Přečtěte si náš blog

Široká veřejnost

14. října 2014
Pole jakkoli úrodné přece bez obdělání úrodu přinášet nemůže.

– Marcus Tullius Cicero

Nestačí vědět, vědění se musí použít.

– J.W. Goethe

Nebojte se jít pomalu. Je to lepší, než zůstat stát na místě.

čínské přísloví

Každý, bez ohledu na věk, vzdělání nebo status, v sobě nosí určitý potenciál. Je to jakýsi rezervoár toho, co bychom všechno mohli dokázat, kdybychom k tomu měli příslušné podmínky. Jak ho rozvíjet k našemu prospěchu. Tento potenciál se týká všech oblastí našeho života – smysluplného bytí, prožívání, řešení problémů, dosahování cílů, a dalších, na které si jen vzpomenete. Každý z nás se narodil s určitou genetickou výbavou, která se rozvíjí ruku v ruce s prostředím a podněty, které nás obklopují. Ne vždy nám dává aktuální prostředí ale možnost využít všechny naše vlohy, už třeba jenom proto, že nám chybí určité, ty správné podněty. Kdo chce pracovat na svém vnitřním životě, může vyhledat třeba pomoc psychologa. Kdo chce pracovat na své fyzické výkonnosti, věnuje se různým sportům. Kdo chce rozvíjet svou mentální výkonnost, může trénovat s online projektem Mentem.

Zlepšení vaší mentální výkonnosti se odrazí v mnoha oblastech vašeho života. Podobně jako fyzické cvičení vám přinese lepší fyzickou pohyblivost, důvěru ve své tělo, a díky vylučovaným endorfinům i příjemné pocity, trénink mysli pro vás bude mít podobný přínos. Pomůže vám více rozvíjet a důvěřovat svým kognitivním schopnostem, což se odrazí jak v každodenní činnosti, tak i v profesionálním životě. Navíc je veden formou her, takže to pro vás bude spíše zábava a ještě u toho budete zdokonalovat svou mysl. A možná, že dojdete i k obzorům, o kterých jste před tím neměli ani tušení.

  přečteno 1722×
Začít trénovat svůj mozek Zpět na výpis
Mgr. Ivana Jakubeková
Psycholožka, terapeutka. Absolvovala jednooborovou psychologii na FF MU v Brně. Mezi její další odborné vzdělání patří psychoterapeutický výcvik, kurzy a praxe v oblasti klinické psychologie a psychodiagnostiky. Osm let pracovala v Krizovém centru pro děti. V současné době pracuje v Pedagogicko-psychologické poradně a provozuje soukromou psychologickou praxi.

Podobné články

Genetika a mentální výkon

Čeho všeho můžeme tréninkem dosáhnout? Jak veliké jsou naše schopnosti? Dokážeme víc, než si myslíme? Kde jsou naše hranice? Existují vůbec nějaké?

Na příkladu fyzického cvičení si zkusíme přiblížit některé aspekty tréninku mentálního.

Člověk se rodí s určitou genetickou výbavou. Geneticky je dané v podstatě všechno. Tělesné proporce, dispozice i vlastnosti. Výška, barva očí, krevní skupina, barva vlasů, délka prstů, sklony k obezitě, k srdečním chorobám, tělesná specifika (např. albinismus, některé choroby jako porucha krevní srážlivosti a další) i abnormality (např. Downův syndrom, anencefalus, ...). Geneticky dané jsou i hraniční možnosti fyzického výkonu. Například délka nohou u běžců či agilita či ohebnost u gymnastů, apod.

Předurčeni k úspěchu?

V dětství se obvykle pozná, které dítě má vlohy ke které činnosti. Děti nadané pro sport navštěvují sportovní kroužky, kde se jejich vlohy rozvíjí, zlepšuje se jejich kondice, trénuje se jejich ohebnost, agilita, buduje se specifická svalová hmota. Pravidelným tréninkem se pracuje na rozvoji těchto a dalších dílčích dovedností. Některé děti z kroužků odejdou pro "nedostatek talentu", nebo protože je to prostě nebaví, jiné ukončí sportovní "kariéru" během střední školy, a některé se začnou sportu věnovat profesionálně. Ani tady však není zdaleka vyhráno. Republikové mistrovství může vystřídat mistrovství celosvětové, či Olympiáda.

