Přečtěte si náš blog

Články na téma kognitivních funkcí

Rozhovor o tréninku kognitivních funkcí: nejdůležitější je motivace

Trénink našeho těla je naprosto přirozená věc, která nám pomáhá udržet si kondici a cítit se dobře. Stejně tak ale nesmíme zapomínat na to, že i náš mozek ocení určitý typ tréninku. Mozek disponuje skvělými schopnostmi jako je paměť, pozornost, myšlení, představivost nebo prostorová orientace, které nazýváme kognitivní funkce. Právě kolem všech těchto funkcí se točí každý moment našeho života. Trénování kognitivních funkcí je skvělá věc jako prevence a pomáhá udržovat mozek ve střehu. Vedle toho lidé, kteří prodělají úraz mozku, potřebují začít kognitivní funkce trénovat co nejdříve a velmi intenzivně. Jedině tak může mozek zvýšit své šance na účinnou rehabilitaci. Tento fakt si uvědomili profesoři na Psychologickém ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, a tak vznikl projekt Treko, který se zaměřil právě na trénink kognitivních funkcí po jakémkoliv poškození mozku. Tento počin s sebou přinesl mnohá pozitiva, a to nejen jako trénink pro klienty, ale také jako skvělou praxi pro studenty psychologie.

Každý student, který se chce stát kognitivním trenérem, musí projít tříměsíčním školením. Nejprve začíná ve skupince pod vedením koordinátorky projektu, postupem času začne trénovat s klienty samostatně. Průběh kognitivního tréninku je zaměřen individuálně podle konkrétních potřeb klienta. Proto na první schůzce provede student s nově příchozím klientem testování, které prozradí stav jednotlivých kognitivních funkcí. Na základě testování pak student sestavuje plán úloh zaměřených na specifické oblasti (paměť, pozornost, plánování atd.), a tak zvyšuje šanci na jejich zlepšení. Progres ale není otázkou několika týdnů trénování, ale jedná se o dlouhodobý proces. Klient dochází na individuální nebo skupinové tréninky v závislosti na tom, jak moc samostatně dokáže pracovat. Během hospitalizace studenti dochází i do nemocnice, protože je důležité začít s trénováním co nejdříve. Připravili jsme pro vás rozhovor s koordinátorkou projektu kognitivních tréninků, Mgr. Martinou Dörrerovou, která nám o něm prozradila více.

Na začátku bych se Vás ráda zeptala na základní informace, a to kdy projekt kognitivních tréninků vznikl, kdo ho zastupuje a jak dlouho vlastně probíhá?

Projekt kognitivních tréninků probíhá na Psychologickém ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity (PsÚ) minimálně 10 let. Myšlenkou bylo nabídnutí kognitivního tréninku pacientům i po ukončení hospitalizace, tedy ambulantně. Postupně se zrodila spolupráce s Fakultní Nemocnicí Bohunice (FN Bohunice). Ze začátku to vypadalo tak, že lékaři z různých oddělení (např. oddělení Karim a některá neurologická) informovali psychology o tom, pro které konkrétní pacienty je vhodné pokračovat v tréninku i po ukončení hospitalizace. Pak přišla úloha Psychologického ústavu, který dal dohromady tým trenérů z řad studentů. Zpočátku se jednalo opravdu jen o několik málo studentů. Snahou tedy bylo vytvářet skupinky o asi třech klientech. Postupem času se podařila spolupráce s FN Bohunice prohloubit. Vždy záleží na lékaři, který daného klienta doporučí. Díky tomu se k nám dostávají například i klienti s diagnózou hemofílie, kteří zdánlivě kognitivní trénink nepotřebují, protože se nejedná o postižení mozku. U takových klientů se ale jedná spíše o prevenci, aby věděli, že existuje kognitivní trénink a že se na nás lze v případě potřeby obrátit.

Jak dlouho si myslíte, že je potřeba trénovat, aby vznikla šance na sebemenší zlepšení?

Ze zkušenosti vím, že nejvíce záleží na klientově motivaci a na tom, o jaké postižení mozku se jedná. Dá se ale říct, že první měřitelné zlepšení můžeme v testech vidět po půl až jednom roce. Kognitivní trénink je metoda pomalá, avšak na druhou stranu pro klienty dostupná.

Kolikrát týdně je ideální, aby klient trénoval?

