Přečtěte si náš blog

Široká veřejnost

14. října 2014
Pole jakkoli úrodné přece bez obdělání úrodu přinášet nemůže.

– Marcus Tullius Cicero

Nestačí vědět, vědění se musí použít.

– J.W. Goethe

Nebojte se jít pomalu. Je to lepší, než zůstat stát na místě.

čínské přísloví

Každý, bez ohledu na věk, vzdělání nebo status, v sobě nosí určitý potenciál. Je to jakýsi rezervoár toho, co bychom všechno mohli dokázat, kdybychom k tomu měli příslušné podmínky. Jak ho rozvíjet k našemu prospěchu. Tento potenciál se týká všech oblastí našeho života – smysluplného bytí, prožívání, řešení problémů, dosahování cílů, a dalších, na které si jen vzpomenete. Každý z nás se narodil s určitou genetickou výbavou, která se rozvíjí ruku v ruce s prostředím a podněty, které nás obklopují. Ne vždy nám dává aktuální prostředí ale možnost využít všechny naše vlohy, už třeba jenom proto, že nám chybí určité, ty správné podněty. Kdo chce pracovat na svém vnitřním životě, může vyhledat třeba pomoc psychologa. Kdo chce pracovat na své fyzické výkonnosti, věnuje se různým sportům. Kdo chce rozvíjet svou mentální výkonnost, může trénovat s online projektem Mentem.

Zlepšení vaší mentální výkonnosti se odrazí v mnoha oblastech vašeho života. Podobně jako fyzické cvičení vám přinese lepší fyzickou pohyblivost, důvěru ve své tělo, a díky vylučovaným endorfinům i příjemné pocity, trénink mysli pro vás bude mít podobný přínos. Pomůže vám více rozvíjet a důvěřovat svým kognitivním schopnostem, což se odrazí jak v každodenní činnosti, tak i v profesionálním životě. Navíc je veden formou her, takže to pro vás bude spíše zábava a ještě u toho budete zdokonalovat svou mysl. A možná, že dojdete i k obzorům, o kterých jste před tím neměli ani tušení.

  přečteno 1862×
Začít trénovat svůj mozek Zpět na výpis
Mgr. Ivana Jakubeková
Psycholožka, terapeutka. Absolvovala jednooborovou psychologii na FF MU v Brně. Mezi její další odborné vzdělání patří psychoterapeutický výcvik, kurzy a praxe v oblasti klinické psychologie a psychodiagnostiky. Osm let pracovala v Krizovém centru pro děti. V současné době pracuje v Pedagogicko-psychologické poradně a provozuje soukromou psychologickou praxi.

Podobné články

Genetika a mentální výkon

Čeho všeho můžeme tréninkem dosáhnout? Jak veliké jsou naše schopnosti? Dokážeme víc, než si myslíme? Kde jsou naše hranice? Existují vůbec nějaké?

Na příkladu fyzického cvičení si zkusíme přiblížit některé aspekty tréninku mentálního.

Člověk se rodí s určitou genetickou výbavou. Geneticky je dané v podstatě všechno. Tělesné proporce, dispozice i vlastnosti. Výška, barva očí, krevní skupina, barva vlasů, délka prstů, sklony k obezitě, k srdečním chorobám, tělesná specifika (např. albinismus, některé choroby jako porucha krevní srážlivosti a další) i abnormality (např. Downův syndrom, anencefalus, ...). Geneticky dané jsou i hraniční možnosti fyzického výkonu. Například délka nohou u běžců či agilita či ohebnost u gymnastů, apod.

Předurčeni k úspěchu?

V dětství se obvykle pozná, které dítě má vlohy ke které činnosti. Děti nadané pro sport navštěvují sportovní kroužky, kde se jejich vlohy rozvíjí, zlepšuje se jejich kondice, trénuje se jejich ohebnost, agilita, buduje se specifická svalová hmota. Pravidelným tréninkem se pracuje na rozvoji těchto a dalších dílčích dovedností. Některé děti z kroužků odejdou pro "nedostatek talentu", nebo protože je to prostě nebaví, jiné ukončí sportovní "kariéru" během střední školy, a některé se začnou sportu věnovat profesionálně. Ani tady však není zdaleka vyhráno. Republikové mistrovství může vystřídat mistrovství celosvětové, či Olympiáda.

