Přečtěte si náš blog

Neuron a jeho stavba

Nervový systém se skládá z centrální nervové soustavy (mozek a mícha), a z periferní nervové soustavy (nervy, které přinášejí informace z celého těla a ovládají svaly). Mozek a mícha tedy fungují jako hlavní manažeři organismu. Jejich pokyny vykonávají podřízené nervy a svaly prostřednictvím propracované komunikační sítě poskládané z neuronů. Činnost neuronů, tedy nervových buněk, je velmi významná. Umožňuje komunikaci, řízení, ale i vznik našich myšlenek, pocitů a chování.

Věděli jste, že…?

Mozek sestává z přibližně 100 miliard neuronů? Neurony se na počátku těhotenství vyvíjejí rychlostí 250 000 neuronů za minutu? Kdyby se všechny neurony poskládaly vedle sebe, pokryly by až 4 fotbalová hřiště?

Anatomie neuronu - odkud přichází a kam směřuje nervový vzruch

Neuron si můžeme představit jako strom. Tělo neuronu, ve kterém se nachází buněčné jádro, se podobá koruně stromu. Z těla se rozvětvují četné výběžky, dendrity. Funkcí dendritů je přivádět do neuronu informace ve formě elektrických signálů. Pokud jsou signály z dendritů dostatečně silné, vyvolají nervový vzruch. Část neuronu, která vypadá jako kmen stromu, se jmenuje Axon. Právě Axon se nervový vzruch šíří až do synaptických zakončení neuronu, připomínajících kořeny. Některé axony mají vylepšení - jsou obaleny tzv. myelinovou vrstvou, která výrazně urychluje přenos vzruchu.

Věděli jste, že…?

Každý neuron může mít až 10 000 dendritů, ale pouze jeden Axon? Axony mohou být velmi dlouhé, například nejdelší Axon žirafy může měřit až 4,5 metru?

Nervový vzruch - souhra elektřiny a chemie

Na začátku axonu probíhá sumace - sčítání informací, které přišly z různých dendritů. Pokud sčítání překročí práh významnosti, Axon "spustí poplach" a začne šířit akční potenciál, který funguje na elektrickém principu. Akční potenciál doputuje až do zakončení neuronu a vyvolá synapsi - chemický děj, kterým se signál přenese z jednoho neuronu na druhý. Zde hrají důležitou roli neurotransmitery (chemické látky roznášející informace po nervovém systému a působící na psychiku člověka). Mezi nejznámější neurotransmitery patří např. dopamin, serotonin, noradrenalin. Právě neurotransmitery jsou klíčové pro správné fungování mozku a jejich nerovnováha často doprovází psychické poruchy.

Věděli jste, že…?

Elektřina produkovaná neurony v mozku by dokázala zásobovat energií žárovku?

Synapse - přenos z neuronu na neuron

Představme si, že na konci jednoho neuronu jsou váčky plné neurotransmiterů (synaptické vezikuly). Na začátku druhého neuronu jsou receptory. Mezi neurony je mezera, tzv. synaptická štěrbina. Příchod akčního potenciálu způsobí, že obsah synaptických vezikul se "vysype" do synaptické štěrbiny. Neurotransmitery jsou jako klíče, které se snaží zapadnout do zámku (receptoru). Pokud klíč neurotransmiteru zapadne do svého zámku, příslušný signál se může šířit dál.

Věděli jste, že…?

Každý neuron má asi 1000 - 10000 synapsí?

Typy neuronů - od smyslového vjemu k akci

Přestože jsme si výše popsali, jak vypadá typický neuron, ve skutečnosti se v lidském těle nacházejí neurony různých velikostí, tvarů a funkcí. Nejzákladnější rozdělení neuronů je na senzitivní, motorické neurony a interneurony. Senzitivní neurony přivádějí informaci ze smyslových orgánů do mozku, kde jsou pak pomocí interneuronů propojeny na motorické neurony. Díky motorickým neuronům se informace dostane až do svalu a my můžeme provést pohyb. Například nám tedy senzitivní neurony dají signál, že koláč v troubě už pěkně voní a po zpracování v mozku přinesou motorické neurony svalům ruky informaci, aby otevřely troubu a koláč ochutnaly.

Věděli jste, že…?

