Přečtěte si náš blog

Víte, proč sníte?

2. března 2016

Na potřebu spánku nás obvykle nikdo nemusí upozorňovat. Při jeho nedostatku si sami začneme všímat, že nám dochází energie, klíží se nám oči a ztrácíme koncentraci, nemluvě o bolestech hlavy nebo jiných obtížích. Funkce snů, které náš spánek vyplňují, je ale oříškem, se kterým si vědci dosud lámou hlavu. Sny se průběžně vynořují po celou dobu spánku a můžeme mezi ně zařadit už tzv. hypnagogické obrazy, které se objevují při usínání. Další sny pak přicházejí v REM i NREM fázích. Snové obsahy REM fáze přitom bývají jasnější, živější, intenzivnější a tvoří linii příběhu, zatímco ty z NREM fází jsou méně časté, méně jasné, hůře zapamatovatelné, lépe kontrolovatelné a mnohdy mívají spíše podobu myšlenek nebo opakování denních událostí. Jen zlomek z těchto nočních dobrodružství nám přitom nakonec uvízne v paměti. Jsou sny jen produktem náhodné stimulace předního mozku, jak tvrdili Hobson a McCarley, nebo v našich životech plní zásadnější roli? Proč jsou tak často negativní a zaplavují nás traumatickými nebo stresujícími vzpomínkami? A proč je tak snadno a rychle zapomínáme? Od dob Freuda, který snům přisoudil roli zprostředkovatele nevědomých přání, se kolem jejich funkce vyrojila spousta dalších teorií. V tomto a navazujícím článku vám představím ty nejvýznamnější. Jak sami zjistíte, většina z nich se navíc vzájemně prolíná.

Sním, tedy si pamatuji

Po učení nebo trénování si jděte rovnou zdřímnout. To vyplývá z výzkumu z roku 2010, při kterém Wamsley a Stickgold objevili souvislost mezi sněním o zrovna naučené činnosti a následném zlepšení v jejím zvládání. Výsledek navazuje na dřívější zjištění, že účastníci, kteří mezi trénováním a testováním schopnosti spí, jsou o 10-20% rychlejší a dělají méně chyb než před spaním. Ale pozor, ačkoli některé studie naznačují, že podobně může spánek působit i na zapamatování slov, procvičování sněním se podle všeho týká především osvojování pravidel a systémů, které neumíme vědomě popsat. Třeba jízdy na kole. Orientuje se tedy spíše na dovednosti.

Snové procesy mají navíc podíl na tom, že si ze zážitků a informací z předchozího dne zapamatujeme to nejdůležitější. Podle Hartmanna a Zhanga v průběhu snění dochází ke zpracování, šifrování a transferu dat z dočasné paměti do dlouhodobé, nový materiál je propojen se starým a paměťové systémy jsou reorganizovány na základě emocí. Tento proces by zároveň mělo doprovázet zbavování se nepotřebných informací. To by také vysvětlovalo, proč je některé sny tak snadné zapomenout.

Sním, tedy se uzdravuji

O léčivých účincích snění referoval už Jan Evangelista Purkyně. Také Freud později tvrdil, že špatné sny umožňují učit se kontrole nad emocemi pocházejícími ze stresových situací. A nebyl jediný. I mnoho současných vědců má za to, že snění pomáhá udržet a obnovit psychickou rovnováhu. Podle teorie psychického uzdravování nám sny umožňují vyrovnat se se stresem a emocionálními výkyvy (úzkostí, strachem nebo zlostí) a zotavit se z traumatických zážitků. Špatné vzpomínky jsou zpracovány, zařazeny do dlouhodobé paměti a neutralizovány. Pokud je proces úspěšný, negativní emoce se vytratí a my znovu nacházíme psychickou stabilitu. I posttraumatické noční můry tak mají svůj smysl. Pokud ale integrační proces selže, noční můry se budou vracet.

