Přečtěte si náš blog

Články o mentálních schopnostech

Psychokineze: výjimečná schopnost nebo rafinovaný podvrh?

Ohnout lžíci, zavřít dveře nebo otevřít okno pouze silou vůle? Pro někoho absolutní sci-fi, pro jiné běžný denní trénink. Pokud ovládáte umění psychokineze, dokážete pohybovat nebo tvarovat předměty, aniž byste se jich museli dotýkat. Naučit se tomuto umění prý přitom dokáže každý…

Stačí se podívat na server YouTube, zadat anglické „psychokinesis“ a vyjedou vám desítky videí, které mají dokazovat schopnost pohybovat předměty pouze myslí. Jejich autoři tvrdí, že k ovládnutí této schopnosti musíte splnit několik základních požadavků:

Perfektně se uvolnit. Zhluboka dýchejte, uvolněte svalové napětí a myslete pouze na věc, se kterou hodláte manipulovat. Procvičit fantazii. Zavřete oči a představujte si různé předměty nebo barvy. Začněte něčím jednodušším – třeba tečkou. Postupem času náročnost předmětů zvyšujte. Snažte se svou představivost vypilovat tak, jako byste danou věc skutečně viděli před očima. Maximálně se soustředit. Dívejte se na jeden bod (třeba obrázek na zdi) a plně se na něj soustřeďte. Zapomeňte na okolí, vnímejte jen sami sebe a obrázek. Svět kolem vás musí přestat existovat. Věřit, že to funguje. Kdo prý k psychokinezi přistupuje skepticky, nikdy ji neovládne. Musíte bezmezně věřit, že funguje. A pak fungovat skutečně bude.

Ani při splnění všech těchto požadavků však nedokážete hned první den silou vůle zavřít dveře. Psychokineze vyžaduje trénink – a nejčastějším startovacím bodem je tzv. PSI-wheel. Jedná se o jehlu kolmo zapíchnutou v gumě nebo kousku plastelíny, na kterou posadíte papírovou stříšku. Následně kolem celého výtvoru položte ruce a snažte se silou vůle stříšku na jehle roztočit. Nejpozději za pár dní se to prý povede každému.

Co na to vědci?

Paranormální jevy kolem sebe vždycky budí pozornost – a přitahují jak fanatické stoupence, tak i skeptické vědce. Zatím však nebylo v žádné odborné studii ani výzkumu prokázáno, že psychokineze skutečně funguje. Že někdo dokáže pohybovat věcmi, aniž by se jich dotýkal.

A příklad zmíněného PSI-wheelu? Ano, většina lidí ho skutečně roztočila, aniž by se špendlíku, podstavce nebo papírku dotkla. Jenže vědecké vysvětlení je prosté – papírek se roztáčí díky jednoduchému fyzikálnímu zákonu: teplému vzduchu stoupajícímu vzhůru. Více vám vysvětlí toto video (s českými titulky).

Takže…?

Nic na světě není černobílé – a o paranormálních jevech to platí dvojnásob. Vědecky vzato je psychokineze nemožná, na druhou stranu její trénink a pilování vám určitě neuškodí. Minimálně se krásně uvolníte, vyplavíte ze sebe stres, naučíte se lépe soustředit a procvičíte fantazii. A možnost pohybování předměty berte jako nadstavbu – jako hru, na jejímž vyústění vlastně ani tak nezáleží.

Pro pacienty

Na těchto stránkách jsme už upozorňovali, že trénování kognitivních funkcí je důležité u pacientů po poškození mozku, teda u pacientů, kteří mají poškozené kognitivní funkce a potřebují je rehabilitovat.

Zhoršení kognitivních schopností nastává ale i u lidí trpící psychickou nemocí. Hlavní úbytek kognitivních schopností byl zjištěn u nemocí ze schizofrenního okruhu nebo u lidí po tzv.psychotické epizodě. Výzkumníci našli zhoršení především v těchhle oblastech: pozornost, pracovní paměť, učení se, řešení problému a porozumění jazyka.