Jednomu typu neuronů se říká dodnes Purkyňovy buňky, podle jejich objevitele Jana Evangelisty Purkyně?

Fascinující možnosti neuronálnych okruhů

Množství neuronů, synapsí a drah v našem mozku je téměř nepředstavitelné. Pokud některé spojení používáme velmi často, vybuduje se silná nervová dráha a stane se pro nás téměř automatickou. Naopak spojení, které používáme málo, se časem rozpadnou. Proto si dobře pamatujeme znalosti a činnosti, které využíváme často a pokud se naučíme něco nového (vybudujeme nový okruh), trvá to určitou dobu. Obrovská flexibilita mozku nám umožňuje učit se a vytvářet nové synapse, spojení po celý život a tak i pokud se jedna část mozku poškodí, dokáže se mozek "přebudovat" a vytvořit si nové dráhy v jiné části mozku. Bohatost a rozvětvenost mozku záleží tedy do značné míry i na nás a na tom, jak ho stimulujeme.

Využíváme jenom 10% kapacity mozku?

Žádný vědecký objev moderní psychologie nedává za pravdu rozšířenému mýtu, podle kterého „průměrný člověk využívá jenom 10% kapacity svého mozku.“ Jak je ale možné, že je tak rozšířený?

Za nejpravděpodobnější kořeny tohoto omylu je považován výrok jednoho z prvních psychologů - Williama Jamese, který se ve svém díle Energie lidí vyjádřil, že lidé za život rozvinou jenom 10% jejich skrytých mentálních schopností. Odkazoval tím na vágní, blíže nespecifikovaný pojem mentální energie. Za další možný zdroj omylu se považují pokusy slavného neurovědce Wildera Penfielda, který při elektrické stimulaci různých částí mozku zjistil, že stimulace některých oblastí nevede k žádným vnějším projevům. To byly ale neurovědy 30let a dnes už víme, že každá buňka v mozku plní spolu s ostatními určitou funkci. Myslím, že dalším možným zdrojem podpory pro mýtus se stal objev gliových buněk, které vedle neuronů tvoří asi 85% objemu mozku. Donedávna se jejich funkce podceňovala a mělo se za to, že pouze drží mozek pohromadě (odsuď jejich jméno – glia = latinsky lepidlo) a jsou odpovědné za jeho zásobení živinami a kyslíkem. Opak je ale pravdou a proto zase nemůžeme dát 10 procentnímu mýtu za pravdu.

Pokud jste doteď mýtus pokládali za pravdivý, nemusíte se cítit špatně, ukazuje se, že zhruba polovina učitelů v Nizozemí i Anglii mu také věří.

Jakkoliv mýtus vznikl a byl podporován, nic z toho, co dnes o mozku víme, nám nedovoluje uvažovat o jeho opodstatněnosti. Dokonce, i když oddychujeme nebo spíme, jsou některé části mozku téměř stejně aktivní jako přes den. Také u závažných poškození mozku (po mozkových příhodách nebo úrazech), kdy odumírá nebo je poškozeno méně než několik procent buněk mozku, je omezení funkčnosti nervové soustavy rozsáhlé a výrazně ovlivňuje život člověka. Kdybychom 90% mozku nepotřebovali, jakékoliv jeho poškození by se obešlo bez tak závažných následků.

Jak by mohl pod tlakem evoluce přežít organizmus, kterému mozek funguje jenom na deset procent a spotřebuje nato pětinu energie celého organizmu?

Abychom se vrátili zpátky k Williamu Jamesovi, domnívám se, že jeho odkaz je poněkud subtilnější. Každý z nás by dokázal zaběhnout půlmaraton, nebo si zapamatovat hlavní města všech států země. Ale potenciál jako takový nestačí a pro rozvinutí všech našich možností je zapotřebí vůle a práce. A možná těch 10% je naším potenciálem – v energii našich svalů, kapacity plic, kapacity paměti – a naše snažení představuje zbylých 90% cesty k úspěchu.

5 věcí, které byste měli vědět o svém mozku

Lidský mozek. Impozantní, složitý a tajuplný orgán. I ten největší hlupák pod sluncem nosí ve své hlavě malý zázrak, který po dlouhá staletí fascinuje vědce i laické nadšence po celém světě. Ačkoliv o mozku ani zdaleka nevíme vše a neustále se o něm dozvídáme něco nového, těchto pět věcí je jistých - a měli byste je znát.