Není pochyb, že vrcholoví sportovci tvrdě dřou, pravidelně trénují, a s podporou odborného týmu (trenéři, lékaři, nutriční specialisté, psychologové, ad.) pracují na co nejlepších výsledcích a nejvyšších výkonech. A přece, zpravidla vyhrává jen jeden. Jen jeden je nejlepší. V dané disciplíně, v dané kategorii, v daném roce, v daném věku. Proč všichni, kteří tak tvrdě dřeli nedosáhli stejného - tak dobrého výkonu? Pomineme-li vhodnou "konstelaci hvězd", dávku štěstí a další vedlejší faktory, odpověď se stáčí k jediné odpovědi. Na "vině" je genetika. Vrcholoví sportovci rozvíjejí vlohy vhodné ke sportu až k hranicícm svých možností. Už jen kvůli tomu, že soupeř je např. o tři centimetry vyšší, může skočit do výšky o něco víc, a to i navzdory tomu, že tento svůj nedostatek mohu kompenzovat větší svalovou silou v nohách, ev. rukách, ohebností i mrštností. Ale ruku na srdce, kdo z nás má v běžném pracovním životě čas zkoušet, kam až jeho fyzické schopnosti sahají?

Oproti tomu jsou děti, které takovou příležitost nedostanou, a jejich vlohy rozvíjeny nejsou. Proto mohou děti, jejichž vlohy rozvíjeny jsou, dosáhnout v určitých ohledech lepších výsledků, než děti, jejichž vlohy mohou být pro danou oblast lepší, ale rozvíjeny nejsou. Je důležité vědět, že rozvoj určitých schopností závisí nejen na genetické dispozici, ale i na vlivu prostředí. Prostředí totiž svou stimulací působí na určitou oblast genů, které se díky této stimulaci mají možnost "realizovat". Pokud je stimulace prostředí na organismus stereotypní, ostatní geneticky podložené vlohy možnost k realizaci nedostanou. A to je škoda.

Duševní trénink funguje na podobném principu

Podobně to funguje i s tréninkem duševních, potažmo mentálních dovedností. Podívejte se například na herce. Celý život trénují paměť, a další mentální schopnosti, a mohou se učit další role až do vysokého věku. Příznivý mentální výkon se také odráží v jejich duševní a nezřídka i fyzické svěžesti. Obchodník trénuje komunikační a prezentační dovednosti, i když se mu zpočátku nemusí moc dařit, s postupným tréninkem neustále zlepšuje prodejní strategie. Podobně jsou na tom učitelé či vědečtí pracovníci. Profesionální řidiči, letečtí dispečeři či piloti, to jsou profese náročné na pozornost a práci pod tlakem. Tam, kde z počátku musí investovat více energie do činností potřebných pro výkon profese, po čase jsou díky tréninku investice menší a výkonnost lepší. Díky tomu i nabytým zkušenostem se potom mohou posouvat na vyšší, třeba i řídící pozice. Navíc se tyto schopnosti, potřebné pro výkon jejich profesí, pozitivně odrazí i v jejich dalším životě.

Oproti fyzickému, je to s mentálním tréninkem přece jen jednodušší, protože ho můžeme provádět z domova, nebo prakticky kdekoli, kde je online připojení (při moderních technologiích to může být i cestování vlakem či autobusem, kavárna, atp.). I přesto se na něj v našich podmínkách zapomíná více než na trénink fyzický.

Řídící pracovníci

" Nálada vůdce je nakažlivá. "

– Jack Welch

Manažeři nebo řídí pracovníci je široká skupina lidí, kteří jsou ve větší či menší míře zodpovědni za řízení, organizaci, plánování a výsledky určitých činností v nějaké firmě, společnosti, či státní organizaci.