Podle Stickgolda může i ranní vybavování snů a snaha nahlížet na ně v širších souvislostech spáči pomoct porozumět vlastním emocím. Sny se podle něj tvoří uvnitř sítě propojených vzpomínek, ke které jinak nemáme přístup. Představují tak cenný zdroj informací o našich vnitřních obavách. Ve spánku mozek hledá a identifikuje užitečné souvislosti mezi nedávnými silnými zážitky a těmi staršími. Vytváří tak kontext, ze kterého může být řešení co nejlépe patrné. Takže až se příště vzbudíte z nepříjemného snu, zapřemýšlejte, jestli vám snová paralela nedává klíč k řešení vaší aktuální situace nebo alespoň k pochopení toho, co zrovna prožíváte.

Zdroje:

  přečteno 3673×
Začít trénovat svůj mozek Zpět na výpis
Mgr. Eva Krejčí
Eva Krejčí je studentkou jednooborové psychologie a absolventkou žurnalistiky na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. V současnosti se zaměřuje především na fenomén snění, mediální komunikaci a účinky a kreativní myšlení. Popularizací psychologie by chtěla podpořit kritické myšlení veřejnosti.

Podobné články

Víte, proč sníte?

Sny jsou odedávna chápány jako nositelé cenného významu. Během prvních dekád jejich výzkumu vévodilo známé psychoanalytické hledisko. Postupně se ale začaly objevovat i jiné významné teorie. V tomto článku navážu na předchozí část a seznámím vás s dalšími z možných úloh, které snění v našem životě plní.

Sním, tedy tvořím

Už jste se někdy probudili s nápadem na řešení problému, o kterém jste před spaním přemýšleli? Nebyli byste jediní, také mnoho uměleckých děl a vynálezů se prvně objevilo ve snu svého tvůrce. Barrettová, která se těmito výtvory zabývala, tvrdí, že sny mohou vyřešit především problémy, kterým napomáhá vizualizace nebo kde východisko spočívá v nekonvenčním myšlení. To souvisí se skutečností, že snové obsahy mají převážně vizuální podstatu, jen část z nich zahrnuje sluchové, hmatové a jiné smyslové zážitky.

Podle některých vědců byly sny nejranější formou lidské kreativity. Umožňují totiž širší propojení informací než bdělý stav. Foulkes o snění mluví jako o „aktivní imaginaci“, která kreativně kombinuje vzpomínky a vědomosti. Tím se vytváří nové asociace a nové vhledy do problému nebo problematiky.

Pokud ale potřebujete přijít s kreativním nápadem nebo řešením, měli byste jít spát co nejdřív. Sny řeší především problémy související s posledními zážitky a neuzavřenými záležitostmi předešlého dne.

Sním, tedy jsem připraven

Ohrožení patří mezi nejtypičtější motivy snů. Podle Revensuovy teorie je smyslem snového světa možnost bezpečného nácviku reakce na hrozbu a schopnosti se jí vyhnout. Simulované nebezpečí je pak založené na zážitcích skutečného ohrožení a emocích s nimi spojenými. Mozek přitom ze vzpomínek vybírá ty nejaktuálnější a nejhorší zkušenosti.

Pokud vás napadlo, že se to příliš neliší od opakování traumatických událostí, máte pravdu. Zatímco ale teorie psychického uzdravování počítá s neutralizací negativních vzpomínek, podle Revensua je cílem rozpoznání kritických situací a opakovaný nácvik jednání, které jim předchází. Takové simulace údajně mohly našim předkům poskytnout výhodu, protože zvyšovaly možnost přežití, a tak byly součástí selekce. To by zároveň vysvětlovalo, proč je negativita ve snech nejen frekventovanější, ale i závažnější než v reálném životě.