Všechny tyto funkce jsou důležité pro lepší fungování člověka v pracovním ale i soukromém životě, Schopnost plánování a konstruktivního řešení problému ovlivňuje míru přežívaného stresu a teda i celkovou pohodu. Proto je důležité, aby se pacienti trpící některou duševní nemocí o své psychické schopnosti starali a trénovali je.

Doktoři zvyknou odporoučet osmisměrky, nebo křížovky, které hlavně trénují pozornost a již nedobodnuty vědomosti. V kognitivních hrách, trénujete také paměť, schopnost plánování a další z kognitivních funkcí. Duševní nemoci jsou stejně, ne-li více nebezpečné než somatické. Když si zlomíte nohou, taky jí musíte rehabilitovat, než začnete dobře chodit. Stejně byste měli postupovat i u duševních nemocí.

" Naše těla jsou zahrady, jež ošetřuje naše vůle - zahradník. Ten rozhoduje o tom, co z nich vyroste. "

– Shakespeare

V různých krizových situací trpí i naše vůle něco dělat. Často vzniká začarovaný kruh, kdy se člověku nechce nic dělat a pak je sebou znechucen, a proto nemá energii něco dělat. Tento kruh se dá narušit jednoduchými aktivitami, jako procházka po venku, nebo nějaké lehké kognitivní cvičení a hry, které jsou na jednou stranu odpočinkové a na druhou jimi trénujete své kognitivní funkce.

Využíváme jenom 10% kapacity mozku?

Žádný vědecký objev moderní psychologie nedává za pravdu rozšířenému mýtu, podle kterého „průměrný člověk využívá jenom 10% kapacity svého mozku.“ Jak je ale možné, že je tak rozšířený?

Za nejpravděpodobnější kořeny tohoto omylu je považován výrok jednoho z prvních psychologů - Williama Jamese, který se ve svém díle Energie lidí vyjádřil, že lidé za život rozvinou jenom 10% jejich skrytých mentálních schopností. Odkazoval tím na vágní, blíže nespecifikovaný pojem mentální energie. Za další možný zdroj omylu se považují pokusy slavného neurovědce Wildera Penfielda, který při elektrické stimulaci různých částí mozku zjistil, že stimulace některých oblastí nevede k žádným vnějším projevům. To byly ale neurovědy 30let a dnes už víme, že každá buňka v mozku plní spolu s ostatními určitou funkci. Myslím, že dalším možným zdrojem podpory pro mýtus se stal objev gliových buněk, které vedle neuronů tvoří asi 85% objemu mozku. Donedávna se jejich funkce podceňovala a mělo se za to, že pouze drží mozek pohromadě (odsuď jejich jméno – glia = latinsky lepidlo) a jsou odpovědné za jeho zásobení živinami a kyslíkem. Opak je ale pravdou a proto zase nemůžeme dát 10 procentnímu mýtu za pravdu.

Pokud jste doteď mýtus pokládali za pravdivý, nemusíte se cítit špatně, ukazuje se, že zhruba polovina učitelů v Nizozemí i Anglii mu také věří.

Jakkoliv mýtus vznikl a byl podporován, nic z toho, co dnes o mozku víme, nám nedovoluje uvažovat o jeho opodstatněnosti. Dokonce, i když oddychujeme nebo spíme, jsou některé části mozku téměř stejně aktivní jako přes den. Také u závažných poškození mozku (po mozkových příhodách nebo úrazech), kdy odumírá nebo je poškozeno méně než několik procent buněk mozku, je omezení funkčnosti nervové soustavy rozsáhlé a výrazně ovlivňuje život člověka. Kdybychom 90% mozku nepotřebovali, jakékoliv jeho poškození by se obešlo bez tak závažných následků.