Ideální frekvence sezení s trenérem je jednou týdně. Je ovšem důležité, aby klient trénoval také doma. Proto se projekt Treko snaží, aby klienti trénovali se studenty jednou týdně a poté šestkrát týdně doma. Snažíme se klienty vést k co největší samostatnosti. Aby si uvědomovali, že oni sami udělají tu největší práci.

Jací klienti na tréninky nejčastěji dochází?

Nedá se říct, že bychom měli nějakou nejčastější diagnózu. Ani se nedá říct, že by k nám docházeli spíše mladší nebo starší klienti. Je to opravdu namíchané. Aktuální věkové rozmezí je od 16 do 82 let. A opravdu je to rovnoměrně zastoupené. Co se týče diagnóz, tak možná o trochu více lidí je po autonehodách, tedy s různými typy kraniotraumat, ale také klienti po mozkové příhodě atd. Přibývá také klientů s degenerativním onemocněním mozku, tedy Parkinsonovou a Alzheimerovou chorobou. Dochází k nám i klienti s psychiatrickou diagnózou, např. se schizofrenií nebo s depresivním syndromem. Tito klienti většinou využívají skupinový trénink.

Jaký klient má při kognitivním trénování šanci na největší možné zlepšení?

Mladší klient, který se k nám dostane velice brzy po poškození mozku, má větší šanci na zlepšení.

Kdo se do tohoto projektu může zapojit v roli trenéra?

Všichni studenti z PsÚ nebo i další studenti psychologie. Mohou se zapojit i po dokončení studia.

Jakým způsobem se klient může dostat k trénování se studentem?

Tím, že projekt běží několik let, se k nám klienti dostávají různými cestami. Což je dobře, protože si o této možnosti mezi sebou řeknou. Klienti k nám nepřichází pouze z FN Bohunice, ale také z nemocnice Sv. Anny nebo i ze sdružení Práh. Dokonce se k nám dostali i klienti, o kterých nevíme, jakou cestou se o nás dozvěděli. Ale prostě o nás ví

Kolik studentů se aktivně zapojuje do kognitivního trénování s klienty?

Přibližně 10.

Setkala jste se někdy s pacientem, který Vás překvapil svým rychlým pokrokem?

Setkala jsem se s klientem, který mě překvapil tím, že i přes velké poškození mozku dokázal velice rychle „umazávat“ svůj kognitivní deficit. Z mé zkušenosti opravdu nejvíc záleží na klientově motivaci. Když on chce, tak jde vše relativně rychle. Setkala jsem se také slečnou, která mě překvapila svým pokrokem. Později jsme se ale dozvěděli, že to nebylo tak úplně díky trénování, ale díky změně léků. Ta medikace, která pro ni byla prospěšnější (měla méně negativních účinků) dovolila mozku, aby opravdu fungoval tak, jak nejlépe dokázal. Někdy účinky léků trochu zastřou kognitivní schopnosti. Díky výměně léků se pak tato slečna dostala z podprůměrných výsledků v testu k výsledkům průměrných hodnot.

***

Děkuji paní magistře za rozhovor. V případě jakýchkoliv dotazů je možné kontaktovat projekt Treko na následujícím e-mailu: kognitivnitrenink@centrum.cz. Webové stránky jsou momentálně v přípravné fázi.

Trénování mozku nepřináší výsledky ze dne na den. Pokud ale v trénování vytrváme, dáme svému mozku příležitost neustále si procvičovat své funkce, které ve svém životě potřebujeme více, než si ve skutečnosti uvědomujeme.

Potvrzeno výzkumem: online trénink mozku skutečně pomáhá

Dle nové studie z listopadu roku 2015 hraní online her se zaměřením na myšlení a paměť pomáhá starším lidem se zvládáním starostí v každodenním životě. Občané starší 50 let žijící ve Spojeném Království se během loňského roku zapojili do zcela unikátního výzkumu – a jeho výsledky mnohé překvapily.

Vědci v institutu Psychiatrie, Psychologie a Neurovědy na Kings College v Londýně prokázali, že trénování mozku pomocí online her zlepšuje paměť i myšlení a navíc pomáhá starším lidem zvládat běžné činnosti: cestování v městské hromadné dopravě, nakupování nebo vaření.