Také podle Snydera tkví význam snění v přípravě na možné riziko, tentokrát má ale spočívat v hlídání okolí. V REM fázi se zvyšuje stupeň naší mozkové aktivity, abychom byli připraveni na urychlené probuzení a okamžitý útok nebo útěk, pokud informace zvenku napovídá, že hrozí nebezpečí. A některé výzkumy skutečně ukazují, že vnější stimuly jako zvuky, pachy a dotyk mohou být spícím mozkem zaznamenány a vést ke zvýšené aktivitě. Pokud k zásadnější vnější stimulaci nedojde, člověk může dál bezstarostně dřímat. Neškodné podněty jsou navíc často zavedeny přímo do snu, takže je spáč o okolním dění informován, i když ho zrovna neohrožuje. Ten, kdo někdy usnul při zapnuté televizi, možná nejlíp ví, jak takové zapojení vnějších ruchů vypadá.

Sním, tedy jsem společenský

Interakce s ostatními členy skupiny byla pro naše předky zásadní a snění o možných scénářích je na ni mělo připravit. To alespoň tvrdí teorie společenské simulace. Cvičení ve zvládání vzájemných vztahů přinášelo výhodu nejen v úspěšnějším nalezení partnera, uzavírání dohod a předcházení konfliktům, také rodinná a skupinová soudržnost zvětšovala šance na přežití, protože byla zásadní pro organizování obrany před predátory a nepřáteli. Ať už nám ale sen pomáhá procvičit spolupráci nebo rozpoznání hrozby, znovu se tím vracíme k funkci učení.

Pokud se vám ze všech těch funkcí zatočila hlava a nemůžete se rozhodnout, jaký význam svým nočním dobrodružstvím přisoudit, netrapte se. V okamžiku bdělosti už si naprostou většinu snů stejně nepamatujete, pokud tedy skutečně plní nějakou zásadní funkci, zřejmě není závislá na vaší schopnosti si je vybavit a interpretovat.

Zdroje:

Eiser, A. S. (2005). Physiology and psychology of dreams. Seminars in neurology , 25(1), 97-105. Hoss, R. J. (2013). The Neuropsychology of Dreaming: Studies and Observations. Dostupné na: dreamscience.org/idx_articles.htm. Stickgold, R. (2013). The Function of Dreaming. Phi Kappa Phi Forum, 93(2), 11-13. Valli, K. (2008). Dreams are more negative than real life: Implications for the function of dreaming. Cognition and emotion [online]. 2008, 22(5), 833-861. Zink, N. (2015). Theories of dreaming and lucid dreaming: An integrative review towards sleep, dreaming and consciousness. International Journal of Dream Research, 8(1), 35 - 53.

Spánek a zajímavé spánkové fenomény: lucidní snění, falešné probuzení

Spánek nelze považovat za stav celkové fyzické a psychické pasivity. Probíhají v něm různé druhy mentálních aktivit, především snění. Ani smyslové orgány nepřestanou ve spánku fungovat - např. sluchový aparát monitoruje zvuky v okolí a rozlišuje, které podněty představují možné nebezpečí. Tak i ženu, kterou obvykle nevzbudí hukot vlaku přecházející po blízké trati, dokáže vzbudit slabý pláč jejího dítěte (Plháková, 2003). V následujícím článku se podíváme na to, jak probíhá spánek za normálních okolností, jaké zvláštní fenomény se v něm mohou vyskytnout a jak zlepšit svou spánkovou hygienu.

Typy spánku

Fáze 1 (usínání): přechod mezi stavem bdění a spánku, který trvá asi 5-10 min. Dech se stává pomalejším a pravidelnější, snižuje se srdeční rytmus, oči se pomalu pohybují. Jedinec vstupuje do hypnagogického stavu, ve kterém se někdy objevují výrazné svalové křeče doprovázené trhnutím celého těla, které mohou vést ke krátkému přechodnému probuzení. Při probuzení jsou lidé přesvědčeni, že ještě nespali.

Fáze 2 (lehký spánek): spánek se prohlubuje, oční pohyby mizí, svalové napětí se výrazně snižuje, tělo je téměř nehybné.