Jak by mohl pod tlakem evoluce přežít organizmus, kterému mozek funguje jenom na deset procent a spotřebuje nato pětinu energie celého organizmu?

Abychom se vrátili zpátky k Williamu Jamesovi, domnívám se, že jeho odkaz je poněkud subtilnější. Každý z nás by dokázal zaběhnout půlmaraton, nebo si zapamatovat hlavní města všech států země. Ale potenciál jako takový nestačí a pro rozvinutí všech našich možností je zapotřebí vůle a práce. A možná těch 10% je naším potenciálem – v energii našich svalů, kapacity plic, kapacity paměti – a naše snažení představuje zbylých 90% cesty k úspěchu.

Široká veřejnost

" Pole jakkoli úrodné přece bez obdělání úrodu přinášet nemůže. "

– Marcus Tullius Cicero

" Nestačí vědět, vědění se musí použít. "

– J.W. Goethe

" Nebojte se jít pomalu. Je to lepší, než zůstat stát na místě. "

čínské přísloví

Každý, bez ohledu na věk, vzdělání nebo status, v sobě nosí určitý potenciál. Je to jakýsi rezervoár toho, co bychom všechno mohli dokázat, kdybychom k tomu měli příslušné podmínky. Jak ho rozvíjet k našemu prospěchu. Tento potenciál se týká všech oblastí našeho života – smysluplného bytí, prožívání, řešení problémů, dosahování cílů, a dalších, na které si jen vzpomenete. Každý z nás se narodil s určitou genetickou výbavou, která se rozvíjí ruku v ruce s prostředím a podněty, které nás obklopují. Ne vždy nám dává aktuální prostředí ale možnost využít všechny naše vlohy, už třeba jenom proto, že nám chybí určité, ty správné podněty. Kdo chce pracovat na svém vnitřním životě, může vyhledat třeba pomoc psychologa. Kdo chce pracovat na své fyzické výkonnosti, věnuje se různým sportům. Kdo chce rozvíjet svou mentální výkonnost, může trénovat s online projektem Mentem.

Zlepšení vaší mentální výkonnosti se odrazí v mnoha oblastech vašeho života. Podobně jako fyzické cvičení vám přinese lepší fyzickou pohyblivost, důvěru ve své tělo, a díky vylučovaným endorfinům i příjemné pocity, trénink mysli pro vás bude mít podobný přínos. Pomůže vám více rozvíjet a důvěřovat svým kognitivním schopnostem, což se odrazí jak v každodenní činnosti, tak i v profesionálním životě. Navíc je veden formou her, takže to pro vás bude spíše zábava a ještě u toho budete zdokonalovat svou mysl. A možná, že dojdete i k obzorům, o kterých jste před tím neměli ani tušení.

Řídící pracovníci

" Nálada vůdce je nakažlivá. "

– Jack Welch

Manažeři nebo řídí pracovníci je široká skupina lidí, kteří jsou ve větší či menší míře zodpovědni za řízení, organizaci, plánování a výsledky určitých činností v nějaké firmě, společnosti, či státní organizaci.

Nároky kladné na osobu manažera jsou vysoké. Jedná se jednak o schopnosti související s již výše uvedenými činnostmi, dále je to například odolnost vůči stresu, práce pod časovým tlakem, efektivní organizace několika pracovních činností naráz, a další. Mnohdy se tento obor studuje na některé ze středních či vysokých škol, ale moho úspěšných manažerů také nalezneme bez vysokoškolského diplomu, protože v tomto oboru, snad více, než ve kterém jiném platí, že ne vše se dá na škole naučit.

Manažeři v podstatě neustále vykonávají určitý dynamický komplex činností. Často jsou to velmi zaměstnaní lidé, kteří mají málo volného času. Odpočinek, byť aktivní, by pro ně měl být povinnou výbavou, protože jen tak si mohou odpočinout a zregenerovat se od denních víceméně stereotypních činností. Fyzická aktivita v tomto případě k tomu bývá velmi vhodnou příležitosti.