Už dřívější výzkumy ukázaly, že hraní online her zlepšuje kognitivní funkce, ale všechny pracovaly jen s malým vzorkem lidí a jejich výsledky tak nebyly dostatečně relevantní. Zmíněná studie, kterou mj. podporuje i společnost Alzheimer's Society, však pracuje se vzorkem 7 000 lidí a v dlouhodobém horizontu 6 měsíců. Její výsledky proto mají mnohem vyšší váhu.

Účastníci studie během výzkumu pravidelně hráli šest her. Tři logické (např. balancování se závažím na dětské houpačce) a tři na řešení problémů (např. poskládání číselně označených dlaždic do správného pořadí).

Účastníkům, kteří byli vybráni za spolupráce s BBC, Alzheimer's Society a Rady Zdravotnického Výzkumu, bylo doporučeno, aby hráli každou ze šesti her alespoň 10 minut kdykoli zrovna měli čas. Před začátkem studie, po šesti týdnech, po třech měsících a nakonec po šesti měsících pak všichni prošli kompletním testem na kognitivní funkce.

Po šesti měsících tréninku došlo k zásadnímu zlepšení ve skóre v testu každodenních činností u lidí starších 60 let a významnému zlepšení v logickém uvažování u lidí starších 50 let. Nejlepší výsledky vykazovali ti, kteří hráli online hry 5x týdně.

To, že lidem během stárnutí postupně slábne paměť, je normální. Dramatičtější úpadek však může naznačovat přicházející demenci, pro kterou je rychlá ztráta paměti typická.

Už předchozí výzkumy ukázaly, že lidé, kteří rádi luští křížovky, skládají puzzle nebo se učí novým dovednostem, mají menší sklon k demenci.

Tato nová studie by však mohla přinést ještě něco nového – totiž nabídnout efektivní a jednoduchý způsob pomoci, která snižuje nebezpečí ztráty kognitivních funkcí v pokročilém věku.

Dr. Anne Corbett z Wolfsonského centra pro nemoci spojené se stárnutím na institutu Psychiatrie, Psychologie a Neurovědy na King's College v Londýně říká: „Trénink mozku pomocí online her a jejich dopad může být extrémně důležitý pro starší lidi, kteří hledají způsob, jak si prodloužit svoje kognitivní zdraví. Tyto online hry by mohly být dostupné pro širokou veřejnost a také by mohly mít významný dopad na zdraví občanů po celém světě.“

„Náš výzkum potvrzuje názor, že i zdánlivě malé změny v životním stylu pomáhají zachovat kognitivní funkce a potencionálně snižují riziko jejich úpadku v pozdějším věku. To je důležité zvláště tehdy, kdy nemáme k dispozici léky na léčbu demence.“

Dr. Doug Brown, ředitel Výzkumu a Vývoje pro Alzheimer's Society, dodává: „Takové online hry můžou být milionovým odvětvím. Podobné výzkumy nám pomáhají porozumět, co všechno hry dokážou pro naše zdraví udělat.“

„I když ani tento výzkum nebyl dostatečně dlouhý, aby otestoval, zda hry pomáhají k předcházení kognitivnímu úpadku nebo demenci, je skvělé vidět, že mají pozitivní dopad na zvládání každodenní úkolů i logické uvažování.“

„S rychle stárnoucí populací, je velmi důležité získat hmatatelný důkaz, že tento způsob tréninku mozku má pozitivní vliv na kognitivní funkce, které každý den využíváme. Jak vláda, tak i společnost, musí hledat cesty, jak zajistit seniorům nezávislý a důstojný život,“ uzavřel Brown.

Zdroje:

Corbett, A et al (2015) 'The Effect of an Online Cognitive Training Package in Healthy Older Adults: An Online Randomized Controlled Trial' JAMDA DOI: http://dx.doi.org/10.1016/j.jamda.2015.06.014 https://www.alzheimers.org.uk www.kcl.ac.uk/ioppn/news/records/2015/november/​Brain-training-improves-memory-and-performance-of-everyday​-tasks-in-older-people.aspx

Když mozek nefunguje správně: Část druhá

V prvním dílu miniseriálu o poruchách fungovaní mozku jsme se podívali bliž na mechanické poškození prefrontálního kortexu, které vede až ke změně osobnosti postiženého a k neschopnosti racionálních rozhodnutí. Také jsme se dozvěděli, jak se lečí epilepsie a jaké jsou občasné bizarní následky této léčby. V druhém díle se seznámíme s poruchou řeči, afázii, a podíváme se bliž na jednotlivé druhy afázií. Dále také zjistíme, jakými těžkostmi trpí pacienti s prozopagnózou, poruchou zrakové percepce, kdy pacient nedokáže rozpoznávat lidské tváře.