Není pochyb, že vrcholoví sportovci tvrdě dřou, pravidelně trénují, a s podporou odborného týmu (trenéři, lékaři, nutriční specialisté, psychologové, ad.) pracují na co nejlepších výsledcích a nejvyšších výkonech. A přece, zpravidla vyhrává jen jeden. Jen jeden je nejlepší. V dané disciplíně, v dané kategorii, v daném roce, v daném věku. Proč všichni, kteří tak tvrdě dřeli nedosáhli stejného - tak dobrého výkonu? Pomineme-li vhodnou "konstelaci hvězd", dávku štěstí a další vedlejší faktory, odpověď se stáčí k jediné odpovědi. Na "vině" je genetika. Vrcholoví sportovci rozvíjejí vlohy vhodné ke sportu až k hranicícm svých možností. Už jen kvůli tomu, že soupeř je např. o tři centimetry vyšší, může skočit do výšky o něco víc, a to i navzdory tomu, že tento svůj nedostatek mohu kompenzovat větší svalovou silou v nohách, ev. rukách, ohebností i mrštností. Ale ruku na srdce, kdo z nás má v běžném pracovním životě čas zkoušet, kam až jeho fyzické schopnosti sahají?

Oproti tomu jsou děti, které takovou příležitost nedostanou, a jejich vlohy rozvíjeny nejsou. Proto mohou děti, jejichž vlohy rozvíjeny jsou, dosáhnout v určitých ohledech lepších výsledků, než děti, jejichž vlohy mohou být pro danou oblast lepší, ale rozvíjeny nejsou. Je důležité vědět, že rozvoj určitých schopností závisí nejen na genetické dispozici, ale i na vlivu prostředí. Prostředí totiž svou stimulací působí na určitou oblast genů, které se díky této stimulaci mají možnost "realizovat". Pokud je stimulace prostředí na organismus stereotypní, ostatní geneticky podložené vlohy možnost k realizaci nedostanou. A to je škoda.

Duševní trénink funguje na podobném principu

Podobně to funguje i s tréninkem duševních, potažmo mentálních dovedností. Podívejte se například na herce. Celý život trénují paměť, a další mentální schopnosti, a mohou se učit další role až do vysokého věku. Příznivý mentální výkon se také odráží v jejich duševní a nezřídka i fyzické svěžesti. Obchodník trénuje komunikační a prezentační dovednosti, i když se mu zpočátku nemusí moc dařit, s postupným tréninkem neustále zlepšuje prodejní strategie. Podobně jsou na tom učitelé či vědečtí pracovníci. Profesionální řidiči, letečtí dispečeři či piloti, to jsou profese náročné na pozornost a práci pod tlakem. Tam, kde z počátku musí investovat více energie do činností potřebných pro výkon profese, po čase jsou díky tréninku investice menší a výkonnost lepší. Díky tomu i nabytým zkušenostem se potom mohou posouvat na vyšší, třeba i řídící pozice. Navíc se tyto schopnosti, potřebné pro výkon jejich profesí, pozitivně odrazí i v jejich dalším životě.

Oproti fyzickému, je to s mentálním tréninkem přece jen jednodušší, protože ho můžeme provádět z domova, nebo prakticky kdekoli, kde je online připojení (při moderních technologiích to může být i cestování vlakem či autobusem, kavárna, atp.). I přesto se na něj v našich podmínkách zapomíná více než na trénink fyzický.

Mozek a výživa I.

Palivem pro mozkovou činnost je glukóza. Tu tělo získávám štěpením cukrů. Mozek si neumí vytvářet zásoby energie, proto vyžaduje její neustálý příjem.