Odpočinout si by měl ale také mozek. Nemáme teď na mysli úplnou mentální pasivitu, ale například provádění drobných mentálních cvičení a činností, nejraději tedy her. Hraje si rád každý. Dobrá hra funguje jednak jako odreagování se od složitých a často každému svým způsobem vlastních stereotypních myšlenkových procesů. Stimuluje také dílčí poznávací procesy, takže nemusíte mít pocit, že když strávíte několik desítek minut hrami Mentem tréninku, bude váš čas naprosto zbytečný a ztracený. Zcela naopak.

" Jestliže se chováme k lidem podle toho, kdo jsou, škodíme jim. Jestliže se k nim chováme podle toho, jací by mohli být, pomáháme jim dosáhnout na jejich limity. "

– J.W. Goethe

Hrát si je zdravé. Můžete otestovat úroveň vašich stávajícíh schopností v jednotlivých oblastech poznávacích procesů. Můžete si hrát, a přitom jako bonus a "vedlejší efekt" vaší hry bude trénování a zvyšování vašich kognitivních schopností.

V managementu uplatníte všechny oblasti schopností, které MT nabízí. Rozvinete ještě více svůj myšlenkový poteciál, a ještě si u toho bude hrát. Vaše práce se stane efektivnější. Navíc se můžete časem naučit různá řešení podobných problémů, což vede k rozvoji tvořivost, která je pro úspěšné manažery tak důležitá.

A v neposlední řadě: pomyslete, jaké další možnosti a obzory se mohou před vámi rozvinout, budou-li si hrát i vaši zaměstnanci.

" Seženete-li do vedení firmy dostatek stejně smýšlejících lidí, začnou se procesy samy od sebe zlepšovat. Lidé zde rádi vynalézají a to přitahuje další, kteří rádi vynalézají. "

– Jonas Ridderstrale

Děti a dospívající

" Je úžasné, co děti dokáží, když jim k tomu dáme příležitost. "

– Linda Dobson

Děti jsou z vývojového hlediska nejrozlišnější skupinou populace. Během docela krátké doby, v rozmezí 0-15 let dochází v porovnání s ostatními životními dekádami, k poměrně prudkému a zásadnímu vývoji jedince. Jaký tento vývoj je, určuje potom celý jeho další život. Věková hranice, kdy jsme a nejsme ještě dětmi není daná věkem 15 let, to je spíše stanoveno pro snadnější orientaci. 15. rok je v našem státě hranice daná zákonem, kdy začíná trestně právní odpovědnost. Dospívající dostávají tento rok občanský průkaz. Tato pomyslná hranice dospělosti je však stanovena uměle. V dnešní době dospívající dozrávají celkově poměrně později, než tomu bylo například před sto a více lety. Díky lepší výživě sice fyzicky dozrávají dříve, než dříve :-) ale psychosociální dospělost se naproti tomu posunuje věkově výš. Děti jsou tak déle dětmi. Abychom nekřivdili mládeži, dospívajícím trvá déle, než jsou schopni se zcela postavit na vlastní nohy. Říká se, že nejsou ani dětmi, ale ani ještě dospělými.

Oproti tomu, v dnešní době tolik bohaté na podněty, informace a výdobytky moderní techniky, důrazu kladenému na výkon, jsou dnešní děti jaksi "inteligentnější", než tomu v porovnání ve stejném věku u dřívěji narozených generacích. Odborné studie pokukazují na lepší výkony dnešních dětí v inteligenčních testech, než tomu bylo řekněme o 40 let dříve, proto se inteligenční a jiné testy neustále vyvíjejí a přizpůsobujií se požadavkům moderní doby. Možná, a to je docela škoda, je tento trend příznivější na úkor vývoje jiných důležitých vlastností osobnosti, jako jsou například emocionální a morální vývoj, a jiné, než materiální hodnoty.