První skupinu poruch tedy tvoří poruchy řeči, afázie. Ty mohou vzniknut po mrtvici, odstranění nádoru či mechanickém poškození mozku v oblasti řečových center. Afázie muže mít dvojí průběh. Na jedné straně máme afázií plynulou, tedy Wernickeho afázii, pojmenovanou právě podle oblasti, spojenou s touto poruchou. Plynulá afázie, ji neurologové nazývají proto, že se vyznačuje plynulým mluvením bez významu. Pacient nemá problém produkovat slova a věty, ale věty nedávají smysl, často se objevují neologizmy, tedy nová slova, která si pacient vymyslel. Také je pro pacienta problematické porozumět řeči druhých, identifikovat význam. Na druhé straně hovoříme o Brockově afázii, opět pojmenované podle oblasti v mozku, Brockovho centra řeči. Tato porucha je naopak neplynulá. Pacient produkuje slova velmi těžko, jeho řeč zní, jakoby si nemohl na jednotlivá slova vzpomenout. Věty jsou jednoduché, často se vyjadřuje jen jednoslovně, ale jeho vyjádření mají smysl, slova jsou zasazené do kontextu správně, nenastává problém s porozuměním řeči.

Bezpochyby se dá tvrdit, že obě formy afázie jsou pro pacienta i jeho okolí velmi frustrující, ale při plynulé formě afázie je ztracený význam, takže rozumná verbální komunikace s pacientem v podstatě není možná.

Řeč a celková schopnost verbální komunikace je určitě jednou z oblastí lidského života, která se dá jen těžko kompenzovat. Poruchy zrakové percepce, které mají svůj původ v mozku, jako prozopagnóza, můžu však přinášet komplikace, které si zdravý člověk dokáže představit jen s velkými těžkostmi. Pacienti s takzvanou prozopagnózou nejsou schopní rozpoznávat lidské tváře. Dokážu ohodnotit, že jde o tvář podle jejích častí, ale nedokáží identifikovat jejího majitele. Dokonce při pohledu do zrcadla nevědí, že se vlastně dívají na sebe. Fenoménem prozopagnózy se zabýval i Oliver Sacks ve své populárně-vědecké knize „Muž, který si spletl manželku s kloboukem“. Táto zábavná kniha formou krátkých esejí popisuje různé poruchy a diagnózy, se kterými se autor střetl po čas svojí neurologické praxe.

V tomto díle série o poruchách mozku jsme se seznámili s řečovými poruchami - afáziemi a jejich různými formami. Také jsme se dozvěděli o poruše vnímaní tváří. Na závěr tohoto seriálu doporučím knihu Olivera Sackse, kde si můžete o problematice rozšířit obzory.

Pro pacienty

Na těchto stránkách jsme už upozorňovali, že trénování kognitivních funkcí je důležité u pacientů po poškození mozku, teda u pacientů, kteří mají poškozené kognitivní funkce a potřebují je rehabilitovat.

Zhoršení kognitivních schopností nastává ale i u lidí trpící psychickou nemocí. Hlavní úbytek kognitivních schopností byl zjištěn u nemocí ze schizofrenního okruhu nebo u lidí po tzv.psychotické epizodě. Výzkumníci našli zhoršení především v těchhle oblastech: pozornost, pracovní paměť, učení se, řešení problému a porozumění jazyka.

Všechny tyto funkce jsou důležité pro lepší fungování člověka v pracovním ale i soukromém životě, Schopnost plánování a konstruktivního řešení problému ovlivňuje míru přežívaného stresu a teda i celkovou pohodu. Proto je důležité, aby se pacienti trpící některou duševní nemocí o své psychické schopnosti starali a trénovali je.