1. Ve své hlavě nosíme miliardy neuronů

Obecně se má za to, že v mozku člověka najdeme odhadem 100 miliard neuronů. Podle posledních průzkumů je to o něco méně - asi 86 miliard neuronů. K tomu ale přičtěte dalších 85 miliard ostatních buněk! Je to právě vysoký počet buněk, který nás odlišuje od ostatních živočišných druhů na této planetě a který z nás dělá nejvyspělejší stvoření, jež Země v celé svojí historii pamatuje.

2. Náš mozek je plastický

Ne, není vyroben z plastu. Plasticitou mozku rozumíme jeho schopnost se formovat a měnit na základě získaných zkušeností. Pokaždé, když se dozvíte nějakou novou informaci, zažijete jakoukoliv emoci nebo si třeba vezmete drogu, změníte tím uspořádání ve svém mozku. Vytvoříte, oslabíte nebo zcela pozměníte spojení mezi jednotlivými neurony, což následně ovlivní vaše budoucí chování. Jednoduše změníte svůj mozek.

3. Některé psychiatrické či neurologické poruchy se dědí. Ale lze jim předejít

Nikde není psáno, že zdědíte depresivní sklony svojí babičky nebo chorobnou podezíravost svého tatínka. Ale pokud někdo z vaší rodiny podobnou chorobou trpí, existuje zvýšené riziko, že vás potká taky. A to zejména v případě, že se hodně stresujete a celkově žijete v nezdravém prostředí.

Máme pro vás ale dobrou zprávu - lze tomu předejít. Stačí o zvýšeném riziku dané choroby předem vědět - a udělat všechno pro to, abyste jejímu rozvinutí zabránili.

4. V průběhu života si vytváříme nové neurony

I mozek dospělého člověka dokáže vytvářet nové neurony a tyto zařadit do existující neuronové sítě. „Nové neurony“ dokonce zastávají funkci kmenových buněk a pomáhají tak s léčbou různých neurodegenerativních onemocnění. Jsme díky nim sami sobě lékařem.

5. Frekvenci vytváření nových neuronů můžeme ovlivnit

Opravdu. Pravidelným tréninkem mozku nastartujeme tzv. neurogenezi, tedy proces vytváření nových neuronů. Čím víc cvičíme a trénujeme, tím více neuronů vytváříme. Naopak např. konzumace alkoholu neurogenezi zpomaluje.

Sečteno a podtrženo - náš mozek je úžasný a my navíc máme tu možnost ho zlepšovat. Vyhýbejme se alkoholu či stresovým situacím, naopak pravidelně trénujme, učme se, vzdělávejme se. Výsledky na sebe nenechají čekat.

Einsteinův mozek

Albert Einstein zemřel r. 1955 v Princetonu (New Jersey, USA) na výduť aorty. Bylo mu 76 let.

Někteří tvrdí, že Einstein daroval v poslední vůli svůj mozek k vědeckým účelům, jiní říkají, že svolení k tomu dal Eisteinův syn s podmínkou, že závěry zkoumání budou publikovány v odborných časopisech.

Nicméně, Eisnteinův mozek byl sedm a půl hodiny po jeho smrti vyňat z těla. Pitvu na Princetonské univerzitě prováděl dr. Thomas Stoltz Harvey. Ten mozek vyňal, zvážil a odnesl ho do laboratoře Pensylvánské univerzity. Tam Einsteinův mozek vyfotografoval z mnoha úhlů, rozkrájel na 240 malých kousků, a dalších 2000 tenkých plátků, z nichž některé si ponechal a další předal vedoucím patologům. Teprve po 20 letech novinář Steven Levy odhalil patologovo malé tajemství.

Co jsme se dozvěděli z tohoto geniálního mozku?

Vědecké výzkumy zjistily, že Eisteinova genialita nespočívala v neobvyklé velikosti mozku, který vážil 1230g (průměrná váha lidského mozku je 1300 – 1400 g). Nebyl tedy velký, zato byl ale mimořádně komplikovaný a měl neobvyklou anatomii.