Nicméně, využijme dnešní dobu a možnosti, které máme a věnujme se nyní výkonům v poznávacích, tedy kognitivních oblastech.

Postavte vedle sebe 3 leté dítě a 7 leté dítě. Oboje spadají do katergorie děti, ale všichni vidíme, jak výrazný kognitivního posunu během 5 let díte doshálo. Vývoj kognitivních schopností u dětí je velmi složitý a má svoje zákonité etapy. Zájemce o tuto problematiku odkazujeme buď na odbornou literaturu, či o totmo tématu pojednáme na tomto webu jindy.

Zhodnotíme-li stav dnešního českého školství, oproti minulosti se zde objevilo ve vzdělávání dětí mnoho nového. Nicméně není to prioritní resort, a proto je ve školství stále málo peněz k tomu, aby byli všichni učitelé dále odborně a moderně vzděláváni s ohledem na vývoj moderních vzdělávacích metod, a mnoho mladých učitelů svůj obor opuští, aby našli lépe placené místo. Je tedy otázkou, zda je ve všech školách dostatek prostoru vyhovět individuálním kognitivním nárokům a požadavkům všech žáků a studentů. Pomineme-li specializované školy, zaměřené na rozvoj toho či onoho talentu (školy s rozšířenou výukou cizího jazyka., tvůrčích či matematicko-logických dovedností), často soukromého zaměření, je tu stále velké množství škol státních.

Díky značnému zkvalitnění stravy v posledních desetiletích, dostává mozek našich dětí větší přísun vitamínů a látek potřebných pro optimální rozvoj vrozených dispozic a schopností, včetně těch mentálních. Otázkou ale je, nakolik mají děti a dospívající ve škole možnost tyto dispozice optimálně rozvinout.

" Jestliže neumíš, naučíme tě, jestliže nemůžeš, pomůžeme ti, jestliže nechceš, nepotřebujeme tě. "

– Jan Werich

Trendem dnešní doby jsou počítače a počítačové hry. Ne všechny děti a mládež mají ale tu motivaci svůj vrozený potenciál dále rozvíjet. Často je k tomu nikdo nevede, byť třeba jen proto, že neví o možnostech, kteréexistují. Počítač a internet má dnes obrovskou výhodu v tom, že je na každé škole a takřka v každé domácnosti. Je tedy relativně snadno dostupný. A levný. A s tím i možnost tréninku vlastních schopností a dovedností.

Komerčně je mezi dětmi a mláděží rozšířeno mnoho her, které sice osobnost nějakým způsobem stimulují, otázkou ale je, zda je vždy k jejich vlastnímu dobru a rozvoji. Je spousta mladých lidí, kteří nevědí sami, jak by svůj volný čas využili.

Díky tréninku kognitivních schopností mohou děti ve škole dosáhnout ve škole lepších výkonů, a to zejména díky tomu, že Mentem trénink je pojat formou hry a zábavy. Místo toho, aby se ve škole předháněli, kdo vykouří více cigaret, mohou se přehánět v tom, kdo dosál v jaké hře lepších výsledků.

Tak do toho! :-)

" Váš život, čas a mozek by měl patřit vám a ne nějaké instituci. "

– Grace Llewellyn

Genetika a mentální výkon

Čeho všeho můžeme tréninkem dosáhnout? Jak veliké jsou naše schopnosti? Dokážeme víc, než si myslíme? Kde jsou naše hranice? Existují vůbec nějaké?

Na příkladu fyzického cvičení si zkusíme přiblížit některé aspekty tréninku mentálního.

Člověk se rodí s určitou genetickou výbavou. Geneticky je dané v podstatě všechno. Tělesné proporce, dispozice i vlastnosti. Výška, barva očí, krevní skupina, barva vlasů, délka prstů, sklony k obezitě, k srdečním chorobám, tělesná specifika (např. albinismus, některé choroby jako porucha krevní srážlivosti a další) i abnormality (např. Downův syndrom, anencefalus, ...). Geneticky dané jsou i hraniční možnosti fyzického výkonu. Například délka nohou u běžců či agilita či ohebnost u gymnastů, apod.