Nároky kladné na osobu manažera jsou vysoké. Jedná se jednak o schopnosti související s již výše uvedenými činnostmi, dále je to například odolnost vůči stresu, práce pod časovým tlakem, efektivní organizace několika pracovních činností naráz, a další. Mnohdy se tento obor studuje na některé ze středních či vysokých škol, ale moho úspěšných manažerů také nalezneme bez vysokoškolského diplomu, protože v tomto oboru, snad více, než ve kterém jiném platí, že ne vše se dá na škole naučit.

Manažeři v podstatě neustále vykonávají určitý dynamický komplex činností. Často jsou to velmi zaměstnaní lidé, kteří mají málo volného času. Odpočinek, byť aktivní, by pro ně měl být povinnou výbavou, protože jen tak si mohou odpočinout a zregenerovat se od denních víceméně stereotypních činností. Fyzická aktivita v tomto případě k tomu bývá velmi vhodnou příležitosti.

Odpočinout si by měl ale také mozek. Nemáme teď na mysli úplnou mentální pasivitu, ale například provádění drobných mentálních cvičení a činností, nejraději tedy her. Hraje si rád každý. Dobrá hra funguje jednak jako odreagování se od složitých a často každému svým způsobem vlastních stereotypních myšlenkových procesů. Stimuluje také dílčí poznávací procesy, takže nemusíte mít pocit, že když strávíte několik desítek minut hrami Mentem tréninku, bude váš čas naprosto zbytečný a ztracený. Zcela naopak.

" Jestliže se chováme k lidem podle toho, kdo jsou, škodíme jim. Jestliže se k nim chováme podle toho, jací by mohli být, pomáháme jim dosáhnout na jejich limity. "

– J.W. Goethe

Hrát si je zdravé. Můžete otestovat úroveň vašich stávajícíh schopností v jednotlivých oblastech poznávacích procesů. Můžete si hrát, a přitom jako bonus a "vedlejší efekt" vaší hry bude trénování a zvyšování vašich kognitivních schopností.

V managementu uplatníte všechny oblasti schopností, které MT nabízí. Rozvinete ještě více svůj myšlenkový poteciál, a ještě si u toho bude hrát. Vaše práce se stane efektivnější. Navíc se můžete časem naučit různá řešení podobných problémů, což vede k rozvoji tvořivost, která je pro úspěšné manažery tak důležitá.

A v neposlední řadě: pomyslete, jaké další možnosti a obzory se mohou před vámi rozvinout, budou-li si hrát i vaši zaměstnanci.

" Seženete-li do vedení firmy dostatek stejně smýšlejících lidí, začnou se procesy samy od sebe zlepšovat. Lidé zde rádi vynalézají a to přitahuje další, kteří rádi vynalézají. "

– Jonas Ridderstrale

Využíváme jenom 10% kapacity mozku?

Žádný vědecký objev moderní psychologie nedává za pravdu rozšířenému mýtu, podle kterého „průměrný člověk využívá jenom 10% kapacity svého mozku.“ Jak je ale možné, že je tak rozšířený?

Za nejpravděpodobnější kořeny tohoto omylu je považován výrok jednoho z prvních psychologů - Williama Jamese, který se ve svém díle Energie lidí vyjádřil, že lidé za život rozvinou jenom 10% jejich skrytých mentálních schopností. Odkazoval tím na vágní, blíže nespecifikovaný pojem mentální energie. Za další možný zdroj omylu se považují pokusy slavného neurovědce Wildera Penfielda, který při elektrické stimulaci různých částí mozku zjistil, že stimulace některých oblastí nevede k žádným vnějším projevům. To byly ale neurovědy 30let a dnes už víme, že každá buňka v mozku plní spolu s ostatními určitou funkci. Myslím, že dalším možným zdrojem podpory pro mýtus se stal objev gliových buněk, které vedle neuronů tvoří asi 85% objemu mozku. Donedávna se jejich funkce podceňovala a mělo se za to, že pouze drží mozek pohromadě (odsuď jejich jméno – glia = latinsky lepidlo) a jsou odpovědné za jeho zásobení živinami a kyslíkem. Opak je ale pravdou a proto zase nemůžeme dát 10 procentnímu mýtu za pravdu.