Doktoři zvyknou odporoučet osmisměrky, nebo křížovky, které hlavně trénují pozornost a již nedobodnuty vědomosti. V kognitivních hrách, trénujete také paměť, schopnost plánování a další z kognitivních funkcí. Duševní nemoci jsou stejně, ne-li více nebezpečné než somatické. Když si zlomíte nohou, taky jí musíte rehabilitovat, než začnete dobře chodit. Stejně byste měli postupovat i u duševních nemocí.

" Naše těla jsou zahrady, jež ošetřuje naše vůle - zahradník. Ten rozhoduje o tom, co z nich vyroste. "

– Shakespeare

V různých krizových situací trpí i naše vůle něco dělat. Často vzniká začarovaný kruh, kdy se člověku nechce nic dělat a pak je sebou znechucen, a proto nemá energii něco dělat. Tento kruh se dá narušit jednoduchými aktivitami, jako procházka po venku, nebo nějaké lehké kognitivní cvičení a hry, které jsou na jednou stranu odpočinkové a na druhou jimi trénujete své kognitivní funkce.

Prospektivní paměť: Vzpomínky na budoucnost

Výzkum paměti trvá již od samých počátků psychologie, přesto však stále existují oblasti, které dosud nebyly příliš zkoumány. Většina dosavadních výzkumů se například věnovala převážně tzv. retrospektivní paměti, tedy paměti zaměřené na minulost. Tento druh paměti používáme například ve chvíli, kdy si vzpomínáme na to, co jsme prožili, a nebo když si snažíme vybavit nějaká dříve naučená fakta nebo informace. Naše paměť však nehraje podstatnou úlohu pouze při vybavování si minulých událostí a zážitků, ale je důležitá i při plánování toho, co chceme udělat v budoucnosti. Psychologové v tomto případě hovoří o tzv. prospektivní paměti, tedy o schopnosti zapamatovat si to, co máme v úmyslu v budoucnosti udělat a později si ve správnou chvíli na svůj záměr vzpomenout. Právě tento druh paměti byl psychology poměrně dlouho opomíjen a zájem o toto téma začal narůstat až v posledních desetiletích.

V čem konkrétně se tedy od sebe prospektivní a retrospektivní paměť liší? Hlavní rozdíl mezi těmito dvěma druhy paměti je především v tom, jakým způsobem dochází k vybavení toho, co jsme si měli zapamatovat. V případě retrospektivní paměti se nás někdo přímo na nějakou informaci zeptá a my víme, na co si v dané chvíli máme vzpomenout. Retrospektivní paměť tedy používáme například ve chvíli, když se nás někdo zeptá, ve kterém roce jsme se narodili. V případě prospektivní paměti se nás nikdo přímo na nic neptá a my si musíme vzpomenout na to, že si vůbec v dané chvíli na něco máme vzpomenout. Prospektivní paměť používáme například ve chvíli, kdy si máme vzpomenout na to, že dnes musíme odejít z práce dříve, abychom stihli vyzvednout na poště balík.

Prospektivní paměť tedy využíváme velmi často a v mnoha různých situacích. Hraje důležitou roli například ve chvíli, kdy máme brát pravidelně v určitý čas léky, využíváme ji při plánování schůzek i při plánování večerního nákupu. Výzkumy také ukazují, že v životě nejčastěji chybujeme právě v úkolech, při kterých je třeba zapojit prospektivní paměť. Například studie Crovitze a Daniela (1984), ve které si účastníci měli vést podrobný deník, ukázala, že více než polovinu našich každodenních problémů s pamětí tvoří právě problémy s prospektivní pamětí.

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že selhávání prospektivní paměti je poměrně běžné. Jaký vliv však má na prospektivní paměť stárnutí? A dosahují mladší dospělí lepších výkonů v úlohách na prospektivní paměť než senioři? Těmito otázkami se zabývala řada různých studií a dosud nejsou zcela zodpovězeny. Výsledky jednotlivých studií se od sebe totiž značně liší a jsou do jisté míry závislé na tom, v jakých podmínkách jsou tyto studie prováděny. Experimenty, které byly prováděny v laboratoři, zjistili, že mladší dospělí dosahují v úkolech na prospektivní paměť výrazně lepších výsledků než senioři. Ve studiích, které byly prováděny mimo laboratoř, však mladší i starší dospělí dosahovali v úkolech na prospektivní paměť stejných výsledků. Tento paradox dosud nebyl uspokojivě vysvětlen a stále se čeká na jeho objasnění.