Předurčeni k úspěchu?

V dětství se obvykle pozná, které dítě má vlohy ke které činnosti. Děti nadané pro sport navštěvují sportovní kroužky, kde se jejich vlohy rozvíjí, zlepšuje se jejich kondice, trénuje se jejich ohebnost, agilita, buduje se specifická svalová hmota. Pravidelným tréninkem se pracuje na rozvoji těchto a dalších dílčích dovedností. Některé děti z kroužků odejdou pro "nedostatek talentu", nebo protože je to prostě nebaví, jiné ukončí sportovní "kariéru" během střední školy, a některé se začnou sportu věnovat profesionálně. Ani tady však není zdaleka vyhráno. Republikové mistrovství může vystřídat mistrovství celosvětové, či Olympiáda.

Není pochyb, že vrcholoví sportovci tvrdě dřou, pravidelně trénují, a s podporou odborného týmu (trenéři, lékaři, nutriční specialisté, psychologové, ad.) pracují na co nejlepších výsledcích a nejvyšších výkonech. A přece, zpravidla vyhrává jen jeden. Jen jeden je nejlepší. V dané disciplíně, v dané kategorii, v daném roce, v daném věku. Proč všichni, kteří tak tvrdě dřeli nedosáhli stejného - tak dobrého výkonu? Pomineme-li vhodnou "konstelaci hvězd", dávku štěstí a další vedlejší faktory, odpověď se stáčí k jediné odpovědi. Na "vině" je genetika. Vrcholoví sportovci rozvíjejí vlohy vhodné ke sportu až k hranicícm svých možností. Už jen kvůli tomu, že soupeř je např. o tři centimetry vyšší, může skočit do výšky o něco víc, a to i navzdory tomu, že tento svůj nedostatek mohu kompenzovat větší svalovou silou v nohách, ev. rukách, ohebností i mrštností. Ale ruku na srdce, kdo z nás má v běžném pracovním životě čas zkoušet, kam až jeho fyzické schopnosti sahají?

Oproti tomu jsou děti, které takovou příležitost nedostanou, a jejich vlohy rozvíjeny nejsou. Proto mohou děti, jejichž vlohy rozvíjeny jsou, dosáhnout v určitých ohledech lepších výsledků, než děti, jejichž vlohy mohou být pro danou oblast lepší, ale rozvíjeny nejsou. Je důležité vědět, že rozvoj určitých schopností závisí nejen na genetické dispozici, ale i na vlivu prostředí. Prostředí totiž svou stimulací působí na určitou oblast genů, které se díky této stimulaci mají možnost "realizovat". Pokud je stimulace prostředí na organismus stereotypní, ostatní geneticky podložené vlohy možnost k realizaci nedostanou. A to je škoda.

Duševní trénink funguje na podobném principu

Podobně to funguje i s tréninkem duševních, potažmo mentálních dovedností. Podívejte se například na herce. Celý život trénují paměť, a další mentální schopnosti, a mohou se učit další role až do vysokého věku. Příznivý mentální výkon se také odráží v jejich duševní a nezřídka i fyzické svěžesti. Obchodník trénuje komunikační a prezentační dovednosti, i když se mu zpočátku nemusí moc dařit, s postupným tréninkem neustále zlepšuje prodejní strategie. Podobně jsou na tom učitelé či vědečtí pracovníci. Profesionální řidiči, letečtí dispečeři či piloti, to jsou profese náročné na pozornost a práci pod tlakem. Tam, kde z počátku musí investovat více energie do činností potřebných pro výkon profese, po čase jsou díky tréninku investice menší a výkonnost lepší. Díky tomu i nabytým zkušenostem se potom mohou posouvat na vyšší, třeba i řídící pozice. Navíc se tyto schopnosti, potřebné pro výkon jejich profesí, pozitivně odrazí i v jejich dalším životě.