Fáze 3 (hluboký spánek): dech a srdeční rytmus se nadále zpomalují

Stádium 4 (nejhlubší spánek): prohlubuje se svalová relaxace, zcela chybí oční pohyby probudit spícího v tomto stádiu je velmi obtížné. Právě v tomto stadiu se nejčastěji vyskytuje somnambulismus (náměsíčnost) a enuréza.

Paradoxní spánek: stadium spánku, které charakterizuje svalová paralýza, nepravidelné dýchání, zrychlení srdečního rytmu a rychlé oční pohyby (REM = rapid eye movement). Množství kyslíku spotřebovaného mozkem stoupá a mechanismy termoregulace mizí. Mozek člověka v REM fázi je velmi aktivní a podobá se stavu bdělosti. Právě v tomto stadiu se nejčastěji vyskytují výrazné sny. REM fáze je čas, kdy se člověk spontánně budí, respektive kdy se nejsnáze probere, pokud jej vzbudí budík. I proto existují aplikace a online kalkulačky, kde si člověk může vypočítat hodiny vhodné na probuzení. Pokud např. sem: sleep-calculator.com zadám, že bych se chtěla probudit o 6:30, navrhne mi časy vhodné pro uložení ke spánku: 21:30, 23:00, 00:30 nebo 2:00. Stejně mohu zadat čas, kdy jdu spát, a kalkulačka mi vypočítá hodiny vhodné k nastavení budíku.

Architektura spánku

Po usnutí klesáme obvykle hlouběji a hlouběji až do 4. stádia spánku, což trvá přibližně 65-70 minut. Pak se spánek opět stává mělčí, vrací se do stádia 3 a 2. Následuje epizoda paradoxního (REM) spánku, trvající asi 15 až 20 minut. Společně se jedná o jeden spánkový cyklus, který má okolo 90 minut. Po skončení REM epizody se začne spánek opět prohlubovat až do stadia 4 a celý koloběh se opakuje. Každý další spánkový cyklus již však klesá méně hluboko. Naopak se postupně prodlužují epizody paradoxního spánku. To je pravděpodobně důvod, proč si nejvíce snů pamatujeme přímo před probuzením, nebo proč se nám obzvlášť hodně snů zdá, pokud spíme dlouho. Novorozenci tráví v REM-spánku téměř jednu třetinu času, ačkoli si nemůžeme být jisti tím, zda mají sny. Dospělí v něm přežijí asi jednu dvanáctinu života, čili dvě hodiny denně (Plháková, 2003).

Zásady dobré spánkové hygieny

Omezit před spaním konzumaci alkoholu a tabáku Vynechat pár hodin před spaním všechny nápoje s obsahem kofeinu Mít vyrovnaný stravovací režim, s omezeným počtem tuků Zahrnout pohyb do každodenního fungovaní, ale nedělat náročnou fyzickou aktivitu několik hodin před spaním (cvičení rozproudí organismus) Omezit aktivity, které člověk dělá v posteli na ty, které navozují spánek Minimalizovat množství hluku a světla v ložnici Vyhnout se extrémním změnám teploty v ložnici Uložit se ke spánku, až když se cítíme unavení Pokud nás trápí opakující se myšlenky, "vylít" je z hlavy na papír Vytvořit si "uspávací rutinu" (stejný čas, činnosti) - mozek se tak připraví na spánek

Lucidní snění

Ačkoliv slovo "lucidní" znamená jasný, lucidní sen není jen jasný sen. Během lucidního snu si snící člověk uvědomuje, že je to pouze sen. Neznamená to však, že musí mít kontrolu nad vším, co se ve snu odehrává. Lucidní sny jsou pro mnohé lidi velmi přitažlivé, protože v nich jsou schopni dělat věci, které v běžné realitě nejsou možné, například ochutnat oheň nebo létat.

