeňte na kapesník

Při dýchání je vždy vhodné mít po ruce kapesník, protože s téměř stoprocentní jistotou ho budete potřebovat hned od začátku. Tím se ale nenechte odradit, protože právě pročištění nosních sliznic je jedním z důležitých cílů této techniky. Dýchat by se mělo tak dlouho, dokud se nos zcela nezprůchodní.

Postupujte po malých krůčcích

Ještě než se do pravidelného provádění Kapálabháti pustíte, měli byste dodržet důležité pravidlo: nic se nemá přehánět. Plíce nejsou na tento energický druh dýchání zvyklé a nárazové cvičení by je mohlo poškodit. Proto začněte pozvolna. Třeba tak, že během prvního týdne provedete denně následující sérii: 10 výdechů a 30 vteřin odpočinku, to celé třikrát za sebou. Každý následující týden přidáte do každé série dalších 10 výdechů. Jakmile se pak dostanete ke hranici 120 výdechů (trvajících 1 minutu), odpočinkové pauzy prodlužte na 1 minutu. Cvik pak bude trvat celkem 6 minut.

Protože jde o velmi energizující techniku dechu, měli by ji s opatrností trénovat lidé s plicními a oběhovými obtížemi, bolestmi hlavy, vysokým krevním tlakem a těhotné ženy. Je vhodné postupovat v doprovodu zkušeného učitele, nebo si o technice alespoň načíst více informací v odborné literatuře. Jednou z možností je kniha André Van Lysebetha, na kterou odkazujeme ve zdrojích tohoto článku.

Zdroje:

André Van Lysebeth, A. (1999), Pránájáma - technika dechu. Praha: Argo. http://www.dok.rwan.sk/Zivotny styl/Andre van Lysebeth - Pranajama.pdf

Iyengar, B. K. S. (2016). Výklad Pránájámy. Brno: Lenka Černá.

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3939514/

Způsoby, jak zlepšit svou paměť a duševní schopnosti

V minulosti zastávali vědci názor, že po dosažení dospělosti se mozek dále nevyvíjí. Dnes je ale zřejmé, že k vývoji dochází i v průběhu dalších dekád. Tento adaptivní proces se nazývá neuroplasticita. A co to je?

Neuroplasticita je úžasná schopnost mozku vytvářet nové propoje mezi neurony, což se výrazně projevuje u dětí a mladých lidí. Jak člověk stárne, plasticita se snižuje. Není to ale důvod pro rezignaci, protože vždy je dostatečný prostor pro zlepšení a podporu mozkových funkcí.

Bylo mnohokrát dokázáno, že potraviny obsahující vitamin E (přítomný například v arašídech, semenech a ořeších) mohou výrazně zlepšit paměť a mentální kapacity.

Pokud chcete zlepšit mozkové funkce i jinak než stravou, zde je několik možností:

Takzvaný chunking, tedy sloučení položek do logických skupin, je dobrý způsob, jak si zapamatovat více informací. Pro mnoho lidí je například nákup do domácnosti každodenní boj se zapomínáním. Pokud však kategorizujete položky ze seznamu do skupin (jako například mléčné výrobky, zelenina, nebo čisticí prostředky), máte napůl vyhráno. Chunking funguje také při pamatování čísel. Pokud máme memorovat číslo 165482359466, je to pro náš mozek problém. Ve chvíli, kdy si číslo rozdělíme na menší části, tedy 165-482-359-466, je zapamatování mnohem snazší.

Dalším způsobem, jak podpořit paměť, je používání zkratek. Tato technika se hodí v případech, máme-li si zapamatovat více slov v řadě nebo nějakou frázi. Příkladem může být například seznam osmi skladeb Bedřicha Smetany, jejichž zkratka zní BraProDali Dvě HuTaČerVi.

Zábavný a odpočinkový způsob, jak si zlepšit paměť, je aktivní procvičování mozku. Ten totiž funguje podobně, jako sval. Čím více se používá, tím lépe slouží. Duševní schopnosti se dají zlepšit mentálními hrami, jako je sudoku nebo puzzle. Mozek se ale skvěle procvičí při každodenní interakci s okolím a při zvládání náročných pracovních úkolů, kde je zapotřebí používat logiku, plánování a rychlost rozhodování.

Naopak velkým nepřítelem pro mozek je chronický stres, který může otupit kognitivní funkce. Delší úzkost může neblaze ovlivnit také schopnost rozhodování a řešení problémů. Negativní vliv má také na oblast mozku zvanou hippokampus, kde se odehrávají důležité procesy zpracování informací, paměti nebo prostorové navigace.

V případě, že trpíte dlouhotrvajícím stresem a úzkostí, není špatný nápad navštívit svého lékaře. Můžete si také pomoci sami. Existuje mnoho technik, které vedou k lepšímu zvládání stresu, ať už jde o jógu, meditaci nebo trénink všímavosti k sobě i svému okolí. Tyto antistresové aktivity mohou mít významný dopad na celkovou pohodu, potažmo zlepšit kognitivní funkce mozku. Důležitá a často opomíjená aktivita je vydatný spánek. Díky němu je mozek schopen lépe zpracovat a konsolidovat informace a zlepšuje se také oblast krátkodobé paměti.