Oproti fyzickému, je to s mentálním tréninkem přece jen jednodušší, protože ho můžeme provádět z domova, nebo prakticky kdekoli, kde je online připojení (při moderních technologiích to může být i cestování vlakem či autobusem, kavárna, atp.). I přesto se na něj v našich podmínkách zapomíná více než na trénink fyzický.

Mozek a inteligence

" "Inteligence? Hahaha." Řekla naše asistentka a nacpala si plnou pusu hlávkového salátu. Pozn.: Je to tmavovláska. "Co to je? Něco o inteligenčním kvocientu? A výpočtu?" "

Budiž IQ = MV/CHV * 100 (MV=mentální věk, CHV=chronologický věk).

" Když se na to podíval vedoucí našeho technického oddělení, ing. XY, řekl: "Co to na mně zkoušíš? To je nějakej test, nebo co?" Copywriter sedící vedle se hlásí o slovo: "Co to je? Já chci taky, já chci taky!" "

S inteligencí je to těžké. Existuje minimálně dvacet různých definic, co to je inteligence.

Co je to inteligence?

Inteligence (z lat. inter-legere, rozlišovat, poznávat, chápat) je rozumová schopnost řešit nově vzniklé nebo obtížné situace, učit se ze zkušeností či se přizpůsobit novým okolnostem. Je podmíněna schopností správného určení podstatných souvislostí a vztahů, pomocí nichž řešíme nové problémy a orientujeme se v nastalých situacích. Je z části geneticky podmíněná, ale můžeme ji rozvíjet získáváním zkušeností a procvičováním modelových situací.

– zdroj Wikipedie

Takto docela trefně a obecně popsla základní principy inteligence naše Wiki.

Historie měření IQ

Historie definování pojmu inteligence a jejího měření se datuje už od 19. století a souvisí se jmény Francise Galtona, Alfreda Bineta a Théodora Simona. V roce 1912 zavedl německý psycholog William Stern pojem inteligenčního kvocientu, známý pod svou zkratkou IQ. K jeho výpočtu využil již výše uvedeného vzorce.

Ačkoli od té doby bylo vyvinuto na těchto základech velké množství různých testů snažících se změřit inteligenci, do dnešní doby je definice inteligence v podstatě nejednoznačná. Ch. Spearman se sice pokusil vyčlenit obecný faktor inteligence, který je nazýván g-faktorem (g = general, tj. anglicky obecný), neboli obecnou rozumovou schopností. Podle jiných autorů je však inteligence velmi rozmanitá lidská schopnost, která v sobě zahrnuje spoustu různých, někdy možná i protichůdných rysů.

Mezi tyto autory se řadí například J. P. Guilford, který pracoval se třemi rozměry inteligence, a to: mentálními operacemi, obsahy a produkty mentální činnosti. Dále např. Howard Gardner hovořil o multifaktoriální inteligenci. Pro něj není inteligence pouze jediný a jednotný pojem, nýbrž osm na sobě vzájemně nezávislých inteligencích (lingvistické, logicko-matematické, vizuálně-prostorové, pohybové, hudební, interpersonální, intrapersonální a přirozené).

Buďme také opatrní při posuzování výsledků inteligenčních testů, ať už se jedná o kterýkoli. Inteligenční test a výsledný inteligenční kvocient nám slouží pouze jako určité orientační vodítko. Člověka jednoduše nelze vměstnat do určitých políček, definicí, pravidel či měřících nástrojů. Na to jsme příliš komplexní a složití, a naše individualita v kombinaci s rozličnými vlivy prostředí nám umožńuje být jedinečnými, neměřitelnými a neopakovatelnými bytostmi v tom velkém nebo jen svém malém, vlastním světě.