Pokud jste doteď mýtus pokládali za pravdivý, nemusíte se cítit špatně, ukazuje se, že zhruba polovina učitelů v Nizozemí i Anglii mu také věří.

Jakkoliv mýtus vznikl a byl podporován, nic z toho, co dnes o mozku víme, nám nedovoluje uvažovat o jeho opodstatněnosti. Dokonce, i když oddychujeme nebo spíme, jsou některé části mozku téměř stejně aktivní jako přes den. Také u závažných poškození mozku (po mozkových příhodách nebo úrazech), kdy odumírá nebo je poškozeno méně než několik procent buněk mozku, je omezení funkčnosti nervové soustavy rozsáhlé a výrazně ovlivňuje život člověka. Kdybychom 90% mozku nepotřebovali, jakékoliv jeho poškození by se obešlo bez tak závažných následků.

Jak by mohl pod tlakem evoluce přežít organizmus, kterému mozek funguje jenom na deset procent a spotřebuje nato pětinu energie celého organizmu?

Abychom se vrátili zpátky k Williamu Jamesovi, domnívám se, že jeho odkaz je poněkud subtilnější. Každý z nás by dokázal zaběhnout půlmaraton, nebo si zapamatovat hlavní města všech států země. Ale potenciál jako takový nestačí a pro rozvinutí všech našich možností je zapotřebí vůle a práce. A možná těch 10% je naším potenciálem – v energii našich svalů, kapacity plic, kapacity paměti – a naše snažení představuje zbylých 90% cesty k úspěchu.

Pro pacienty

Na těchto stránkách jsme už upozorňovali, že trénování kognitivních funkcí je důležité u pacientů po poškození mozku, teda u pacientů, kteří mají poškozené kognitivní funkce a potřebují je rehabilitovat.

Zhoršení kognitivních schopností nastává ale i u lidí trpící psychickou nemocí. Hlavní úbytek kognitivních schopností byl zjištěn u nemocí ze schizofrenního okruhu nebo u lidí po tzv.psychotické epizodě. Výzkumníci našli zhoršení především v těchhle oblastech: pozornost, pracovní paměť, učení se, řešení problému a porozumění jazyka.

Všechny tyto funkce jsou důležité pro lepší fungování člověka v pracovním ale i soukromém životě, Schopnost plánování a konstruktivního řešení problému ovlivňuje míru přežívaného stresu a teda i celkovou pohodu. Proto je důležité, aby se pacienti trpící některou duševní nemocí o své psychické schopnosti starali a trénovali je.

Doktoři zvyknou odporoučet osmisměrky, nebo křížovky, které hlavně trénují pozornost a již nedobodnuty vědomosti. V kognitivních hrách, trénujete také paměť, schopnost plánování a další z kognitivních funkcí. Duševní nemoci jsou stejně, ne-li více nebezpečné než somatické. Když si zlomíte nohou, taky jí musíte rehabilitovat, než začnete dobře chodit. Stejně byste měli postupovat i u duševních nemocí.

" Naše těla jsou zahrady, jež ošetřuje naše vůle - zahradník. Ten rozhoduje o tom, co z nich vyroste. "

– Shakespeare

V různých krizových situací trpí i naše vůle něco dělat. Často vzniká začarovaný kruh, kdy se člověku nechce nic dělat a pak je sebou znechucen, a proto nemá energii něco dělat. Tento kruh se dá narušit jednoduchými aktivitami, jako procházka po venku, nebo nějaké lehké kognitivní cvičení a hry, které jsou na jednou stranu odpočinkové a na druhou jimi trénujete své kognitivní funkce.