Poměrně k zásadním zjištěním však dospěly studie, který se zaměřily na prospektivní paměť u lidí trpících Alzheimerovou chorobou. Ukázalo se, že u lidí, kteří trpí tímto typem demence, dochází ke zhoršení prospektivní paměti dříve než ke zhoršení paměti retrospektivní. V současné době se tedy psychologové snaží zjistit, zda by úkoly na prospektivní paměť šlo využít pro dřívější diagnostiku jak Alzheimerovy choroby, tak i jiných onemocnění mozku.

Závěrem tedy můžeme říci, že prospektivní paměť patří mezi velmi důležité kognitivní funkce, a proto se vyplatí ji trénovat. Na to, jak můžeme prospektivní paměť trénovat, se však důkladně podíváme až v některém z příštích článků.

Exekutivní funkce

Pod pojem exekutivní funkce jsou řazeny ty poznávací neboli kognitivní procesy, které zajišťují samostatné a účelné jednání a myšlení člověka. Stojí za plánováním, organizací činností a myšlení a jejich vzájemnou souhrou. Samotné slovo exekutivní se překládá jako výkonnostní neboli řídící. Někteří odborníci považují exekutivní funkce za nadřazené ostatním kognitivním funkcím (jako jsou paměť, pozornost, myšlení, řeč…) a předpokládají, že jsou spíše odpovědné za to, ZDA a JAK naplánujeme, zahájíme a ukončíme činnost. Kognitivní funkce se pak spíše vztahují k tomu, CO a KOLIK toho budeme dělat.

Součástí exekutivních funkcí jsou pak i vůle a schopnost průběžné kontroly a opravy případných chyb. Dále schopnost řízení pozornosti žádoucím směrem a odklon od nežádoucích podnětů, předjímání budoucích dějů, sebekontrolu, formulaci realistických cílů a určování priorit. Díky exekutivním funkcím se nám daří sladit provádění více činností najednou, rozpoznávat chyby a poučit se z nich, přizpůsobit se (nečekaným) změnám. Umožňují nám plánování a organizování všeho druhu, řešení problémů a efektivní využívání času.

Exekutivní funkce představují nejvyšší úroveň mentálního řízení a integrace.

Narušení exekutivních funkcí tak de facto zasahuje do veškerého chování. S tzv. „dysexekutivním syndromem“ se setkáváme u lidí s vaskulární, frontotemporální nebo Alzheimerovou demencí, u traumatického poškození mozku, někdy i u epilepsie. Za zhoršením exekutivním funkcí nejčastěji stojí poškození frontálních neboli čelních laloků mozkové kůry. Poškození může mít za následek různorodou skupinu projevů, ale tradičně mezi nimi dominuje porucha vytváření plánů a řešení problémů, problémy se zahájením jednání, tendence k ustrnutí na tématech nebo myšlenkách, snížená je i plynulost řeči. Často se přidává nedostatek kontroly nad vlastním chováním, impulzivita, agresivita, apatie a zejména bývá zhoršena schopnost náhledu na své chování a svůj mentální stav.

Pro zlepšování nebo rehabilitaci exekutivních funkcí je velice prospěšné provádění činností nebo úkolů, ve kterých je zapotřebí plánovat řešení a provádění úkolu, nebo současně sledovat několik dějů a operovat s nimi. Zlepšení těchto schopností Vám umožní daleko efektivněji jednat a využívat svůj volný i pracovní čas.

Rehabilitující

Poranění mozku. Mozkové trauma. Úbytek kognitivních funkcí. A další.

Je mnoho příčin, úrazů a onemocnění, která způsobují úbytek kognitivních funkcí. Mohou sem patřit například poranění hlavy následkem úrazu (otřes mozku, zhmoždění mozku, ...), různé infekční nemoci zasahující přímo nervovou tkáň, požkození mozku následkem různých intoxikací (otrav), změny poznávacích funkcí následkem psychiatrického onemocnění (schizofrenie, deprese, demence, ...), poškození mozku následkem cévní mozkové příhody, neurologického onemocnění (epilepsie), klinické smrti, a další.

" Zdravý člověk má mnoho přání, nemocný jen jedno. "

– Indické přísloví

Díky plasticitě mozku dnes víme, že mozek se umí adaptovat na jakoukoli činnost, opakovanou vhodným způsobem po vhodně dlouhou dobu vytvořením nových nervových spojení. Problematika je samozřejmě trošku složitější, nicméně pro naše účely postačí takto zjednodušený popis.