Nejlepší technika, jak se naučit lucidně snít, je být si vědom, pozorovat, poslouchat a věnovat pozornost detailům. Když si všimnete věci, která v příběhu nesedí, pochopíte, že se jedná o sen. Mentální návyky, které praktikujete během dne, mají tendenci pokračovat ve snech, takže schopnost lucidně snít se dá trénovat. Lidé schopní lucidního snění mají vyšší úroveň "znalosti". Takže pokud budete pozorně zkoumat vaše prostředí během dne a plně si uvědomovat přítomnost, možná časem začnete pozorovat, že ve vašich snech je něco jinak.

Falešné probuzení

Falešné probuzení je zajímavý fenomén, který nejpravděpodobněji zažijete, pokud vás čeká vzrušující den, nebo pokud máte často lucidní sny. Jedná se o velmi živé sny, ve kterých je snící přesvědčen, že se vzbudil do fyzické reality. Falešné probuzení může obsahovat vstávání, oblékání, snídaně a cestu do práce… všechny činnosti, které člověk denně dělá jako autopilot. Nakonec však začnete ve snu dělat komplexnější úlohu, která aktivuje ještě spící část mozku. Možná se podíváte v koupelně do zrcadla, nebo se pokusíte číst noviny na cestě do práce. To odhalí iluzorní povahu snu a vy se probudíte. Někteří lidé zažívají dokonce mnohonásobné falešné probuzení, ve kterých dělají stejné činnosti stále dokola, nevěda, kdy se opravdu probudili.

Jak rozpoznat falešné probuzení a přeměnit jej na lucidní sen:

Použijte budík - čísla a písmena se ve snech obtížně čtou, protože centra jazyka v mozku jsou ve spánku převážně vypnuta. Takže pokud se čísla a text po pár sekundách změní na nečitelné symboly, můžete tušit, že se jedná o sen. Otestujte svou paměť - pokuste si vzpomenout si na adresu vašeho bytu, nebo telefonní číslo. Pokud si nebudete schopni vybavit tyto detaily, pravděpodobně sníte. Dlouhodobá paměť se během REM spánku těžko aktivuje. Udělejte test prahu - jděte do vedlejší místnosti. Ve snech často narazíte na kuchyni namísto chodby, nějakou bizarní místnost nebo místo z vaší minulosti.

Použité zdroje:

Barlow, D. H., Durand, V. M. & Gottschalk, M. (2007). Psychopathologie: une perspective multidimensionnelle. Bruxelles: DeBoeck Université Plháková, A. (2003). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia. https://www.psychologytoday.com/blog/the-superhuman-mind/201212/lucid-dreaming-and-self-realization http://www.world-of-lucid-dreaming.com/false-awakenings.html

Vědci možná našli způsob, jak se zbavit předsudků a zlozvyků

Náš mozek během spánku neustále pracuje. Intenzivně do paměti zapisuje vzpomínky a události, které jsme během dne prožili. A dnes už dokonce víme i to, že můžeme ovlivnit, které vzpomínky si do paměti zapíše „silněji“.

Opakování je matka moudrosti

Když během dne něco vidíme nebo slyšíme, neurony v našem mozku vytvoří jedinečné uspořádání, které odpovídá získané informaci. A jakmile si tuto informaci potřebujeme vybavit, uspořádají se neurony do obdobného uspořádání – my si informaci vybavíme a tím, že jsme neurony opět přinutili k danému uspořádání, tuto informaci silněji vryjeme do naší paměti.

Ve zkratce tak můžeme říct, že čím častěji s danou informací pracujeme, tím silněji je v naší paměti zakořeněná. Pokud s nějakou informací pracujete pravidelně, už nad ní ani nemusíte přemýšlet. Pokud ji ale roky nepotřebujete, nejspíš ji brzy zapomenete.

Intenzitu ukládání informací do paměti lze ještě posílit používáním zvuků. Platí totiž, že pokud si nějakou informaci asociujeme se zvukovou stopou, snáze si ji pamatujeme – a navíc si ji vybavíme pokaždé, když slyšíme daný zvuk.