Einstein měl nadprůměrný počet gliových buněk, které jsou zodpovědné za podporu a výživu neuronů. To mohlo být způsobeno neobykle vysokou mozkovou aktivitou, protože mozek výživu prostě potřeboval. Nicméně tento rozdíl byl statisticky významný v levém parietálním laloku, který je součástí asociačních oblastí mozkové kůry, které jsou zodpovědné za inkorporaci a syntézu informací z mnoha jiných mozkových oblastí.

Jeho mozek měl tenší kůru, nicméně s vyšší hustotou neuronů.

Corpus callosum, které zodpovídá za komunikaci mezi oběma hemisférami, bylo o 20% širší a obsahovalo tedy více neuronových spojení, než u běžné populace. To mohlo vést k lepší komunikaci mezi oběma hemisférami.

Fotografie mozku ukazují zvětšenou Sylviovu rýhu (která rozděluje parietální lalok na dvě části), ale zároveň také to, že její část chyběla. Teoreticky to mohlo způsobit rychlejší přenos informací mezi neurony této oblasti.

Spodní oblast temenního laloku v obou hemisférách byla oproti průměru o 15% větší. Tato oblast je důležitá pro vizuální a prostorové myšlení, matematické úvahy a trojdimenzionální představy.

Celý Einsteinův život byl podobně jako jeho mozek neobvyklý. Při vědeckém zkoumání jeho mozku byly zjištěny jisté anatomicko-strukturální zvláštnosti, které mohly být důsledkem jeho geniality, nicméně také důsledkem některých událostí jeho života (osobnostní charakteristiky, setkání s Milevou, studium matematiky s rozvinutějším intelektem, apod.) a pomalejší pracovní tempo.

Vědeckým zkoumáním také prošly mozky některých dalších géniu a slavných osobností. Ale o tom zase někdy příště.

Zdroje: Wiki

Wikipedia conVERTER: fyzici osobnosti.ca: Albert Einstein Wikipedia: Einsteinův mozek Einsteinův mozek pod lupou DeenaMedia WiseGeek: Jak se liší Einsteinův mozek od normálního

Plasticita mozku

Lidský mozek je tvořen desítkami miliard nervových buněk – neuronů. Každá z těchto buněk je přitom spojena až s desetitisícem dalších. Do nedávné doby panoval názor, že jediné buňky, které se v těle neobnovují jsou buňky mozkové. Moderní metody výzkumu mozku však tento mýtus vyvrátily.

Stimulací mozku lze obnovovat mozkové buňky

Díky nejnovějším přístrojům lze mapovat činnost mozku a lze dlouhodobě sledovat vliv činností na jeho strukturu. Bylo opakovaně prokázáno, že stimulací určitých mozkových center dochází ke zlepšování jeho příslušných stávajících funkcí. Plasticita mozku je potvrzována funkčním zobrazování mozku a může být simulována např. v neuronových sítích. více

Mozek a mícha, jako centrální nervová soustava, je vysoce plastický. Denně vzniká až několik tisíc nových nervových buněk. více, ke stažení z CUNI Díky plasticitě neuronů se v podstatě člověk stimulací příslušných mozkových center vyvinul do dnešní podoby. A vyvíjí se dál.

Pokrok probíhá neustále

" "Současná děcka se nechtějí učit a jsou drzá." "Vyučovaná látka je nezajímá a neposlouchají." "Drogují, kouří a chlastají!" "Jó za našich starých dobrých časů, to fugovalo jinak". Docela časté komentáře, které můžeme slýchávat kole sebe. Včetně označení kauzální příčiny. My dospělí jsme dávno evolučně zastaralí, proto domnívat se, že současné děti musí být stejné jako my před 20 a více roky, je jednen z nejzásadnějších omylů dospělých. "

zdroj

Vývoj mozku od narození

Mozek a jeho základy se utváří prakticky ihned od početí. Už během prenatálního vývoje a v obodbí po narození je mozek nejtvárnější a nejcitlivější vůči stimulaci. Proto taky naše ranné zážitky rozhodujícím způsobem ovlivňují náš celý další život. Neznamená to ovšem, že posadíme naše děti k počítači a budeme po nich chtít maximální výkony. Mozek zraje v průběhu celého dospívání a během něho uzrávají různé kognitivní funkce. Děti je třeba proto stimulovat postupně s ohledem na jejich věk a v co největší možné variabilitě činností. Ale musíme si dát velký pozor na to, abychom je nepřetěžovali. V dospělém věku si své činnosti zpravidla řídíme již sami a stále máme potenciál se rozvíjet právě díky plasticitě mozku, v podstatě až do vysokého stáří.