V dnešní době existují odborná centra, která nabízejí pro pacienty s požkozením mozku neurorehabilitační programy. Naděje na úspěšnou rehabilitaci záleží na stupni a typu požkození, a bývá to obykle dlouhodobá záležitost. Nicméně docházení do těchto center je často časově a pro některé i fyzicky náročné. V každém případě rehabilitační program vedou školení odborníci. Program v takových centrech je komplexní, a rehabilitace se děje i pomocí fyzických cvičení a podnětů.

" Jedna z podmínek uzdravení je chtít se uzdravit. "

– L.A. Seneca

Pra vaši podporu vám nabízíme také on-line tréning kognitivních funkcí, který můžete provozovat u vás doma, bez nutnosti někam docházet. Věříme, že pro vás jistě bude velmi vítaným a užitečným pomocníkem na cestě k uzdravení. Na tomto místě bychom rádi zdůraznili, že Mentem trénink si neklade za cíl nahrazovat odbornou neurorehabilitaci, jak vám ji doporučil váš lékař.

Počítačový trénink má přitom tu výhodu, že je možné na něm administrovat ty úkoly, které by nebylo možné bez počítač aplikovat. Téměř okamžitě počítač vyhodnotí váš výsledek. Možnost porovat si své aktuální výsledky s výsledky z předchozích her.

Naším cílem je poskytnout vám vhodný a kvalitní doplněk odborných rehabilitačních programů v podobě mentálních cvičení, u kterých se budete bavit, budete si hrát, a přitom budete trénovat mozek, a posilovat svoje neuronová spojení. A budete to dělat, kdy budete chtít, a jak dlouho budete chtít. Když už se budete cítit unaveni, prostě počítač zavřete. Jestliže se vám bude chtít zase si zahrát nějakou "hru" za tři hodiny, budete k tomu mít volný přístup. Můžete trénovat častěji, podle své vlastní chuti a nálady.

" Porážka je stav mysli; nikdo není poražen, dokud porážku nepřijme jako skutečnost. "

– Bruce Lee

Verbální dovednosti

prokazují dovednost člověka účelně zacházet s jednotlivými písmeny, slovy, vztahy mezi slovy a pojmy. Zahrnují porozumění slovním sdělením, schopnosti pohotově užívat znalosti jakzykových pravidel, slovní zásoby, schopnosti prozumět jazykovým významům a vztahům, pochopení struktury a principiální zákonitosti a pravidla jazyka jako celku. Není nutná znalost pravopisné formy.

"Řečník má vyčerpat téma, nikoli posluchače."

– Winston Churchil

Trénink verbálních dovedností vám pomůže lépe využívat náš jazyk, lépe s ním pracovat. Pomůže nám vhodněji zacházet se slovy v běžné konverzaci, lépe porozumět druhým, vhodněji formulovat své myšlenky. Zlepšuje se tvorba a zacházení s pojmy, zjemňuje se cit pro vnitřní jazykovou a sémantickou logiku, gramatiku.

V rámci verbálních schopností se do hry dostává také trénink krátkodobé a dlouhodobé paměti, prostorové orientace (např. vyhledávání slabik), pozornost, rychlost a pojmově-logické myšlení.

Úroveň verbálních schopností má vliv na širokou paletu oblatí našho života. Počínaje mezilidskými vztahy (jak dobře dokážeme formulovat svá sdělení, ale také pochopit sdělení druhých směrem k nám), výkonnostní oblast (práce, formulování pracovních sdělení a jejich efektivita), dále práce s obecnými pojmy a jejich porozumění, správný výklad, tím pádem i rozšíření naší informovanosti, ev. informovatelnosti.

"Každé zbytečné slovo je zbytečné."

– Jára Cimrman

Jazyk, potažmo lidská řeč je velmi složitá soustava znaků a signálů, a vztahů mezi nimi, a je vlastní právě lidem. Je to vlastnost charakteristická pro současný lidský druh, a v dnešní době se bez ní neobejdeme. Je tedy důležité ji umět vhodně používat a pracovat na efektivitě našich sdělení, ale i naslouchání.

"Naslouchejte lidem a oni vám řeknou, kdo jsou."

– John King