Vědci se těchto známých faktů pokusili využít – s cílem vytlačit z paměti zažité předsudky nebo špatné návyky. Příklad za všechny? Genderová diskriminace. Tak často ve svém okolí slyšíme, že ženy nejsou dobré ve vědeckých oborech, až si tuto informaci zafixujeme v dlouhodobé paměti a považujeme ji za pravdivou. Lze tento předsudek z paměti vytlačit a nahradit ho pozitivnější informací?

Jak z paměti vytlačit předsudky?

Ve Spojených státech proběhla studie, ke které se přihlásilo 40 bělošských studentů z Univerzity Northwestern ve věku od 18 do 30 let. Vědci nejdříve sérií testů zjistili, jaké mají tito lidé předsudky. A následně se je pokusili potlačit.

Všem účastníkům proto ukazovali obrázky s textem – fotografie žen, v jejichž souvislosti skloňovali slova jako matematika, fyzika a další vědy. Následně promítali obrázky černochů, v jejichž souvislosti používali pozitivní slova jako radost nebo smích. Ke každému obrázku navíc pustili účastníkům zvukový signál.

V další fází tohoto pokusu šli všichni studenti spát. Spánek trval 90 minut, během kterého byly účastníkům přehrávány stejné zvukové tóny, které slyšeli při promítání fotografií.

Když se všichni probudili, prošli tím samým testem na sociální vnímání, jako na úplném začátku pokusu. To, co výsledky ukázaly, všechny překvapilo.

Dlouhodobý efekt nikdo nečekal

Najednou totiž studenti reagovali úplně jinak – jejich ovlivnění negativními předsudky se snížilo až o 50 %! Ale to nebylo vše, co vědce šokovalo. Efekt měl navíc dlouhodobý účinek. Po týdnu se všichni sešli znovu a výsledky byly stále dobré – potlačení negativních předsudků se v paměti účastníků evidentně zakořenilo natrvalo.

Doposud známé způsoby na potlačování zlozvyků mají jenom krátkodobou účinnost – ztrácí ji zejména v momentě, kdy se testovaný člověk vrátí do společnosti. Zpět do své zaběhlé rutiny.

V případě pokusu na studentech z Univerzity Northwestern se ale nic takového nestalo – i po týdnu byli lidé negativními předsudky ovlivněni o 20 % méně než na začátku pokusu. A to přitom proběhl jen jeden krátký test… co by se asi stalo, kdyby se mu lidé podrobovali třeba i několik týdnů v kuse?

Podle vědců bude možné v budoucnosti použít tuto metodu na potírání předsudků. A to nejen těch rasových a genderových, ale také třeba sexuálních, náboženských nebo politických.

Největší optimisté dokonce věří, že podobně jako předsudky fungují i návyky. I ty máme zakořeněné ve své paměti a považujeme je za stereotyp. Je tedy možné metodu použít i třeba k odvyknutí kouření?

To nejspíš ukáže až čas.

Zdroje:

blogs.discovermagazine.com/d-brief/2015/05/28/reduce-prejudices-sleep

Potvrzeno výzkumem: online trénink mozku skutečně pomáhá

Dle nové studie z listopadu roku 2015 hraní online her se zaměřením na myšlení a paměť pomáhá starším lidem se zvládáním starostí v každodenním životě. Občané starší 50 let žijící ve Spojeném Království se během loňského roku zapojili do zcela unikátního výzkumu – a jeho výsledky mnohé překvapily.

Vědci v institutu Psychiatrie, Psychologie a Neurovědy na Kings College v Londýně prokázali, že trénování mozku pomocí online her zlepšuje paměť i myšlení a navíc pomáhá starším lidem zvládat běžné činnosti: cestování v městské hromadné dopravě, nakupování nebo vaření.