Stimulací mozku ke změnám v neuronové síti

Výzkumy v této oblasti prokazují, že vlivem stimulace různých mozkových center dochází k pozitivním strukturálním změnám v neuronové síti. Laicky řečeno, mozkové buňky, které jsou přenašečem signálu, vykazují nárůst ať už ve své stavbě či ve smyslu nárůstu jejich počtu. Proto platí, že u lidí, kteří svůj mozek nijak pozitivně nestimulují a netrénují, dochází ke snížení (nejen) kognitivních funkcí. To lze však díky neuronální plasticitě napravit vhodným tréninkem. Jedním z nástrojů je pak právě online Mentem trénink.

Mozek se umí uzdravit i po úrazu

Plasticita mozku, nebo chcete-li jeho přizpůsobivost, se pozitivně projevuje v případě mozkových poranění nejrůznějšího původu. Pokud došlo ke zranění v některém z center zodpovědných za určitou funkci, tuto funkci, vlivem stimulace, tréninku a odborné neurorehabilitace přebírá některá z alternativních či sousedních oblastí. V odborných kruzích je známo mnoho případů, kdy zcela dříve zdravý člověk prošel některým ze závažných mozkových traumat, zranění, a díky následné odborné péči i vlastní snaze a tréninku se opět uzdravil. Až následná pitva ukázala rozsáhlá poranění mozku. I přesto byl ale tento člověk díky snaze a pomoci plnohodnotně žít svůj život.

Tyto zkušenosti a další výzkumy lékaře dovedli právě k již výše zmíněným poznatkům o mozkové plasticitě a jeho schopnosti přebírat funce zničených oblastí, eventuelně restrukturalizace, nebo-li přeuspořádání neuronových funčních sítí pro obnovení některých kognitivních a dalších funkcí mozku.

Jak funguje mozek

Lidský mozek je základní řídící jednotkou lidského těla a našeho duševního života. Přitom váží asi 1,5 kg, tedy zhruba 2% celkové hmotnosti lidského těla. Na první pohled připomíná vlašský ořech. Ne nadarmo. Vlašské ořechy a ořechy obecně obsahují obrovské množství látek, ktré jsou pro optimální fungování mozku nezbytné.

Nicméně je patrné, že vnější obrázek mozku nám ukáže, že mozek je rozdělen na dvě poloviny, které nazýváme hemisférami. Exituje tedy hemisféra pravá a hemisféra levá. Tyto hemisféry ovšem neexistují každá zvlášť nýbrž jsou spojeny složitou neuronální sítí (corpus callosum), která převádí informace z jedné poloviny mozku do druhé. Takže obě hemisféry spolu čile komunikují.

Mozková kůra – čím více, tím lépe

Při vnějším ohledání mozku si také povšimneme, že mozek vypadá jaksi "pomačkaně", je plný rýh a závitů. Zcela správně. Právě tyto rýhy a závity zvětšují vnější plochu mozkové kůry, proto čím více, tím lépe :-) "Šedá kůra mozková" je opravdu mozková kůra a má skutečně našedlou barvu. Je to způsobeno tím, že je tvořena převážně těly nervových buněk – neuronů, které mají šedou barvu. Z těchto mozkových buněk potom vybíhají do vnitřních mozkových struktur nervová vlákna, která jsou většinou obalena myelinem. Ten je naopak bílý, proto je mozek ve vnitřní struktuře převážně právě bílý. A právě šedá mozková kůra je sídlem vůlí řízených kognitivních, tedy poznávacích procesů.

"Komunikace" mozkových hemisfér a přenášení informací v mozku a celé nervové soustavě se děje pomocí obrovského množství elektrických signálů mezi jednotlivými neurony. Jedna mozková buňka může být spojena s až desetitisícem dalších.

" "Mozek je extrémně komplexní struktura, ve které neustále vzniká obrovské množství elektrických výbojů." "

– z článku MUNI

Malé části fungující jako veliký celek

Z hlediska fungování mozku je v dnešní době mozek členěn na velké množství dílčích struktur, strukturálních a funkčních komplexů, z nichž každý má odlišnou funkci. Mozek však pracuje komplexně a neustále zpracovává a vyhodnocuje obrovské množství informací. Ať už jde o poznatky z vnějšího světa (smysly, vnímání), nebo vnitřního světa (zabezpečování správné funkce orgánů, zpracovávání přijatých informaci).