Koření, která nastartují váš mozek

V dnešním článku se zaměříme na koření, která mají schopnost nejen očistit náš organismus, ale především ochránit zdraví a bystrost naší mysli. Schválně – které z nich máte ve své kuchyni a použijete je jen zřídka? Možná po nich po přečtení těchto řádků sáhnete častěji.

Kurkuma jako bojovník proti demenci

Už tradiční ajurvédská medicína si vážila kurkumy pro její schopnost čistit organismus. Působí také protizánětlivě. A právě záněty v těle jsou spojovány s rizikem vzniku rakoviny, srdečních onemocnění nebo Alzheimerovy choroby.

Statistiky ukazují zajímavý vztah mezi konzumací kurkumy v Indii a tamním výskytem demence. Indové ve věku 70-79 let trpí tímto onemocněním 4-5x méně než stejná populace v USA. Někteří vědci se shodují, že nízký výskyt demence u indické populace má co dočinění právě s častou konzumací kurkumy. Výzkumy totiž prokázaly, že látka v kurkumě zvaná kurkumin pomáhá imunitním buňkám v těle v boji proti toxické bílkovině Beta-amyloid, která vzniká v mozku osob s demencí.

Kurkuma také dokáže zvrátit některé biochemické změny spojené se stárnutím mozku a eliminovat výskyt těžkých kovů v těle. Na rozdíl od farmakologických medikamentů nemá kurkuma žádné nežádoucí vedlejší účinky a organismu neškodí ani konzumace ve vysokých dávkách. Je tedy vhodné zahrnout kurkumu do našich jídelníčků – čím více jí bude, tím lepší prevenci vzniku degenerativních onemocnění si dopřejeme.

Je tu ale jeden háček - kurkumin se v našem těle vstřebává velmi těžko. Už ve střevní stěně a játrech totiž dochází k jeho metabolickým přeměnám, což brání jeho dalšímu využití. Podle některých studií je proto vhodné kurkumu kombinovat s černým pepřem, který obsahuje látku piperin - ta by měla tyto brzké metabolické procesy výrazně zbrzdit.

Skořice rozpálí mozkové závity

Také skořice má mnoho pozitivních účinků na náš organismus. Kromě potlačování rakovinotvorných procesů v těle, protizánětlivého a anti-diabetického efektu působí blahodárně i na kognitivní funkce našeho mozku. Skořice má totiž schopnost chránit mozek aktivací neuro-ochranných proteinů chránících neurony před mutací.

Podle vědců tak jde o velmi účinnou prevenci proti Parkinsonově i Alzheimerově chorobě. Nasvědčují tomu například výsledky výzkumníků z Chicagské univerzity z roku 2016, kteří podnikli řadu experimentů na myších. Konzumace skořice nejen zvýšila počet dendritů neuronů (výběžků, které přijímají elektrické vzruchy jiných neuronů a posílají je dál), ale také celkově urychlila aktivitu mozku v paměťových centrech.

S trochou nadsázky by se dalo říci, že myši ze zmíněného experimentu se během pár dní staly supermyšmi. Pokud bychom chtěli stejným způsobem zdokonalit i své (lidské) kognitivní schopnosti, museli bychom denně zkonzumovat zhruba 4 gramy skořice, což však může mít negativní vliv na naše játra. Navíc skořice, kterou běžně kupujeme, je méně kvalitní (čínská) než ta pravá (ceylonská) a obsahuje více toxické látky kumarinu. Je proto lepší držet se osvědčeného spojení „všeho s mírou“.

Kmín na lepší paměť

Také kmín má nečekaně dobrý vliv na náš mozek – konkrétně schopnost se učit. Korejští vědci provedli roku 2011 experiment, ve kterém měly myši najít způsob, jak se vyhnout bolestivým podnětům, které se spustily při zaznění zvukového signálu. Jedna skupina myší byla po celou dobu experimentu krmena vodou, druhá skupina pila vodu s kmínovým extraktem. Jak to dopadlo? Myši, které pily pouze vodu, se trik naučily za 11 dní. Skupinka s kmínovou vodou na to vyzrála průměrně už za 8 dní. Navíc, čím více bylo ve vodě kmínu, tím dříve se myši naučily bolesti vyhnout.

Poté, aby byl experiment ještě zajímavější, podali výzkumníci všem myším drogu, která způsobovala amnézii. Asi 40% myší následkem toho zapomněla, co se tak pracně naučila. Kolegyně napájené kmínem však zapomínaly významně méně a také jim stačilo méně dní na opětovné naučení triku. Bolesti se dokázaly vyhnout za dva dny, oproti pěti dnům u myší krmených vodou.

Síla je v prevenci

Tak jako mnoho jiných přírodních látek, i tato koření fungují nejlépe, když se konzumují dlouhodobě v přiměřených dávkách. Kromě mozku prokážete dobrý skutek doslova celému tělu – srdci a krevnímu oběhu, kůži, trávení i imunitě. Proč tedy nezačít hned dnes?

Zdroje:

https://thetruthaboutcancer.com/brain-health-benefit-of-turmeric casopis.vesmir.cz/clanek/skorice-a-lepsi-pamet https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2781139 www.huffingtonpost.com/dr-douglas-fields/effect-of-spices-on-memory_b_905573.html https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/9619120