Už dřívější výzkumy ukázaly, že hraní online her zlepšuje kognitivní funkce, ale všechny pracovaly jen s malým vzorkem lidí a jejich výsledky tak nebyly dostatečně relevantní. Zmíněná studie, kterou mj. podporuje i společnost Alzheimer's Society, však pracuje se vzorkem 7 000 lidí a v dlouhodobém horizontu 6 měsíců. Její výsledky proto mají mnohem vyšší váhu.

Účastníci studie během výzkumu pravidelně hráli šest her. Tři logické (např. balancování se závažím na dětské houpačce) a tři na řešení problémů (např. poskládání číselně označených dlaždic do správného pořadí).

Účastníkům, kteří byli vybráni za spolupráce s BBC, Alzheimer's Society a Rady Zdravotnického Výzkumu, bylo doporučeno, aby hráli každou ze šesti her alespoň 10 minut kdykoli zrovna měli čas. Před začátkem studie, po šesti týdnech, po třech měsících a nakonec po šesti měsících pak všichni prošli kompletním testem na kognitivní funkce.

Po šesti měsících tréninku došlo k zásadnímu zlepšení ve skóre v testu každodenních činností u lidí starších 60 let a významnému zlepšení v logickém uvažování u lidí starších 50 let. Nejlepší výsledky vykazovali ti, kteří hráli online hry 5x týdně.

To, že lidem během stárnutí postupně slábne paměť, je normální. Dramatičtější úpadek však může naznačovat přicházející demenci, pro kterou je rychlá ztráta paměti typická.

Už předchozí výzkumy ukázaly, že lidé, kteří rádi luští křížovky, skládají puzzle nebo se učí novým dovednostem, mají menší sklon k demenci.

Tato nová studie by však mohla přinést ještě něco nového – totiž nabídnout efektivní a jednoduchý způsob pomoci, která snižuje nebezpečí ztráty kognitivních funkcí v pokročilém věku.

Dr. Anne Corbett z Wolfsonského centra pro nemoci spojené se stárnutím na institutu Psychiatrie, Psychologie a Neurovědy na King's College v Londýně říká: „Trénink mozku pomocí online her a jejich dopad může být extrémně důležitý pro starší lidi, kteří hledají způsob, jak si prodloužit svoje kognitivní zdraví. Tyto online hry by mohly být dostupné pro širokou veřejnost a také by mohly mít významný dopad na zdraví občanů po celém světě.“

„Náš výzkum potvrzuje názor, že i zdánlivě malé změny v životním stylu pomáhají zachovat kognitivní funkce a potencionálně snižují riziko jejich úpadku v pozdějším věku. To je důležité zvláště tehdy, kdy nemáme k dispozici léky na léčbu demence.“

Dr. Doug Brown, ředitel Výzkumu a Vývoje pro Alzheimer's Society, dodává: „Takové online hry můžou být milionovým odvětvím. Podobné výzkumy nám pomáhají porozumět, co všechno hry dokážou pro naše zdraví udělat.“

„I když ani tento výzkum nebyl dostatečně dlouhý, aby otestoval, zda hry pomáhají k předcházení kognitivnímu úpadku nebo demenci, je skvělé vidět, že mají pozitivní dopad na zvládání každodenní úkolů i logické uvažování.“

„S rychle stárnoucí populací, je velmi důležité získat hmatatelný důkaz, že tento způsob tréninku mozku má pozitivní vliv na kognitivní funkce, které každý den využíváme. Jak vláda, tak i společnost, musí hledat cesty, jak zajistit seniorům nezávislý a důstojný život,“ uzavřel Brown.

Zdroje:

Corbett, A et al (2015) 'The Effect of an Online Cognitive Training Package in Healthy Older Adults: An Online Randomized Controlled Trial' JAMDA DOI: http://dx.doi.org/10.1016/j.jamda.2015.06.014 https://www.alzheimers.org.uk www.kcl.ac.uk/ioppn/news/records/2015/november/​Brain-training-improves-memory-and-performance-of-everyday​-tasks-in-older-people.aspx