Za všechny strukturální oblasti uvedeme namátkově například již zmíněnou mozkovou kůru, která je, jak již bylo řečeno, sídlem volných kognitivních procesů, v jejích oblatech sídlí např. schopnost řeči. V limbickém systému se nacházejí centra emocí a paměti. Mozeček reguluje koordinaci. Hypokampus je zodpovědný za analýzu prostorových informací. Hypotalamus řídí funkce těla jako například teplotu a sexuální chování. Také v koncovém mozku se nachází smyslová centra, a ústředí vědomých pohybů, emocí, myšlení i paměti. To je však jen částečný výčet toho, co vše náš mozek řídí a dokáže.

Mozek na Wikipedii

" "Nikdy asi nejsme schopni pochopit do detailu funkce lidského mozku." "

– z článku MUNI

Seznamte se s mozkem

" Mozek je aparát, jehož pomocí si myslíme, že myslíme. "

– Julian Tuwim

Mozek. Záhadný a nejméně prozkoumaný orgán lidského těla. Je nejsložitějším orgánem, jaký jsme kdy poznali. Díky němu se člověk ocitl na nejvyšší příčce pomyslného žebříčku zemského tvorstva, a stal se tak, jak se dnes s oblibou říká, jeho „pánem.

Trvalo však několik stovek tisíc let, než se mozek člověka a jeho předchůdců vyvinul do dnešní podoby. Nejstarší nález z rodu Homo je starý přibližně 2,33 milionů let, druh Homo Sapiens se datuje od období přibližně před 800 000 lety.

Od vřískotu po slova

Mozek člověka prošel dlouhým a složitým vývojem. Měnil se vždy podle toho, jak se člověk učil a přizpůsoboval prostředí a naopak - člověk neustále využíval zvětšující se nejen fyzické, ale i strukturální kapacity svého mozku ke stále specifičtějším činnostem, z nichž alespoň za všechny zmíníme řeč či používání nástrojů.

Díky plasticitě mozku (tedy jeho schopnosti reagovat na aktuální potřeby), se mozek neustále rozvíjel a rozvíjí, až se vyvinul do dnešní podoby, kdy jsme schopní vykonávat velmi specifické činnosti - od velmi jemných manuálních operací až po složité záměrné plánování.

Drobek, který má na starosti celé tělo

Mozek dnešního člověka váží necelých 1,5 kg, přibližně tedy asi 2 % lidské hmotnosti. Kontroluje a řídí všechny tělesné funkce, jako je např. srdeční činnost, dýchání, trávení, pohyb, řeč, ale i samotné myšlení, paměť či vnímání emocí.

Dlouhou dobu se tradovalo, že mozek využíváme jen asi z 10 %, ale moderní výzkumy ukazují, že celý náš mozek je v neustálé činnosti. Dokonce i když spíme, zpracovává a třídí informace, přehrává paměťové obsahy a jeho aktivita může někdy dosahovat i aktivity podobné při bdění. Mozek zkrátka „nikdy nespí“.

Mozek spolu s míchou tvoří centrální část našeho nervového systému a řídí všechno, co člověk dělá. Je složen z přibližně 50 - 100 miliard mozkových buněk, které nazýváme neurony. Mozkové buňky nejsou mezi sebou spojeny kontaktně, nýbrž je mezi nimi malá štěrbina, která přenáší signál z jedné buňky na druhou pomocí chemických látek, nazývaných neurotransmitery. Jeden neuron je pak spojen s až desetitisícem dalších.

Až 432 km/h

Zajímává je i rychlost šíření přenosu nervového vzruchu, která se pohybuje v rozmezí od 2 m/s až 120 m/s v závislosti na oblasti mozku. To znamená, že informace se naším malým mozkem může šířit až rychlostí 432 km/h! Mozek přitom neustále vysílá obrovské množství výbojů - jen matně si tedy dovedeme představit jeho komplikovanost a složitost.

To hlavní, co něm víme, jsme shrnuli v článku: Jak funguje mozek?