Co je to glukóza?

Glukóza je vlastně hroznový cukr, je nazývána také krevním cukrem. Je to jednoduchý cukr, který je obsažen v řadě přírodních cukrů, jako je např. maltóza, sacharóza, galaktóza a polysacharidy, např. škrob nebo glykogen. Glukóza se nachází v rostlinách jako jeden z produktů fotosyntézy. Vyskytuje se ve sladkých plodech ovoce a v medu. Kaloricky je stejně vydatná jako řepný cukr, ale má asi o 20% menší sladivost. Glukóza vzniká také štěpením složitých sacharidů, jako je například škrob, který se vyskytuje v bramborách, kukuřici a obilovinách.

Zásobujte svůj mozek

Pro energetické zásobení mozku glukózou jsou tedy nejvhodnější potraviny obsahující cukry. Ovšem pozor, neplatí úměra, že čím více sacharidů sníme, tím více bude náš mozek pracovat. Mozek si z krve odebere pouze potřebné množství glukózy pro svůj optimální výkon, zbytek energie, který není využit (ani pro další energetické potřeby organismu, např. činnost svalů), se přeměňuje na glykogen a ukládá se v těle jako zásoba energie. Ten se však v této podobě může uchovávat jen v určitém množství, takže další přebytky glukózy jsou přeměňovány na tuk. Mozek a červené krevní buňky přitom spotřebují za jeden den průměrně asi 150g glukózy.

Nejlepším zdrojem sacharidů, tedy cukrů, jsou celozrnné potraviny a sladké ovoce, které zároveň obsahují vlákninu, takže se glukóza uvolňuje během trávení postupně a dodává mozku tak energii kontinuálně, nikoli naráz.

Pozor ovšem na potraviny s vysokým obsahem škrobů.

Ty jsou stravovány poměrně rychle. Dochází k vysokému a relativně prudkému vzestupu hladiny krevního cukru, což podporuje zvýšenou produkci inzulínu. O to rychleji jsou potom stráveny a dostaví se hypoglykémie, což je pokles hladiny cukru v krvi. Mozek se tak dostane do útlumu, což nejběžněji známe při "poobědové únavě". Potom pocítíte hlad a kolotoč začne nanovo. Nehledě na to, že tímto procesem si zaděláváte na cukrovku II. typu.

Bez kyslíku mozek nepřežije déle než 6 minut

Mozek ovšem taktéž nemůže fungovat bez neustálého přísunu kyslíku. Ten se do něj dostává transportem krevním řečištěm. Pokud mozek nedostává kyslík po dobu od 4 do 6 minut, jeho tkáň odumírá. To je například problém při mozkové mrtvici, kdy díky nedostatečnému zásobení určitých cévek v mozku odumírá příslušná tkáň. Proto je kromě mozku také třeba pečovat o svůj srdečně cévní systém. Tělo i mozek je komplexní nástroj a proto je potřeba o něj pečovat ve všech ohledech – o celé tělo, ale i duši a psychický stav.

Abychom příliš neodbočili od tématu. Mozek a nervová tkáň spotřebovává asi 20% vdechnutého kyslíku. Nedostatek kyslíku postihuje jako první nervový systém. Při mírném nedostatku pociťujeme slabost, či chvilkovou nepozornost. Trvá-li nedostatek kyslíku déle, nastávají poruchy logického myšlení, krátkodobé paměti a smyslů, zejména zraku, poruchy hybnosti, ad.

Kyslík zlepšuje koncentraci, pozornost, paměť, zlepšuje spánek, přirozenou cestou odstraňuje bolesti hlavy, zpomaluje stárnutí, zvyšuje odolnost organismu, zklidňuje a stabilizuje nervový systém a je zdrojem dobré nálady.

Jak si zajistit dostatek kyslíku?

Nejlepším způsobem, jak dostat do těla a tedy i do mozku kyslík, je přiměřený pohyb. Kromě toho se hlava „pročistí“ a člověk přijde na jiné myšlenky. Také se odreaguje od činnosti spojené s mozkovým výkonem, eventuálně zatíží jiné mozkové okruhy než při řešení běžných denních úkolů. Při svalové zátěži se do mozku také vyplavují endorfiny, nazývané též „přírodní opiáty“ či „hormony štěstí“. Způsobují pocit spokojenosti a celkového úspěchu v životě.

Přísun kyslíku do mozku lze také regulovat uměle. Známé jsou tzv. kyslíkové bomby používané např. v lékařství.

Zdroje:

Wikipedia: Glukóza Wikipedia: Hypoxie Hypoxie Wikipedia: Endorfin

Tréninkem lze oddálit zhoršování kognitivních funkcí

V současné době neustále roste počet lidí s neurodegenerativními onemocněními (dříve nazývanými také demence). Tenhle trend úzce souvisí se stárnutím populace, kdy se v populaci zvyšuje procento lidí ve věku nad 65 let. Pričemž lidi nad 65 let mají asi 5% riziko vzniku jedné z forem neurodegenrativního onemocnění, ve věku nad 80 let se tato pravděpodobnost zvyšuje až zhruba na 25%. Kognitivní deficit, kterí se s těmito diagnozami spojuje vede k omezení samostatnosti pacienta a zvýšené spotřebě zdravotnické péče. Proto se v poslední době směřuje hodně energie a také peněz do studia kognitivního tréninku u starší populace. Výzkumů, které sledovali vlyv tréninku u seniorů již prokázali, že trénink zlepšuje kognitivní fukcne, informace o tom jak dlouho tento efekt vydrží a také jaký dopad má na každodenní fungování a samostatnost člověka byly vzácné. Nedávno byly publikovány výsledky jedné z nejnovějších a nejrozsáhlejších studií, které poskytují i tyto údaje.

Americká studie ACTIVE (The Advanced Cognitive Training for Independent and Vital Elderly) tak odstartovala v roce 1999 s cílem zjistit vlyv kognitivního tréninku na kogn.výkon a denní fungování u seniorů. Do studie se přihlásilo téměř 3000 zdravých dobrovolníků s průměrným věkem 74 let. Absolvovali 10 tréninkových sezení v průběhu 5 až 6 týdnů. Jedni pro trénink paměti, další trénovali rychlost zpracovávání a třetí skupina účastníků se věnovala tréninku usuzování. U některých pak po 11 a 35 měsících následovaly 4 opakovací sezení. Tyto tři domény tréniku nebyly vybrány náhodně. S věkem nejvíce ze všech slábnou a zároveň významných způsobem ovlivňují samostatnost člověka.

Měření výkonu v kognitivního výkonu bylo provedeno před tréninkem, pak těsně po, po 1 roce, po 2,3,5, a nakonec po 10 letech. Trénink usuzování a rychlosti zpracování vedl k vyššímu výkonu i po deseti letech. V případě paměťového tréninku zlepšení vydrželo "jenom" 5 let. Účastníci všech skupin včetně "pamatovací" zaznamenali jisté snížení schopnosti provádět běžné denní aktivity, jako nakupování a práce s penězi, péče o děti nebo domácí mazlíčky a pod. Ale ti kteří trénovali, na tom byly líp jak jejich protějšky z kontrolní skupiny.

Trénink může tedy podle výsledků této studie, oddálit úpadek kognitivních funkcí a znížení samostatnosti u starší populace.

Specifické poruchy učení

Každý z nás se s těmito poruchami již setkal. Ať už některou z nich trpí sám, nebo se v jeho okolí vyskytuje příbuzný, známý či kamarád, specifické poruchy učení se v populaci nevyskytují jen zřídka.

První zmínky o těchto poruchách můžeme vypátrat již v 20. letech minulého století, jejich přesnější diagnostika a výzkum začaly v 60. letech. Přesná diagnostika a povědomí široké veřejnosti o poruchách učení je důležitá zejména proto, že děti takto diagnostikovány nemají problémy jen se školním prospěchem, ale i se sebevědomím, které jde ruku v ruce právě s dobrými známkami a uznáním spolužáků. Není výjimkou, že poruchami učení trpí děti nadané, proto včasná a správná diagnostika může takové nadání odhalit a pomoci dítěti úspěšně zvládat nároky školy.

Celkově můžeme poruchy učení rozdělit na dvě skupiny. Jednou jsou poruchy, které nebrání dítěti v úspěšném fungování ve škole. Patří mezi ně například dysmúzie, specifická porucha vyznačující se neschopností správně rozpoznávat tóny a melodie, také neschopností správně vyjadřovat tóny, či hlasovými a vokálními obtížemi při zpěvu. Dalšími jsou dyspinxie, ​​porucha kreslení, zda dyspraxie, porucha koordinace, spojená s obtížemi při rytmickém pohybu či neobratností.

Druhou skupinou jsou poruchy vážnější, které přímo zasahují do každodenního školního života dítěte. První z nich, které se budeme věnovat je známá dyslexie. Je to porucha čtení, kdy se dítě s přiměřeným nadáním z dobrých sociokulturních podmínek v běžné výuce není schopno naučit číst. Dyslexie může mít různé příčiny, například nedostatky v zrakové nebo sluchové percepci, problémy s plynulostí očních pohybů, celková dynamika psychických procesů. S dyslexií velmi často bývá spojena dysortografie, porucha pravopisu. Nejčastěji se vyznačuje vynecháváním hlásek ve slovech či komolení slov. Také jsou typické problémy se správným použitím i / y, nebo nedostatečným rozlišováním písmen, které se na sebe v psané formě podobají (b, d, p). Do hry opět může vstupovat dynamika psychických procesů (dítě píše příliš pomalu a nestíhá, naopak dítě píše rychle a unáhleně). Podobně znějící poruchou je dysgrafie, která je typická problémy s psaním. Nejde však o gramatiku a pravopis, jak to bylo v předchozím případě, ale o vizuální stránku písma. Dítě se i přesto, že netrpí motorickou poruchou, nedokáže naučit čitelně psát, písmena splývají, vyskytuje se škrtání a gumování, psaní mimo linek sešitu, písmena jsou nečitelně malá nebo příliš velká. Dítě s touto poruchou často drží při psaní tužku křečovitě, objevuje se bolest ruky. Poslední poruchou, které se dnes budeme věnovat je dyskalkulie. Už z názvu můžeme uhodnout, že se jedná o poruchu matematických schopností. Dítě má problémy s počítáním, jde pravděpodobně o poruchu pramenící z potíží v chápání symbolů až problémů v abstraktním myšlení.

Diagnostika specifických poruch učení probíhá ve velké většině případů v pedagogicko-psychologické poradně na doporučení učitele. Dítě je na první pohled šikovné, ale v určité sféře školního fungování se mu nedaří. Takové vyšetření je učitelem navrženo rodičům, ti musí s vyšetřením souhlasit a dítě na něj objednat.

Vyšetření samotné se skládá ze všeobecných testů inteligence, percepce, laterality (levorukost / pravorukost), vyšetření koordinace, pozornosti. Dále se pracuje se specifickými testy určenými pro konkrétní poruchy, na které se objevilo podezření (zkouška čtení, psaní, matematických schopností). Při diagnostice se samozřejmě pracuje i s informacemi od učitelů, rodičů, z rodinné anamnézy.

Pokud se u dítěte prokáže porucha učení, následuje úprava studijního plánu, která většinou znamená určitou změnu v hodnocení dítěte v konkrétním předmětu. Například děti s dysortografií nemají hodnocené diktáty a podobně. Taková změna v hodnocení může přinést dítěti úlevu, zmírnit stres ze školy a zvýšit nízké sebevědomí. Právě proto je povědomí o poruchách učení a jejich diagnostika velmi důležitá a neměla by se zanedbávat.